Sokolovská pánev: Porovnání verzí

'''Sokolovská pánev''' je [[Česko|český]] [[geomorfologický celek]] nacházející se v severozápadní části [[Podkrušnohorská oblast|Podkrušnohorské oblasti]], na území okresů [[okres Sokolov|Sokolov]] a [[okres Karlovy Vary|Karlovy Vary]]. Nejvyšším bodem je Zelený vrch (569,7 m n. m.). Na starších mapách ještě nalezneme bývalý nejvyšší vrch v  Sokolovské pánvi, a to Dvorský vrch (původně 573 m n. m.). Jeho vrcholová partie však byla odtěžena lomem na kámen a tak se nejvyšší bodem stal Zelený vrch.

Sokolovská pánev je [[Třetihory|terciérní]] pánev s  vrásově zlomovou stavbou. Je to oboustranně tektonicky ohraničený, stupňovitý, příčně asymetrický příkop, protažený ve směru západ – východ. Pánev má délku 36 km, šířku 9 km a rozlohu 312  km². Na jihu je omezena na oherským okrajovým zlomem, který ji odděluje od [[Slavkovský les|Slavkovského lesa]]. Na severu je pánev ohraničena stupňovitým zlomovým [[Krušné hory|krušnohorským]] pásmem. Na západě je oddělena od [[chebská pánev|chebské pánve]] krystalinickým hřbetem u [[Chlum Svaté Maří|Chlumu sv. Maří]]. Východní okraj tvoří krystalinický hřbet oherského [[krystalinikum|krystalinika]], překrytý [[Extruzivní hornina|vulkanity]] [[Doupovské hory|Doupovských hor]]. Na území se z  větších sídel nacházejí města [[Sokolov]], [[Chodov (okres Sokolov)|Chodov]], [[Nové Sedlo]] a [[Habartov]].

Podloží západní části pánve je tvořen [[Krystalinikum|krystalinikem]], zastoupeným [[Metamorfovaná hornina|metamorfovanými horninami]], zejména [[rula (hornina)|rulami]] a [[svor|svory]], východní část pánve [[žula|žulami]] karlovarského plutonu[[pluton]]u. Pánev je vyplněna [[kenozoikum|třetihorními]] (kenozoickými) jezerními sedimenty[[sediment]]y.

Jedná se o  [[příkopová propadlinarift|příkopovou propadlinu]] vzniklou v ose podkrušnohorského [[prolomoherský rift|podkrušnohorského prolomu]]u. Je omezena vysokými a příkrými svahy [[Krušné hory|Krušných hor]] a [[Slavkovský les|Slavkovského lesa]] a její reliéf má mírně zvlněný charakter. Páneva je vyplněna [[kenozoikum|třetihorními]] (kenozoickými) jezerními sedimenty. Je prostorově a geneticky úzce svázána s  vulkanismem, vulkanogenní horniny se na složení terciérní výplně pánve podílejí asi 55 %. Hlavním zdrojem vulkanického materiálu byly vulkanické systémy v  západní části Doupovských hor a izolovaná vulkanická centra na území sokolovské pánve a přilehlé části Krušných hor a Slavkovského lesa.

[[Soubor:Sokolovská pánev (1).jpg|náhled|vpravo|Pohled z  přilehlých svahů Krušných hor - v  pozadí Slavkovský les]]

[[Soubor:Jezero Medard Sokolovská pánev.jpg|náhled|vpravo|Pohled z  přilehlých svahů Slavkovského lesa - v  pozadí Krušné hory]]

Za poznáním stratigrafie sokolovské pánve stojí zkušenost mnoha generací odborníků. Poslední stratigrafické členění na základě vrstevního sledu bylo schváleno Českou stratigrafickou komisí v &nbsp;roce 2004. <ref>{{Citace monografie | příjmení = Jiskra | jméno = Jaroslav | titul = Velká kniha hornictví Karlovarského kraje | vydavatel = Jan Bodrov – studio OKO | místo = Sokolov | rok = 2010 | strany = 40 | isbn = 978-80-254-7338-2}}</ref>

Starosedelské souvrství obsahuje nejstarší terciérní sedimenty a nemá úzký vztah k &nbsp;tektonické struktuře sokolovské pánve, která vznikla až později. K &nbsp;uložení sedimentů došlo před koncem [[eocén|eocénu]]. Souvrství je tvořeno [[Kaolinit|kaolinitickými]] jíly[[jíl]]y, [[Písek (materiál)|písky]], štěrky[[štěrk]]y, [[Pískovec|pískovci]], [[Slepenec|slepenci]] a [[Kvarcit|křemenci]], mocnost dosahuje až 40&nbsp;m. V &nbsp;sedimentech starosedelského souvrství se se hojně objevuje fosilní flóra. Tyto fosilní pozůstatky třetihorní flóry je možno vidět zejména v &nbsp;[[Evropsky významná lokalita|evropsky významné lokalitě]] [[Pískovna Erika]] a [[Přírodní památka|přírodní památce]] [[Údolí Ohře]], kde se vyskytují i &nbsp;zajímavé pseudokrasové útvary.

Je převážně oligocenního stáří a ukládání sedimentů probíhalo již za tektonické činnosti. Mocnost dosahuje až 85&nbsp;m. V &nbsp;souvrství se nacházejí uhelné lávky sloje Josef, jejichž sedimentaci provázela stupňující se vulkanická činnost, což dokládají vložky tufů[[tuf]]ů a tufitů[[tufit]]ů i &nbsp;složení popelovin v &nbsp;uhlí.

Odráží období intenzivní extenze pánve, spojené s &nbsp;vulkanismem. Ukládání vrstev již probíhalo v &nbsp;tektonických hranicích sokolovské pánve. Stáří sokolovského souvrství je přibližně 22,8–21,3&nbsp;Ma. Společným znakem sokolovského souvrství je mnohonásobné opakování hornin vulkanického původu a sedimentů ukládaných v &nbsp;podmínkách tektonicky vyvolané [[subsidence]]. Souvrství dosahuje mocnosti až 300&nbsp;m a zahrnuje i &nbsp;hlavní uhelné sloje Anežka a Antonín, které jsou od sebe odděleny habartovskými nebo těšovickými vrstvami.

Téměř celé cyprisové souvrství je tvořeno bitumenními [[Jílovec|jílovci]], většinou světle hnědé barvy, často s &nbsp;lístkovitou odlučností. Omezeně, ve východní části pánve, se vyskytují [[Písek (materiál)|písky]], [[Pískovec|pískovce]] a [[Slepenec|slepence]]. Pro cyprisové souvrství je charakteristická jemně rozptýlená příměs [[Uhličitany|karbonátů]]. Obsah organického uhlíku je zpravidla v &nbsp;rozmezí několik procent, výjimečně až 18 &nbsp;%. Mocnost souvrství dosahuje až 180&nbsp;m. <ref name="Pešek">{{citace monografie|příjmení = Pešek|jméno = Jiří|titul = Terciérní pánve a ložiska hnědého uhlí České republiky|vydavatel = Česká geologická služba|místo = Praha|rok = 2010|isbn = 978-80-7075-759-8|}}</ref> <ref>Rojík Petr, Návrh stratigrafického členění terciéru sokolovské pánve, Zpravodaj Hnědé uhlí, 2/2005, Most </ref>

Nejvýznamnějším vodním tokem řeka [[Ohře]], pramenící ve [[Smrčiny|Smrčinách]] v &nbsp;Německu, která protéká územím přibližně od západu k &nbsp;východu. Do nejzápadnějšího úseku Ohře v &nbsp;pánvi zasahuje evropsky významná lokalita [[Ramena Ohře]]. Před Sokolovem byla řeka svedena do uměle upravených a přeložených říčních koryt. Mezi význačnější přítoky patří řeka [[Svatava (řeka)|Svatava]], která pramení v &nbsp;Krušných horách a [[Lobezský potok]], pramenící ve Slavkovském lese. V &nbsp;rámci [[rekultivace|rekultivací]] a [[revitalizace|revitalizací]] území zasaženého povrchovou [[těžba uhlí|těžbou uhlí]] bylo vytvořeno několik významných nových vodních ploch. V &nbsp;prostoru vytěženého [[lom Medard|lomu Medard]] a [[lom Libík|lomu Libík]] vzniklo [[Medard (jezero)|jezero Medard]], v &nbsp;prostoru bývalého [[lom Michal|lomu Michal]] pak [[Michal (jezero)|jezero Michal]].

První písemné zmínky o &nbsp;těžbě uhlí v &nbsp;Sokolovské pánvi jsou z &nbsp;roku 1760. Zpočátku probíhala menší těžby na okraji pánve, kde byly vázány na výchozy sloje. K &nbsp;většímu rozsahu dobývání uhlí došlo až po roce 1870, kdy došlo k &nbsp;prodloužení páteřní železnice – [[Buštěhradská dráha|buštěhradské dráhy]] z &nbsp;[[Chomutov|Chomutova]] do [[Cheb|Chebu]]. S &nbsp;opravdovými začátky těžby uhlí byl spjat [[Johann David Starck]]. V &nbsp;roce 1945 bylo v &nbsp;provozu celkem 39 &nbsp;hlubinných dolů a 15 &nbsp;malolomů. Postupně však těžba přešla k&nbsp;povrchovému dobývání, které nabylo největšího rozmachu v&nbsp;druhé polovině 20. &nbsp;století. Západní část uhelného ložiska je již vytěžena, těžba po roce 2000 se uskutečňuje [[Lom Jiří|lomem Jiří]] a [[Lom Družba|lomem Družba]]. Lom Družba však 31. srpna 2011 dočasně ukončil těžbu z &nbsp;důvodu sesuvu vnitřní výsypky lomu Jiří, po roce 2025 by měla těžba uhlí pokračovat až do vyuhlení zásob. <ref>Oficiální stránky Sokolovské uhelné a.s. [http://www.suas.cz/ Dostupné online.]</ref>