Messerschmitt Bf 109: Porovnání verzí

Přidáno 1 876 bajtů ,  před 4 lety
Čerpal jsem z knih - Životopis Messerschmitta, Messerschmitt Bf 109 K nakladatelství JaPo autoři Janda a Poruba, stránky Kurfurst.org, ruzně po netu a z dalších origináních dokumentů a grafů k tomuto letadlu.
m (Robot: oprava vlajkové šablony dle žádosti ze dne 28.6.2017)
(Čerpal jsem z knih - Životopis Messerschmitta, Messerschmitt Bf 109 K nakladatelství JaPo autoři Janda a Poruba, stránky Kurfurst.org, ruzně po netu a z dalších origináních dokumentů a grafů k tomuto letadlu.)
| více uživatelů = [[Španělsko]], Jugoslávie, Itálie
}}
'''Messerschmitt Bf 109'''<ref group=pozn.>Původní firma výrobce byla Bayerische Flugzeugwerke A.G., proto typová zkratka '''Bf'''. Některé zahraniční prameny či uživatelé typu užívali i označení "Me-109" ([[Jugoslávské královské letectvo]]) či "Me 109" ([[bulharské letectvo|Královské bulharské letectvo]]), "Me 109" se ale v Německu objevovalo jen někdy na výrobních štítcích licenční výroby typu u společnosti [[Erla Maschinenwerk|Erla]].</ref> byl [[Nacistickéjeden Německo|německý]]z [[stíhacínejlepších a nejvýkonějších stíhacích letadel 2. světové války. Své doby šlo o jedno z prvních skutečně moderních stíhacích letadel které utvořilo měřítko pro další moderní letadlo|stíhací letoun]]letadla. Zkonstruován byl zkonstruovaný pod vedením prof. dipl. Ing. [[Willy Messerschmitt|W.Wilhelma Emila Messerschmitta]] u společnosti [[Bayerische Flugzeugwerke]] v polovině 30.let dvacátého století. BylPřed standardním stíhacím letadlem [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]]a v průběhu celé [[Druhá světová válka|druhé světové války]], isloužil kdyžjako bylstandardní odstíhač rokuv [[1942]]německé částečněLuftwaffe nahrazována stíhačemsloužil [[Focke-Wulftaké Fwv 190]]mnoha adalších kezemích koncinamátkou války též(Švýcarsko, proudovýmFinsko, stíhačemČeskoslovensko, [[MesserschmittSlovensko, MeJugoslávie, 262]].Španělsko, Maďarsko, Rumunsko, Itálie, ve verzi Avia S-199 taky Izrael)
 
Jde o nejvíce vyráběné stíhací letadlo v historii letectví, má na svém kontě nejvíce sestřelených nepřátelských letadel a létala na něm řada slavných es včetně toho nejúspěšnějšího Ericha Alfreda Hartmanna.
 
Nejdéle sloužil ve Španělsku (ve verzi Hispano Buchón) kde byl vyřazen až v roce 1965 a díky tomu se objevil ve slavném filmu Bitva o Británii.
 
To od prvního vzletu úplynulo plných 30 let.
 
== Vývoj ==
[[Soubor:Me109 clip.ogg|vlevo|náhled|Bf 109 během letu]]
[[Soubor:Bf109V1 3Seiten neu.jpg|náhled|Bf 109 V1]]
Firmy [[Arado Flugzeugwerke|Arado]], [[Focke-Wulf]] a [[Heinkel]] obdržely v únoru roku [[1934]] požadavky [[RLM]] na vývoj jednoplošné stíhačky, která by nahradila [[dvouplošník]] [[Heinkel He 51]], požadavek byl neochotně předán i tehdejší firmě [[Bayerische Flugzeugwerke]], kde pracoval i [[Willy Messerschmitt]] a na konci léta začal vývoj letounu '''Bf 109''', který vycházel hlavně z typu [[Messerschmitt Bf 108|Bf 108]]. Šloale ojehož jednomístný [[dolnoplošník]]zárodky se zatahovacímformovaly [[Podvozekjiž letadla|podvozkem]]u asportovního Messerchmitta zakrytouM kabinou35.
 
Záměrem bylo postavit co nejmenší a nejlehčí letadlo s nejsilnějším možným motorem s důrazem na nenáročnost výroby
 
Návrh v sobě spojoval tehdy velice moderní a převratné technologie třeba jako celokovovou konstrukci, [[Slot (letectví)|sloty]] na náběžných hranách křídel, jednonosníkové křídlo což byl přímo patent prof. Messerschmitta, zatažitelný podvozek, plně zakrytou pilotní kabinu a další, s důrazem na snadnou, lehkou výrobu a promyšlený pozemní servis.
 
První prototyp, označený jako '''Bf 109 V1''' (Werk-Nr.758, D-IABI), vzlétl 28. května [[1935]] z továrního letiště v Augsburgu. Jelikož se upustilo od motoru [[BMW]] 116 a motor [[Junkers Jumo 210]]C ještě nebyl k dispozici, byl stroj poháněn [[Spojené království|britským]] motorem [[Rolls-Royce Kestrel]] V o výkonu 695 koní. Druhý prototyp Bf 109 V2 (Werk-Nr.759, D-IUDE) poháněný motorem Junkers Jumo 210 A vzlétl 12. prosince 1935. 8. dubna [[1936]] vzlétl Bf 109 V3 (Werk-Nr.760, D-IOQY), jenž nesl i výzbroj tvořenou dvěma [[Synchronizátor střelby|synchronizovanými]] kulomety [[MG 17]] ráže 7,92 mm. Po zkouškách v Travemünde bylo opuštěno od vnitřní pumovnice{{Fakt/dne|20141111164209}} So-3 pro nedostatek roznětek SC 10. Po vzletu prototypu Bf 109 V4 (Werk-Nr.878, D-IALY) 23. září 1936 byl letoun Bf 109 V3 poslán do Španělska. 30. listopadu 1936 ho následoval prototyp Bf 109 V4. Exempláře V5 (Werk-Nr.879, D-IIGO) a V6 (Werk-Nr.880, D-IHHB) byly místo dřevěných vrtulí Schwarz vybaveny stavitelnými kovovými vrtulemi VDM. LetounV bylsoutěži zprvuzůstala neoblíbenýnakonec -dvě konstrukceletadla, trpělazprvu velkýmfavorizovaný zatíženímHeinkel aHe stroj112 měla i"outsider" těsnýBf kokpit109. PoVe řaděvzájemném zkoušekporovnání se komise nakonec přiklonila k Messerschmittově konstrukci, zvláště po posledních ukázkách kdy pilot Bf 109 předvedl dokonalou akrobacii letadla, schopnost letadla velice dobře vybírat vývrtku (což byl všakjeden rokuz 1936požadavků vybránRLM) jakoa hlavníve střemhlavém letu dosáhl až 700 km/h, což pilot [[Heinkel He 112|Heinkelu He 112]] odmítl provést. Nová standartní stíhačka pronově vzniklé Luftwaffe ale nebyla bez chyb, pilotní prostor byl z důvodu ce nejlepší aerodynamiky těsný a podvozek byl hodně úzký - což zavinilo mnoho nehod.
 
== Nasazení ==
V bojích proti [[sovětské letectvo|sovětskému letectvu]] dosahovali němečtí stíhači zprvu obrovského počtu sestřelů. Zkušení piloti Bf 109 likvidovali sovětské letouny v poměru ztrát cca 1 : 20 (rok 1941). I když se postupně kvalita sovětského letectva zvyšovala, udrželi si piloti Bf 109 převahu nad svými protivníky přinejmenším do poloviny roku 1943 a i později byli sovětskému letectvu rovnocennými soupeři. A to i přesto, že museli čelit často značné přesile, neboť množství stíhačů bylo staženo v letech 1943-1944 na obranu Říše před spojeneckými nálety. O kvalitách těchto letadel hovoří i fakt, že na nich létala až do konce války většina z nejlepších německých stíhacích letců. Například nejúspěšnější stíhač války [[Erich Hartmann]] dosáhl na strojích Bf 109 od konce roku 1942 do května 1945 neuvěřitelných 352 sestřelů.
 
V roce 1942 došlo k nahrazení verze F verzí G. Gustavy se používaly dlouho a prošly mnoha změnama, měly silnější motor DB 605A, mohly nést množství různých výstrojních a výzbrojních sad podle druhu mise (kamery, různé kanóny, přídavné nádrže...), zlepšila se ochrana pilotního prostoru, zvýšily se výkony a letadla byla více optimalizovaná do vyšších rychlostí které stále narůstaly vlivem vyšších výkonů motorů. Ale celková sladěnost byla u verze Friedrich o něco lepší, alespoň oproti prvním verzem G.
V roce 1942 došlo k nahrazení verze F verzí G. Piloti si často stěžovali na nedostatečnou výzbroj "Fridricha" a nový "Gustav" měl tuto slabinu odstranit. Ačkoliv výzbroj stodevítek postupně sílila (byla možnost osadit letoun různými přídavnými sadami), zlepšilo se i pancéřování, a rychlost zůstala zhruba stejná, vzrostlo plošné zatížení, a tak se zhoršily dosud vyladěné letové vlastnosti.
 
V bojích proti západním [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojencům]] v letech 1942-1945 musely stroje Bf 109 postupně čelit rostoucí početní převaze protivníka. Ačkoliv zůstával až do konce války nebezpečným soupeřem, nedokázal letoun Bf 109 a ostatně ani [[Fw 190]] či [[Me 262]] ohrozit spojeneckou nadvládu ve vzduchu. Ta se od roku 1944, zejména s masivním nasazením výkonných stíhaček [[P-51 Mustang]], [[P-47 Thunderbolt]], [[Spitfire]] Mk.IX a XIV a [[Hawker Tempest]], stala trvalou. Důvodem byla nejen značná kvantitativní převaha a víceméně technická rovnocennost či mírná nadřazenost, ale i rostoucí kvalita spojeneckých letců a naopak úpadek německého leteckého výcviku v důsledku velkých ztrát a nedostatku času.
 
Verze K, která se k jednotkám dostávala od podzimu 1944, již nemohla zvrátit poměr sil. Ačkoliv se vyrovnala nejlepším stíhačkám Spojenců,{{Fakt/dne|20141111164209}} drtivé početní převaze vzdorovat nedokázala. Navíc šlo o technicky překonanou konstrukci, která neskýtala další perspektivy vývoje (malý drak, který pojme jen omezenou výzbroj, malý dolet, těsná kabina s omezeným výhledem, úzký podvozek, pístový pohon atd.)
 
Celková bilance všech verzí Bf 109 je rekordní. Jednalo se o stíhačku, která sestřelila nejvíc letadel protivníka v dějinách.{{Fakt/dne|20141010162438}}
=== Izrael ===
Poslední sestřel typu založeného na konstrukci Bf 109 byl dosažen během [[První arabsko-izraelská válka|bojů o nezávislost]] státu [[Izrael]], strojem [[Avia S-199]] vyrobeným v [[Československo|Československu]].
 
Je trochu ironie že stát Izrael byl zachráněn původní německou konstrukcí, dá se říci že nebýt S-199 stát Izrael by dnes vypadal jinak.
 
Na Avii létal i budoucí prezident Izraele Ezer Weizman.
 
== Verze ==
[[Soubor:Messerschmitt Bf 109E.jpg|náhled|Bf 109 E-3]]
[[Soubor:Me 109E-4Trop JG27 off North African coast 1941.jpg|náhled|Messerschmitt Bf 109E-4/Trop jednotky JG 27 nad severoafrickým pobřežím, léto 1941]]
Verze E vychází z prototypů Bf 109 V15 a V15A. Od dosavadních provedení se liší motorem [[Daimler-Benz DB 601]], třílistou vrtulí VDM a překonstruovanou spodní částí přídě, z níž byl chladič glykolu přemístěn do výstupků pod dolními plochami křídel. Letouny '''Bf 109 E''' na začátku války patřily mezi nejlepší stíhačky světa. Avšak stroje měly i řadu nevýhod, např. letoun často přepadal do [[vývrtka|vývrtky]], trpěl špatnou [[podélná stabilita|podélnou stabilitou]] a při těsných obratech se často samy otevíraly [[Slot (letectví)|sloty]] na křídlech. S posledními variantami '''Bf 109 E''' už bylo jasné, že další malé vylepšování letadla nemůže přinést odpovídající nárůst výkonu.
 
V průběhu [[Bitva o Británii|bitvy o Británii]] se objevila další verze Bf 109E-4, ta se lišila novým "hranatějším" překrytem kabiny s čelním pancéřovým sklem i různými drobnými změnami. Následující úprava E-4/B byl již stíhací bombardér, který na závěsník ETC 500 pod trupem mohl nést 500 kg pumu. Stroje s novým motorem se označovaly E-4/N. Byly také vyrobeny i fotoprůzkumné stroje verze E-4, E-6 a E-7 označeny /U, které nesly kamery Rb 50/30. Pro severoafrické bojiště byly upravené verze E-4/Trop a E-7/Trop. Největší změnou byl zvětšený protiprachový filtr na levé straně motoru. V trupové schránce bylo uložené jídlo, voda, léky a puška [[Kar 98k|Mauser K.98k]], která měla zvětšit pravděpodobnost přežití letce v pouštních podmínkách.
[[Soubor:Bf109F 3Seiten neu.jpg|náhled|Bf 109F-3]]
[[Soubor:Messerschmitt Bf 109F-4 02.JPG|náhled|Messerschmitt Bf 109 F-4 v [[Canada Aviation Museum]]]]
Už u posledních verzí Bf 109E bylo zřejmé, že tento typ dosáhl svého zenitu. Vylepšení jeho draku už nepřinášelo potřebné a podstatné zvýšení výkonů. Konstrukční kancelář začala pracovat na zabudování nového motoru [[DB 601]]E o výkonu 1 350 k do přepracovaného, velice aerodynamického draku. Změny byly patrné zejména na jinak řešené kapotáži motoru, kde byl také viditelně zvětšen průměr vrtulového kuželu, který nyní plynule navazoval na obrys krytu motoru, a vstup vzduchu do kompresoru na levém boku, jehož ústí dostalo kruhový průřez. Vzpěry [[vodorovné ocasní plochy|vodorovných ocasních ploch]] byly odstraněny. Zpevněna byla i zadní část trupu a proběhly i mnohé jiné vnitřní úpravy. [[Ostruha (letectví)|Ostruhové kolečko]] bylo řešeno jako polozatahovatelné.<ref group=pozn.>Po zatažení zůstávalo přitisknuté k výřezu ve spodní části trupu, z nějž zčásti vystupovalo. V běžném nasazení však bylo často aretováno ve zcela vysunuté poloze.</ref> Podstatně překonstruováno bylo i [[Křídlo letadla|křídlo]], zkráceny byly sloty na náběžné hraně, [[křidélka]] byla zkrácena a byla změněna konstrukce [[Vztlakové klapky|vztlakových klapek]] v prostoru za chladiči - byly zde řešeny jako štěrbinové a sloužily i k regulaci průtoku vzduchu radiátory chlazení. Chladiče byly na křídle posunuty směrem vzad a jejich výška byla snížena a křídla dostala nové oblé zakončení, čímž se zvýšila nosná plocha. Vývojové verze F byly prototypy Bf 109 V21 – V25.
 
Nový stroj se tak dosti lišil od svého předchůdce. Luftwaffe si od nového Messerschmitt Bf 109F slibovala nabytí převahy nad britskýmibritskou [[SupermarineRAF Spitfire|Spitfirya Mk.I]]. "Friedrich" pro [[Royal Air Force|RAF]] na jaře [[1941]] znamenal skutečně nepříjemnévelice nebezpečného překvapenínepřítele. Jediným vážným nedostatkem nového stroje byla relativně slabá výzbroj sestávající ze dvou kulometů [[MG 17]] a 20 mm kanónu MG 151/20 v duté ose vrtule. S výzbrojí se laborovalo, a tak verze F-1 měly kanón [[MG FF]]/M, F-2 15 mm MG 151 a F-4 20 mm [[MG 151]]/20. Ze začátku byly velké problémy se zasekáváním kanónu MG FF/M, přehříváním motoru a odlamováním zadní části trupu. Po počátečních problémech se verze F stala mezi německými letci nejoblíbenější, díky své vyváženosti manévrovacích schopností a výkonu motoru. Během [[operace Barbarossa]] byla polovina stíhacích jednotek Luftwaffe na východě vyzbrojená Messerschmittu Bf 109F.
 
Stejně jako předcházející verze i verze F byly upravovány do verze Trop (Např. Bf 109 F-4/Trop – na této verzi upravené pro tropické podmínky, dosáhl [[Hans-Joachim Marseille]] většiny ze svých 158 sestřelů). Od verze F-2 se také používaly polní soupravy (Rüstsätze). Další verze F-2 a F-4 se kromě rozdílů ve výzbroji lišily použitím zařízení GM-1 Anlage na přímé vstřikování [[oxid dusný|oxidu dusného]] do motoru pro krátkodobé zvýšení výkonu. Celkem bylo vyrobeno asi 3 500 kusů verze F.
[[Soubor:FW-ME RIAT Bthebest.JPG|náhled|Restaurovaný Bf 109G-4 (D-FWME)]]
[[Soubor:Bf 109G-10 cockpit 070703-F-1234S-001.jpg|náhled|Kokpit stroje Bf 109 G]]
Verze Bf 109F se měla dále zlepšovat. Proto byl do draku Bf 109F zabudován nový motor [[DB 605]]A o výkonu 1 475 k. Nová verze BF 109G se velmi podobala Bf 109F-4. První verze nesly dokonce stejnou vyzbroj. Byla o něco těžší než Friedrich, to se projevovalo o něco vyšší pádovou rychlostí a ze začátku měly Gustavy problémy s motorem Daimler - Benz DB 605A, který se přehříval a došlo k mnoha nehodám, později se problém podařilo odstranit.
Po nasazení Bf 109F se předpokládalo, že bude vývoj Bf 109 ukončen. Na frontě ho měly postupně nahradit [[Focke-Wulf Fw 190|Focke-Wulfy Fw 190]] a stroje [[Messerschmitt Me 209|Me 209]]. Vývoj nových Me 209 však vázl a ani Focke-Wulfy Fw 190 nebyly dodávány v dostatečném objemu, aby pokryly požadavky německého letectva. Padlo tedy rozhodnutí pokračovat ve vývoji Bf 109.
 
Příchod Gustava znamenal opět pro spojence nové ohrožení.
Verze Bf 109F se měla dále zlepšovat. Nedostatkem byla zejména slabá výzbroj, ale jejímu vylepšení však musel odpovídat i zvýšený výkon motoru. Proto byl do draku Bf 109F zabudován nový motor [[DB 605]]A o výkonu 1 470 k. Nová verze BF 109G se velmi podobala Bf 109F-4. První verze nesly dokonce stejnou vyzbroj. Ale už verze G-1/Trop měla na motoru charakteristické vyduté výstupky a pod nimiž se ukrývaly zvětšené závěry 13 mm kulometů MG 131. G-4 měl větší kola podvozku a G-5 zase zvětšenou směrovku.
 
Nejrozšířenější zůstalabyla verze '''G-6' '' vyráběná od podzimu [[1942]]. Ta se vyznačovala svojí silnější výzbrojí a možností měnit konfiguraci zbraní přímo v polních podmínkách. Typická byl varianta G-6/U4<ref group= pozn. name=umrust /> se dvěma 20 mm kanóny MG 151/20 pod křídly, 30 mm kanónem MK 108 střílejícím dutou hřídelí vrtule a dvěma 13 mm kulomety MG 131 nad motorem. Stroje měly možnost nést přídavnou nádrž, pumy i neřízené střely proti bombardovacím svazům. Později kvůli standardizaci výroby se jednotlivézavedla typyverze upravovalyG-14, na verzikteré se objevily všechny prvky z posledních modelů G-10.6, Tavyšší sesměrovka, odlišovalapřekryt novýmfirmy překrytemErla, kabinyzadní (takzvanýpancéřové Gallandůvsklo, zařízení MW kryt)atd. Proběhly drobnése úpravyříci překrytuže kabinyposlední averze jinéG-6 odpovídají verzi G-14, je tam plynulý přechod.
 
Poslední verze Gustava byl model G-10. Hlavní rozdíl byl v použitém výkonějším motoru DB 605D, nejspíše verze G-10 vznikla z důvodu opožděné produkce modelu K.
Verze G byla nejpočetnější, představovala kolem 60% všech Bf 109. Byly sice dobře vyzbrojené a vybavené, ale už nedosáhly takových kvalit jako stroje E a F. Při letu neustále vyžadovaly pozornost a přistávání bylo nebezpečné. 352 sestřelů na strojích verzí G a K dosáhl [[Erich Hartmann]], což z něj učinilo dosud nejúspěšnějšího stíhače všech dob.
 
Verze G byla nejpočetnější, představovala kolem 60% všech Bf 109. Ze začátku Gustava omezoval motor který z důvodů vznícení pracoval na menší výkon, později se problém podařilo odstranit a motor se mohl používat na plný výkon. Gustav celkově představoval silného nepřítele, byť už nemá takový lesk jako verze E a F, přišel do doby kdy se Luftwaffe dostávala do obrany a v průměru pilot Gustava neměl takové zkušenosti jako pilot dřívějších verzí.Pokud ho ale pilotoval expert, nebylo radno se s ním dostat do křížku. 352 sestřelů na strojích verzí G a K dosáhl [[Erich Hartmann]], což z něj učinilo nejúspěšnějšího stíhače všech dob a druhý Gerhard Barkhorn který má 301 sestřelů hlavně ne verzi G mluví za vše.
 
* '''Bf 109 G-0''' – Jedná se o předsériové stroje s motory DB 601 E. Vyrobeno bylo 11 kusů.
* '''Bf 109 G-6''' – Z této verze vycházely všechny pozdější modifikace. Neměla přetlakovou kabinu. Vyrobeno bylo 10000 až 12000 kusů.
* '''Bf 109 G-8''' – Průzkumný letoun krátkého doletu. Byl osazen kamerami Rb 12,5/7x9 nebo Rb 32/7x9 a kamerou Robot 11. Výzbroj tvořil kanón MG 151/20 a dva trupové kulomety MG 131. Bylo vyrobeno 906 kusů.
* '''Bf 109 G-10''' – Jedná se o částečnou přestavbu strojů série G naa standardčástečně Bfúplně 109nově K-4postavená letadla.Tuto Pohonverzi zajišťovalyvýlučně motoryvyvíjela DBfirma 605Erla DCMa neboje DBněkdy 605značena Ajako se"Bastard zařízenímflugzeuge" [[MWPohon 50]]zajišťovaly (přímémotory vstřikováníDB směsi605 vodyD anebo metanoluDB do605 válcůASM motoru). U některých strojů byl kanón MG 151/20 nahrazen kanónem MK 108 ráže 30 mm. Vyrobeno bylo cca 2600 kusů.
* '''Bf 109 G-12''' - Jedná se o přestavěné stroje G-1,2,3,4 a 6 na dvoumístný výcvikový letoun. Většina letounů byla bez výzbroje. Přestavěno cca 500 kusů různých verzí Bf 109 G.
* '''Bf 109 G-14''' – Pohon zajišťoval motor DB 605 AM/AS se zařízením MW-50. Byla použita kabina Erla-Haube (Gallandova kabina – zlepšovala výhled pilotů). Vyrobeno cca 6500 kusů.
 
Výkony verzí G byly poměrně různorodé - záviselo na typu a výbavě letounu. Maximální rychlost verze G-2 dosahovala 660665 km/h ve výšce 7 200 m. U verzí G-5 a G-6 poklesla na 640655 km/h v 6 600 m, zatímco u verzí G-10 a G-14 opět vzrostla na 665680-685695 km/h.
 
S přídavnými kanóny pod křídly klesla rychlost Bf 109 G-6 s motorem DB 605A na 620 km/h
 
=== Verze H ===
{{Neověřeno část}}
Výšková verze Bf 109
V roce 1943 vznikla verze Bf 109 H-0 přestavbou verze Bf 109 F. Pohon zajišťoval motor DB 601 E-1 se zařízením GM-1. Letoun měl zvětšeno rozpětí o 2 metry. Bojové nasazení je doloženo u jednoho stroje,{{Fakt/dne|20141111164209}} celkový počet vyrobených kusů není znám.
 
V roce 1943 vznikla verze Bf 109 H-0 přestavbou verze Bf 109 F. Pohon zajišťoval motor DB 601 E-1 se zařízením GM-1. Letoun měl zvětšeno rozpětí o 2 metry. BojovéZměny nasazenína jepodvozku doloženoletadla ua jednohomnohé stroje,{{Fakt/dne|20141111164209}}další celkový počet vyrobených kusů není známzměny.
 
Další verze Bf 109 H měla motor DB 605 a uvažovalo se i o motoru Jumo 213.
 
Bojové nasazení je doloženo u pár strojů,{{Fakt/dne|20141111164209}} celkový počet vyrobených kusů není znám.
 
=== Verze K (Kurfürst) ===
[[Soubor:Bf109K-4 Gelbe1 JG3 kl96.jpg|náhled|Bf 109 K-4, 11./JG 3]]
Logickou realizací změn na verzi G (v tomto případě G-6) bylo vytvoření nové kompaktní verze, která by zahrnovala všechny důležité změny z předchozího modelu a přidala další krok dál. Vznikl nový Bf 109K. Výzbroj byla zesílena nahrazením kanónu [[MG 151]]/20 kanónem [[MK 108]] v duté hřídeli motoru a dvou 13 mm kulometů nad motorem. BylZe poněkudvnějšku zvětšenbylo průměrletadlo kryturozpoznatelné díky plně zakrytému podvozku. Posunutí plnících a přístupových otvorů pro servis a provozní kapaliny. Překryt motoru odpovídal posledním verzem G-10 a G-14 stejně tak jako překryt Erla Haube, zvyšší něhožsměrovka zmizelya vypouklévětší krytychladič závěrůoleje. kulometůPodvozek předKurfürsta kabinoujak se nová verze jmenovala byl o něco rozšířen a upravilo se jeho uchycení, typickénově probyl předchozína variantyvrchní ploše křídla mechanický ukazatel, G-5který pilotovi ukazoval zatažení počínajepodvozku. OstruhovéDošlo kolečkok byloúpravě křídélek kdy nově řešenoměly jakoFlettnerovy zcelaplošky. zatahovací,Z důvodu lepšího vyvážení letadla byla posunuta rádiostanice v trupu a vyššíkyslíkové [[Svislábomby ocasníse plocha|svislépřesunuly ocasnído plochy]]křídla. vyrobenéV zekokpitu dřeva,došlo užívanék jižpřepracování urozvržení některýchpřístrojů. pozdějšíchNově subvariantse verzemohl G,model bylyK použitystřemhlavě jakodostávat standardník rychlosti blízké 850 km/h. První stroje verze K-4 přišly k bojovým jednotkám na podzim [[1944]]. TatoZ poslednídůvodu verzepostupného Messerschmitturozkladu Bfvýrobních 109a vyráběnýchservisních posítí dobuv druhéněmecku světovékoncem války se část nově zavedenných věcí dostalo na novou verzi K v malém počtu, to se týká přednostně Flettnerových plošek a mechanických ukazatelů vysunutí/ zasunutí podvozku. Tato poslední válečná verze Messerschmittu Bf 109 byla plnohodnotným stíhacím strojem, který se mohl postavit i těm nejlepším stíhačům protivníka. Celkem bylo vyrobeno asi 1 700 kusů této verze.
 
* '''Bf 109 K-2''' – vyroben pouze 1 kus.
* '''Bf 109 K-3''' – Jedná se o letoun s [[přetlaková kabina|přetlakovou kabinou]] a motorem [[DB 605]]ASD se zařízením GM-1 nebo MW 50. Vyroben byl pouze 1 kus.
* '''Bf 109 K-4''' – Pohon zajišťoval motor DB 605 D nebo DB 605 AS. Výzbroj tvořily dva kulomety ráže 13mm a 30mm kanón [[MK 108]] v ose vrtule. Vyrobeno bylo 1693 strojů.
* '''Bf 109 K-6''' – Výzbroj shodná s K-4 a navíc dva křídelní kanóny MK 108, které byly v praxi odmontovány kvůli odlehčení letounu. Vyroben 1 kus.
* '''Bf 109 K-8''' – jedná se o průzkumnou variantu. Výzbroj tvoří 3 kanóny MK 108. Stroj byl vybaven 2 kamerami Rb 32/7x9.
 
Verze K byla poslední a nejvýkonnější verzí. Maximální rychlost s použitím MW 50 dosahovala takřka 730 km/h v 6 000 m. Bez vstřikování vody a metanolu rychlost poklesla na cca 690 km/h ve stejné výšce. Vstřikování zlepšovalo výkony především do 7 000 m (rozdíl cca 40 km/h proti normálnímu chodu motoru), výše už výhodnost těchto "injekcí" rychle klesala (rozdíl 10-20 km/h). Kurfürst se tak vyrovnal nejvýkonnějším pístovým stíhačkám Spojenců z doby konce války.
 
=== Bf 109Z "Zwilling" ===
* '''[[Avia S-99]]''' – Jedná se o letouny smontované v [[Československo|Československu]] po skončení 2.světové války z nalezených komponent. Jednalo se o dva letouny Bf 109 G-12 a cca 2 dvou desítek strojů verzí G-10 a K-4. K pohonu byl využit motor DB 605. Původní označení bylo Avia C-10, jenž se později změnilo na Avia S-99. Dvoumístná varianta Bf-109G-12 se označovala CS-99 a první z nich zalétal Petr Široký dne 20. června 1946, poslední zkompletovaný dvoumístný CS-99 tentýž pilot 1. září 1947.
* '''[[Avia S-199]]''' – Po vyhoření skladiště motorů DB 605, bylo nutno přestavět Avii S-99 pro použití motoru Jumo 211F, který byl původně používán u letounů [[He 111]], i s vrtulí. Hlavní nevýhodou byl velký gyroskopický moment těžké vrtule. Bylo vyrobeno 511 kusů Avia S-199 (25 kusů bylo předáno [[Izraelské vojenské letectvo|Izraelskému vojenskému letectvu]]) a několik cvičných dvojmístných CS-199.
* '''[[Hispano Aviacion Ha 1112]]''' (Buchón) – Španělské vojenské letectvo používalo typy Bf 109B, E a F. V době rozběhu licenční výroby u leteckého podniku Hispano Aviación v Seville se plánovala výroba Bf 109G-2. Spolu s licencí získalo Španělsko 25 vzorových letounů Bf 109G-2. Nesmontované stroje však na místo určení nedorazily kompletní. Dodány byly pouze trupy bez ocasních ploch, motorů a vrtulí. V Seville proto vyrobili nové ocasní plochy a v roce 1944 zahájili sériovou výrobu draků. Otázka náhrady nedodaných pohonných jednotek Daimler Benz zatím nebyla vyřešena. Nakonec bylo na základě úspěšné přestavby Bf 109E-1 na motor Hispano Suiza z roku 1943 rozhodnuto o použití domácích motorů Hispano Suiza HS-12Z-89.
 
Na začátku roku 1945 byla do draku Bf 109 instalována tato pohonná jednotka a letoun dostal označení '''HA-1109J-1L'''. Ocasní plochy musely být přepracovány, protože použitý motor měl oproti původnímu DB 601 opačný směr otáčení. Stroj byl zalétán 2. března 1945 s vrtulí Hamilton. V lednu 1946 letoun převzala technická správa španělského letectva s původně plánovanou švýcarskou vrtulí Escher-Wyss. Plánovaná výroba dvou set kusů byla nakonec pro dostatek náhradních dílů rozšířena na tři sta strojů.
* [[Jugoslávské letectvo]] používalo několik bývalých chorvatských a bulharských Bf 109G.
 
== Specifikace (počáteční produkce Bf 109 G-6) ==
[[Soubor:Bf109G 3Seiten neu.jpg|vpravo|350px|Bf 109 G-3]]
=== Technické údaje ===
 
=== Výkony ===
* '''Maximální rychlost:''' 640655 km/h ve výšce 6300 m
* '''Cestovní rychlost:''' 590 km/h ve výšce 6000 m
* '''Dostup:''' 12&nbsp;000 m
* '''Stoupavost:''' 1720 m/s
* '''Dolet:''' 850 km, s přídavnými nádržemi 1000 km
 
47

editací