Poslední císař: Porovnání verzí

Od tří let byl [[Pchu I]] vládcem [[impérium|impéria]]. Tento mocný chlapec, před nímž dospělí padají na kolena a jehož rozmary staví do pozoru celé houfy sloužících, nesmí jen jediné: opustit uzavřenou oblast [[Zakázané město|Zakázaného města]]. O čtyři roky později je [[monarchie]] svržena, ale život ve zdech paláce se téměř nemění. [[Sir]] [[Reginald Johnston]], [[učitel]] z [[Anglie]], však mladého muže vyučuje nejen v klasických školních předmětech. Pchu-i napodobuje západní názory a [[móda|módu]] - ustřihne si [[cop]], nosí niklové brýle, vyhodí [[eunuch]]y z paláce. Stejně jako předtím je však izolovaný od vnějšího světa a pouze tuší, že ve městě probíhají [[politika|politické]] nepokoje. Vzbouřené oddíly jej v roce [[1924]] vyženou ze Zakázaného města. Pchu-i uprchne do [[Tchien-ťin]]u a žije zde životem [[playboy]]e, než jej [[Japonsko|Japonci]], kteří v roce [[1931]] obsadí severovýchod Číny, ustanoví císařem loutkového státu [[Mančukuo]]. Je ovšem opět vládcem bez skutečné moci. Koncem války upadne do [[RuskoSovětský svaz|ruského]] válečného zajetí a je převezen do [[Komunistická strana Číny|komunistické Číny]]. Deset let je Pchu-i "převychováván" ve vězení, potom se poprvé v životě stává "svobodným mužem". Oblečen do nenápadného šedého obleku, jaký mají i ostatní pracující, je zaměstnán jako [[zahradník]]. Už pro něj neplatí žádná [[Privilegium|privilegia]] - aby si v paláci mohl prohlédnout trůn, na němž kdysi seděl, musí si jako každý jiný turista koupit vstupenku.