Benátská republika: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava |
opr. |
||
Řádek 1:
{{Infobox zaniklý stát
| název = Nejjasnější republika benátská
| originální název = {{Cizojazyčně|vec|Serenìsima Respùblica de Venexia}} ([[Benátština|
| rok vzniku = [[697]]
| rok zániku = [[1797]]
Řádek 57:
=== Námořní velmoc (11. až 15. století) ===
[[Soubor:Repubblica di Venezia.png|náhled|Území Benátské republiky: tmavě červeně - dobytá
do začátku 15. století,<br />červeně - na začátku 16. století,<br />růžově - dobytá dočasně,<br />žlutě - moře
Za vlády dóžete [[Pietro II. Orseolo|Pietra II. Orseola]] (991–1008) začal vzestup města do postavení námořní velmoci. Kolem roku 1000 proběhlo úspěšné vojenské tažení proti chorvatské Dalmácii a v letech 1002–1003 benátská flotila porazila Saracény obléhající byzantské [[Bari]]. Pietrovi II. se připisuje také vytvoření každoročního obřadu ''[[Zásnuby dóžete s mořem|zásnub s mořem]]'', tradice trvající 800 let; během obřadu, který se později odehrával na palubě vládní galéry jménem ''Bucentaur'', vrhl dóže do moře posvěcený prsten se slovy „{{cizojazyčně|la|Disponsamus te, Mare, in signum veri perpetuique dominii,}}“ česky „Bereme si tě, moře, za manželku, na znamení [své] skutečné a trvalé nadvlády“. Dóžata si od 11. století také připisovala titul {{cizojazyčně|la|Dux Veneticorum et Dalmaticorum,}} vévodů benátských a dalmátských.<ref>Procacci, G., ''Dějiny Itálie'',Překlad Drahoslava Janderová, Bohumír Klípa, Kateřina Vinšová; Praha; Nakladatelství Lidové noviny, 2007 (dále jen ''Procacci''), s. 16</ref>
Řádek 65:
Svůj válečný triumf Benátky v následujících desetiletích využily ke zřízení obchodního impéria a [[kolonialismus|koloniální říše]] ve východním Středomoří. Řetěz jejich pobřežních pevností se táhl od Dalmácie, Řecka a Kréty až do Černého moře a jejich obchodní stezky nyní vedly až do nitra Asie. Hlavním rivalem Benátek se v té době stalo jiné italské obchodní město, [[Janov (Itálie)|Janov]]. S pomocí Janovanů dobyli roku 1261 Řekové překvapivě Konstantinopol zpět a Benátky musely Janovu přepustit část kolonií a obchodních privilegií. Během 13. a 14. století pak obě italská města proti sobě vedla několik dalších válek, roku 1379 Janované spojení s Uhry bezmála Benátky dobyli.
[[Soubor:Eastern Mediterranean 1450 .svg|náhled|vpravo|
Zatím se pány Malé Asie postupně stávali [[Osmanská říše|Turci]], kteří začali ohrožovat životně důležité zájmy Benátčanů. Zejména možné uzavření [[Bospor]]u bylo nepříjemné o to více, že roku 1291 padl poslední opěrný bod Evropanů v Palestině, takže obchod s Orientem byl možný prakticky jen přes Černé moře. Benátky navíc postihl [[černá smrt|velký mor]] roku 1348, po kterém z asi 110 tisíc obyvatel zůstalo asi 70 tisíc,<ref>Procacci (2007), s. 62</ref> přesto si po celé 14. století udržovaly vůdčí postavení ve Středozemním moři. Nové období prosperity začalo na konci 14. století. Roku 1386 Benátky zakoupily ostrov [[Korfu]] a získaly i další ostrovy a opěrné body na [[Albánie|albánském]] pobřeží. Janov byl oslaben vnitřními boji a Benátčanům se podařilo obstát v bojích s Uhry na [[Balkán]]ě; mezi roky 1410 a 1420 dokonce drželi celou Dalmácii.
|