Otevřít hlavní menu

Změny

m
bez shrnutí editace
| popisek = [[Ilja Repin]]: I. S. Turgeněv, 1874
}}
[[Soubor:Russian writers by Levitsky 1856.jpg|thumb|[[Sergej Lvovič Levickij|S. L. Levickij]]: skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu ''Современник'' (''Současník'') [[Ivan Alexandrovič Gončarov|I. Gončarov]], I. Turgeněv, [[Lev Nikolajevič Tolstoj|L. N. Tolstoj]], [[Dmitrij Vasiljevič Grigorovič|Dmitrij Grigorovič]], [[Alexander Vasiljevič Družinin]] a [[Alexander Nikolajevič Ostrovskij|Alexander Ostrovskij]] (1856)|224x224px]]'''Ivan Sergejevič Turgeněv''' ([[ruština{{Vjazyce|rusky]]ru}} {{Cizojazyčně|ru|''Иван Сергеевич Тургенев''}}, [[{{JULGREGDATUM|9. listopad]]u [[|11|1818]]|Link=1}} Spasskoje u [[Orjol|Orla]] – [[{{JULGREGDATUM|3. září]] [[|9|1883]]|Link=1}} Bougival u [[Paříž]]e) byl [[rusko|ruský]] [[spisovatel]], prozaik, básník a publicista.
 
== Život ==
[[Soubor:Russian writers by Levitsky 1856.jpg|thumb|left|[[Sergej Lvovič Levickij|S. L. Levickij]]: skupinový portrét ruských spisovatelů časopisu ''Современник'' (''Současník'') [[Ivan Alexandrovič Gončarov|I. Gončarov]], I. Turgeněv, [[Lev Nikolajevič Tolstoj|L. N. Tolstoj]], [[Dmitrij Vasiljevič Grigorovič|Dmitrij Grigorovič]], [[Alexander Vasiljevič Družinin]] a [[Alexander Nikolajevič Ostrovskij|Alexander Ostrovskij]] (1856)]]
Pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v [[Moskva|Moskvě]]. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833-1834 v Moskvě, 1834-1837 v [[Petrohrad|Petrohradě]] a v letech 1837-1841 v [[Berlín]]ě, kde studoval i klasické jazyky a [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelovu]] [[filosofie|filosofii]], a v [[Heidelberg]]u. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, jenže tento obor byl v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou [[francie|francouzskou]] zpěvačkou [[Pauline Viardot-Garcia|Pauline Viardotovou]], s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; kniha povídek „Lovcovy zápisky“ založila jeho slávu. V Moskvě se seznámil s významnými [[Slavjanofilství|slavjanofily]] ([[Alexej Chomjakov|Chomjakov]], [[Ivan Vasiljevič Kirějevskij|Kirějevskij]]), ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní [[Evropa|Evropě]] a později se nazýval západnický ([[Vissarion Grigorjevič Bělinskij|Bělinskij]], [[Alexandr Ivanovič Gercen|Gercen]]).<ref>J. Hrubý, str. 387.</ref>