Svatý Metoděj: Porovnání verzí

Zatímco na Moravě probíhaly převratné události, zajali Frankové Metoděje a vydali ho soudu bavorských biskupů. Ti totiž nelibě nesli, že ztráceli vliv v oblasti, kde dřív působili. V nebezpečí byl i jejich církevní majetek, zejména v Panonii. Soud probíhal za přítomnosti vladaře a v nenávistné atmosféře. Místo soudu není známo, předpokládá se, že v Řezně. Němečtí biskupové se nechtěli smířit s novou situací a vyčítali Metodějovi, že učí na jejich území. Metoděj statečně hájil právo sporného území na bezprostřední církevní podřízenost papeži. Odvolával se na to, že právo soudit ho nemají němečtí biskupové, ale pouze papež. Nepodlehl nátlaku, aby se vzdal arcibiskupství, proto byl držen dva a půl roku v [[Řád svatého Benedikta|benediktínském]] klášteře ve [[Švábsko|švábském]] [[Ellwangen]]u, v otevřené jámě, kryté pouze mříží. Prostřednictvím listů Metodějových žáků byl papež upozorněn, jak krutě a surově bylo s Metodějem zacházeno. Papež [[Hadrián II.]] začal tento případ vyšetřovat a pokoušel se jej vyřídit písemnou formou, ale bez úspěchu. Metoděj doufal, že na papežův rozkaz bude v krátké době osvobozen. Musel ještě přes dva roky snášet utrpení tělesné, ale daleko víc duševního strádání mu působila nejistota a starost o Moravany.

 

 

Němečtí biskupové se při jednání proti Metodějovi opírali o argumenty franského krále Ludvíka, který přes své zástupce v Římě hájil církevní pravomoc v Panonii vzhledem k pětasedmdesátiletému trvání. Papež Ludvíkovy argumenty neuznal jako dostatečné, naopak prostřednictvím vyslance biskupa Pavla pověřeného jednat s Ludvíkem protiargumentoval starobylými církevními právy z doby před zánikem panonsko-sremské diecéze pod náporem kočovných [[Maďaři|Maďarů]]. V instrukcích, které legát Pavel dostal od papeže, se zdůrazňují dispoziční práva papežů na Panonii s poukazem, že jde o část [[Ilýrie|Ilyrika]] odedávna církevně podřízeného Římu. Král Ludvík to uznal a biskupové se museli podrobit papežovu rozhodnutí.