Bitva o Francii: Porovnání verzí

{{Infobox - válka

}}

'''Bitva o Francii''' (''Fall Gelb'', [[10. květen|10. května]] – [[22. červen|22. června]] [[1940]]) byla mohutná vojenská operace [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. V této bitvě bojovali na jedné straně vojáci [[Nacistické Německo|Třetí říše]] a [[Itálie]] proti [[Spojenci (druhá světová válka)|spojencům]]. Bitva skončila vítězstvím Osy; především kvůli překvapivému útoku německých vojsk na neutrální [[Benelux]]. Byla prokázána síla nových zbraní jako byly [[tank]]y, [[letadlo|letadla]] a [[výsadkáři]]. Samotné tažení trvalo 32 dní. Hitler ovšem (bezdůvodně) před Dunqkerquem zastavil své tankové klíny a tak umožnil [[Operace Dynamo|evakuaci Britského expedičního sboru a Svobodných Francouzů z přístavu]] [[Dunkerk|Dunkerque]]. Ta umožnila Spojencům zachovat alespoň obranyschopnost Velké Británie, zatímco odpor Francie se po rozsáhlých ztrátách během tří týdnů zhroutil.

 

== Plán útoku ==

[[Vítězství]] Třetí říši zajistil jednak [[blitzkrieg]] – nová bojová doktrína, na niž nebyli spojenci připraveni, a jednak geopolitická bezohlednost, která nebrala ohledy na neutralitu států Beneluxu. Nutno říci, že šlo až o druhý plán, zcela odlišný od prvního.<ref name="shirer40">{{Citace monografie|příjmení=Shirer|jméno=Wiliam|titul=Vzestup a pád Třetí říše|vydavatel=L. Marek|místo=Brno|rok=2004|strany=637|jazyk=|}}</ref> Spojenci navíc reagovali na porušení neutrality chybně a při snaze zabránit Němcům v obsazení Belgie se především Britský expediční sbor ocitl v pasti.

 

=== Dobytí Nizozemska ===

{{viz též|Bitva o Nizozemsko}}

Samotní Němci vyčlenili k dobytí Nizozemska pouze jednu pancéřovou divizi.<ref name="shirer39">Shirer, str. 641.</ref> Nizozemsko padlo tak rychle zejména kvůli výsadku parašutistů, kteří dokázali dobýt důležité mosty a pomohli velkou měrou dobýt pevnost Holandsko. I když to bylo přímo bleskové tažení, [[Nizozemci]] se drželi velice dobře. Německý plán závisel na obsazení mostů na jih od Rotterdamu přes řeku [[Nová Máza]] a dále na jihovýchod přes [[Máza|Mázu]] u Dordrechtu a Moerdijku výsadkovými jednotkami. Po těchto [[most]]ech pak měla projít německá armáda a dobýt [[Rotterdam]]. Němci měli ze začátku v plánu obsadit město Haag parašutisty a ihned zajmout královnu a vládu. Nizozemci byli překvapeni německým útokem, ale jakmile se vzpamatovali, zatlačili Němce zpět a do večera 10. května byli Němci z Haagu vytlačeni. I když to bylo jednoznačné vítězství Nizozemců, zaměstnali parašutisté nizozemské zálohy, které byly zapotřebí jinde. Už 10. května obsadili němečtí výsadkáři mosty k Rotterdamu, dříve, než se je podařilo zničit. Rozpoutal se divoký boj mezi německými a nizozemskými vojáky. Mezitím postupovala německá armáda k mostům v Moerdijku, ale proti nim postupovala francouzská armáda generála Girauda. Obě armády se střetly před zmíněnými mosty. Němci měli podporu ze vzduchu a měli i větší počet tanků. Naopak Francouzi postrádali podporu letadel, a neměli ani žádné protitankové zbraně. Francouzská armáda byla rychle zatlačena a Němcům se podařilo přejít mosty (které předtím obsadili výsadkáři) v Moerdijku a Dordrechtu. [[12. květen|12. května]] dorazila německá armáda k rotterdamským mostům, kde se po zuřivých bojích nakonec podařilo německým výsadkářům udržet již dříve zmíněné mosty. I tak nebyly německé tanky schopny přejet přes mosty do města Rotterdam, protože Nizozemci uzavřeli severní konce mostů. [[14. květen|14. května]] se německý útok zastavil.<ref name="shirer39"/>

 

=== Pád Belgie a spojenecké armády v pasti ===

{{viz též|Bitva o Belgii}}

14. květen bylo přelomové datum. I když se jednalo teprve o čtvrtý den bitvy, v této době bylo již mnoho věcí předem rozhodnuto.<ref name="shirer38">Shirer, str. 642.</ref> 13. května obsadily německé tanky čtyři předmostí na zalesněných březích Másy od Dinantu k [[Sedan]]u.<ref name="hans38">Otto, str. 136.</ref> Německé armády začaly ohrožovat celistvou linii spojenců, na kterou rychle dorazil výkvět britských a francouzských armád. 14. května Němci zaútočili. Německá koncentrace tanků a letadel byla nevídaná a Francouzi si s nimi prostě nevěděli rady a neměli ani zbraně, kterými by tankům čelili. Sedmá a druhá francouzská armáda byla zničena a Němci se velice rychle přesouvali k [[Lamanšský průliv|Lamanšskému průlivu]]. Němci postupovali tak rychle hlavně díky sborům [[ženisté|ženistů]], kteří co nejrychleji stavěli pontonové mosty přes řeky a [[kanál]]y. Na obou stranách města [[Dinant]] na Máse prolomil francouzskou linii XV. pancéřový sbor generála [[Hermann Hoth|Hermanna Hotha]] (jedné z těchto divizí velel neznámý generálmajor [[Erwin Rommel]]).<ref name="hans38">Otto, str. 136.</ref> Souběžně s postupem generála Hotha táhl o něco jižněji (město [[Montherm]]) XLI. pancéřový sbor generála Georga-Hanse Reinhardta. I když byly tyto útoky těžkými ranami pro francouzské armády, největší porážky se dostalo Francouzům u Sedanu.<ref name="shirer37">Shirer, str. 643.</ref> Zde se 14. května ráno nečekaně přepravily přes řeku dvě pancéřové divize XIX. pancéřového sboru generála [[Heinz Guderian|Heinze Guderiana]], načež udeřily na spojenecké síly na západě. Zde se svedla [[Bitva u Sedanu (1940)|bitva o mosty u Sedanu]]. Francouzské tanky a britské bombardéry se snažily tyto mosty zničit, ale byly s těžkými ztrátami zahnány zpět a mosty se jim zničit nepodařilo. Německé předmostí u Sedanu bylo 50 [[kilometr]]ů široké a 25 kilometrů hluboké.

 

 

==== Kapitulace krále Leopolda III. ====

Belgický král [[Leopold III. Belgický|Leopold III.]] udělal jedno z nejkontroverznějších rozhodnutí celé historie. Mladý panovník, který před 2. světovou válkou obnovil neutralitu [[Belgie]] a nepřidal se na stranu spojenců ani když bylo zřejmé, že [[Německo]] na Belgii zaútočí, požádal o vojenskou pomoc spojence, když [[Adolf Hitler|Hitler]] udeřil. Nakonec se ale v nejkritičtější hodině bitvy rozhodl kapitulovat. [[Král]] kapituloval dokonce proti jednomyslnému doporučení vlády, což je v Belgii protizákonné.<ref name="shirer35">Shirer, str. 647.</ref> 25. května se Leopold III. setkal se třemi členy vládního kabinetu. Všichni tři odrazovali panovníka od kapitulace a doporučovali mu, aby stejně jako nizozemská královna a norský král uprchl do [[Londýn]]a, kde by mohl zastávat svou funkci z exilu. Panovník odpověděl na tato slova takto: „''Rozhodl jsem se zůstat, věc spojenců je ztracena''.“ 27. května v 17.00 vyslal k Němcům zástupce náčelníka belgického generálního štábu, aby požádal o příměří. Ve 22.00 přinesl generál nazpět německé podmínky. Hitler požadoval okamžité složení zbraní. Kapitulace byla přijata ve 23.00 a ve čtyři hodiny ráno následujícího dne byly boje ukončeny.

 

=== Evakuace z Dunkerque ===

{{Viz též|Operace Dynamo}}

Již od 20. května, kdy si Guderianovy tanky vynutily vstup do města Abeville, započala britská admiralita připravovat plán, jak dostat obklíčené spojenecké armády do [[Anglie]].<ref name="shirer34" /> 24. května dosáhly německé jednotky kanálu [[Aa (kanál)|Aa]] ležícího pouze 30 kilometrů od [[Dunkerk|Dunkerque]]. I když nebyl terén v této oblasti příliš vhodný pro tanky, není sporu o tom, že by se jim podařilo spojenecké vojáky rozdrtit.<ref name="shirer34" /> Avšak 24. května večer dorazil z vrchního velitelství Wehrmachtu rozkaz, že tanky se nehnou ani o píď.<ref name="shirer34" /> Tento rozkaz vydal samotný [[Adolf Hitler|Hitler]] a většina německých generálů začala proti tomuto rozhodnutí ihned protestovat. Spojeneckému velitelství poskytl tento odklad životně důležitý čas na to, aby se shromáždilo dostatečné množství lodí a letadel.<ref name="shirer33">Shirer, str. 650.</ref> Neví se úplně přesně, proč došlo k tomuto nevysvětlitelnému a hloupému rozkazu. Nejspíš to mělo na svědomí několik faktorů. Hitler si byl jist, že [[Francie]] brzy padne, a chtěl šetřit své cenné pancéřové divize.<ref name="hans37">Otto, str. 139.</ref> [[Hermann Göring]], vrchní velitel [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]], se také přimlouval za tento plán. I když ''[[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]]'' a její propracovaná doktrína taktického bombardování a podpory pozemních sil představovala jeden z rozhodujících faktorů německého vítězství, nejvíce pozornosti bylo věnováno německým pozemním silám. Göring proto chtěl obklíčené britské síly u Dunkerque zničit pomocí letectva, čímž by získal velkou bitvu, kterou by dokázala ''Luftwaffe'' vyhrát sama.<ref name="hans37" /> Za Hitlerovým rozkazem stály i politické důvody. Hitler si přál, aby se rozhodující bitva odehrála spíše na francouzské a ne na vlámské půdě. Jako poslední (a málo pravděpodobná) možnost se jeví to, že Hitler chtěl ušetřit Británii od hořké porážky. Chtěl si z Britů udělat spojence nikoliv nepřátele. Britové by ale na takový návrh nikdy nepřistoupili. Hitlera také ani ve snu nenapadlo, že by se Britům podařilo evakuovat tak obrovské množství mužů.

 

 

==== Italský útok na Francii ====

Vzhledem k tomu, že [[Itálie]] měla spojenecké závazky s Třetí říši, dalo by se čekat, že Itálie vstoupí do války společně s Německem. [[Benito Mussolini|Mussolini]] nevstoupil do války s Francií hlavně kvůli tomu, že se obával porážky. Hitler si během bitvy o Francii našel čas a dopisoval si s Mussolinim. Informoval ho o německých triumfech a přesvědčoval ho, aby vstoupil do války. Německým generálům bylo vcelku jedno, jestli se Itálie zapojí do války. Mussolini nakonec svolil, že zaútočí na Francii 5. června. Nakonec toto datum změnil na 10. června.<ref name="newark4">Newark, str. 93.</ref> Italským armádám se však nevedlo vůbec dobře. I když byla Francie na pokraji porážky, stále bojovali její vojáci s odvahou a neumdlévajícím hrdinstvím. Hitler pozval Mussoliniho 18. června do [[Mnichov]]a, aby s ním prodiskutoval podmínky kapitulace Francie. V té chvíli bojovaly italské a francouzské armády celý týden. Italové měli k dispozici 30 divizí oproti francouzským 6 divizím. I tak neměli Italové skoro žádné územní zisky.<ref name="shirer31">Shirer, str. 657.</ref> V té chvíli se ukázalo, jak je na tom italská vojenská síla. Mussolini se neustále vychloubal silou italských armád a teď předvedl celému světu, jaká to byla prázdná slova. Hitler měl v Mnichově možnost Mussoliniho znemožnit, z čehož měl italský diktátor strach. [[Führer]] ale byl v dobré náladě a nehodlal Mussoliniho nijakým způsobem dostat do rozpaků. Mussolini doufal, že se mu podaří získat některá francouzská města a území. Požadoval údolí řeky [[Rhona|Rhony]] včetně města [[Toulon]] a [[Marseilles]] a odzbrojení Korsiky, Tuniska a Džibuti. Všechny tyto požadavky Hitler okamžitě smetl ze stolu. Nehodlal se dělit o slávu s někým, kdo se k němu připojil na poslední chvíli. Duce byl zklamán a pln hořkosti se vracel zpátky do Itálie. Italská intervence skončila neslavně a znamenala velké ponížení Itálie.

 

==== Pád Francie ====

5. června ráno, den po pádu Dunkerque, zahájili Němci rozsáhlou ofenzívu na [[Somma|Sommě]]. Netrvalo dlouho a německé jednotky útočily zdrcující silou podél celé 600kilometrové fronty, která se táhla napříč Francií od Abbeville až k hornímu Porýní. Francouzi byli předem odsouzeni k porážce. Proti 143 německým divizím, včetně deseti pancéřových, byli schopni nasadit pouze 65.<ref name="shirer30">Shirer, str. 655.</ref> Všechny tyto divize byly druhořadě vycvičeny i vybaveny. O nejlepší jednotky přišli Francouzi v Belgii a většina tanků byla nenávratně ztracena. Z francouzského letectva také moc nezbývalo a [[Britové]] nebyli schopni Francouze účinně podporovat, pokud by nechtěli ohrozit bezpečnost svého státu.<ref name="newark4" /> Ke všemu bylo francouzské nejvyšší velení, nyní ovládané [[Philippe Pétain|Pétainem]] a Weygandem, nasáklé poraženectvím. Přesto některé francouzské jednotky neustále vystavované bombardování Luftwaffe bojovaly statečně a urputně. V některých úsecích se jim dařilo zastavovat německý postup. Byl to však nerovný boj. Němců bylo příliš mnoho a měli velké množství tanků, proti kterým nemohli Francouzi účinně bojovat. Němci neustále postupovali až se 14. června dostali do Paříže. Na [[Eiffelova věž|Eiffelově věži]] byl ihned vztyčen prapor s [[hákový kříž|hákovým křížem]]. 16. června abdikovala francouzská vláda a byla nahrazena Pétainem a jeho vládním kabinetem.

 

 

== Kapitulace ==

[[15. červen|15. června]] se podařil německým vojskům průlom Maginotovy linie, která byla z velké části dobyta o den později. Německá armáda překročila horní tok [[Rýn]]a a francouzská vláda v čele s [[Paul Reynaud|Paulem Reynaudem]] odstoupila.<ref name="newark4" /> Nastoupila nová vláda, kterou sestavil maršál [[Philippe Pétain]], jenž okamžitě požádal německé představitele o mír. Zbytky francouzských vojsk na Maginotově linii a v [[Lotrinsko|Lotrinsku]] se zoufale bránily, přesto ale byly obklíčeny tankovým sborem generála [[Guderian]]a. Německé svazky se dále dostaly až do [[Lyon]]u a odtud do [[Alpy|Alp]]. Francouzské vedení přistoupilo na požadavky a [[22. červen|22. června]] podepsalo v [[Compiégne]] s německými zástupci kapitulaci Francie.<ref>Podrobněji viz UHLÍŘ, Jan B. Compiegne 1940. ''Historický obzor'', 2000, 11 (5/6), s. 130-133. ISSN 1210-6097.</ref> K podpisu došlo na stejném místě a ve stejném vlakovém vagónu, ve kterém byla [[11. listopad]]u [[1918]] podepsána kapitulace Německa po prohrané [[První světová válka|první světové válce]],<ref name="newark4">Newark, str. 93.</ref> a dokonce poblíž místa, kde roku [[1871]] na konci [[Prusko-francouzská válka|prusko-francouzské války]] kapitulovala Francie.

 

 

== Dohra ==

[[Soubor:British prisoners at Dunkerque, France.jpg|náhled|Spojenečtí zajatci u [[Veules-les-Roses]]]]

Po kapitulaci [[Francie]] stála britská admiralita před otázkou, co bude dál s téměř neporušenou francouzskou flotilou. Z obavy, aby francouzské lodě nepadly do rukou Němcům nebo Italům, byla zahájena operace „Catapult“. 3. července 1940 byly obsazeny všechny francouzské lodě v britských přístavech v [[Alexandrie|Alexandrii]] a jejich posádky byly internovány. K [[Mers-el-Kébir]]u, francouzské středomořské základně kde bylo shromážděno největší množství válečných lodí, připlul britský „svaz H“ a zahájil palbu na zde kotvící francouzskou flotilu ([[útok na Mers-el-Kébir]]). Francouzská flotila byla vážně poškozena a zahynulo 1297 Francouzů. Výstřely, které zde Britové vystřelili na Francouze, byly první od [[bitva u Waterloo|bitvy u Waterloo]] a operace „Catapult“ na dlouhou dobu poznamenala britsko-francouzské vztahy.