Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 26 bajtů ,  před 2 lety
m
== Současnost ==
 
Velká část bučin v [[Český masiv|Českém masivu]] byla už od [[středověk]]u devastována odlesněním a pastvou dobytka. [[Lesnictví|lesníLesní hospodařihospodáři]] tyto pozůstatky bukových lesů v průběhu [[19. století]] většinou přeměnili na převážně smrkové[[smrk]]ové, popř. i [[Borovice|borové]] porosty (často až [[monokultura|monokultury]]). Důvodem byla vyšší ekonomická výnosnost smrkových porostů ve srovnání s pomaleji rostoucím a hůře zpeněžitelným bukovým [[dříví]]m. Výjimkou z tohoto trendu jsou například moravské [[Karpaty]] (Chřiby, [[Bílé Karpaty]]...) a těžko přístupné oblasti ([[Jizerskohorské bučiny]]). Zejména [[Chřiby]] jsou zásluhou významného lesníka [[Alois Indruch|A. Indrucha]] pokryté kvalitními bukovými [[Hospodářský les|hospodářskými lesy]], dlouhodobě obnovovanými spontánní přirozenou obnovou. Bučiny původně zaujímaly asi 40  % území [[Česko|Česka]]. V současnosti tvoří buk jen necelých 13  % lesních dřevin, zejména v [[chráněná krajinná oblast|chráněných krajinných oblastech]]. Ještě větší ústup zaznamenaly doprovodné dřeviny bučiny, zejména [[jedle bělokorá]], která je citlivá na [[kyselý déšť|kyselé deště]] a [[acidifikace|acidifikaci]] půdy.
 
Podíl smíšených lesů s podílem jedle a buku i čistých bukových porostů v poslední době roste. Řada bučin je chráněna jako [[zvláště chráněná území]]. Buk, javor klen, jedle bělokorá i lípa jsou významné [[meliorační a zpevňující dřeviny]], jejichž výsadba je (v určitém procentickém podílu) povinná z lesního zákona. Významným problémem bránícím přirozené obnově a vyššímu zastoupení těchto dřevin je přemnožená spárkatá [[zvěř]] ([[Jelen evropský]], [[Srnec obecný]], [[Daněk skvrnitý]], [[muflon]]...). Poškozování výsadeb i přirozené obnovy je při přemnožení zvěře návrat buku do českých lesů velmi ztěžuje a prodražuje.
 
== Ochrana bučin ==
544

editací