Nová scéna (Praha): Porovnání verzí

V&nbsp;rámci rozsáhlé [[Rekonstrukce (stavebnictví)|rekonstrukce]] pražského [[Národní divadlo|Národního divadla]], která se uskutečnila v letech 1977–1983, se řešil i náročný urbanistický úkol nové zástavby prostoru mezi [[Národní divadlo|Národním divadlem]] a [[klášterČeskomoravská voršilekprovincie (Praha)Římské unie řádu svaté Voršily|voršilským klášterem]] klášterem <ref>Josef Šnejdar a kol.: ''Národní divadlo 1983 (Rekonstrukce a dostavba okolí)'', vyd. Pozemní stavby n.p. České Budějovice, Praha, [[1983]] (neprodejná publikace, 5600 výtisků) </ref>. O&nbsp;využití nejbližšího okolí historické budovy [[Národní divadlo|Národního divadla]] se uvažovalo už brzo po druhé světové válce, když při obnově starých divadelních budov evropských metropolí, zničených za náletů, docházelo k&nbsp;výrazné modernizaci jejich provozů. Bezprostřední pohyb do celé věci vnesla v&nbsp;roce 1958 nezbytná demolice tzv. Chourových (správně Kaurových) domů, velkého objektu činžákového typu, který stál na Národní třídě mezi budovou [[Národní divadlo|Národního divadla]] a [[klášterČeskomoravská voršilekprovincie (Praha)Římské unie řádu svaté Voršily|voršilským klášterem]] klášterem. Tento prostor, rozšířený postupně především dalšími demolicemi, se pokusilo – za stále se měnících dispozic – zvládnout několik architektů. Po architektonických soutěžích v&nbsp;letech [[1958]]–[[1959]], [[1962]] a [[1964]] byl vypracováním projektu pověřen vítěz obou posledních soutěží [[Bohuslav Fuchs]]. Po jeho smrti v&nbsp;roce 1973 bylo jeho autorské právo převedeno na Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů, který v&nbsp;roce 1976 předložil ke schválení finální plány. Na volném prostranství měly vzniknout tři nové objekty: provozní budova divadla, restaurace a přímo u&nbsp;[[Národní (Praha)|Národní třídy]] budova se společenským sálem. Pro posledně jmenovaný objekt vytvořil architekt [[Karel Prager]] projekt multifunkčního kulturního prostoru.

Jedním z&nbsp;problémů, které změna původního projektu přinesla, byla nutnost zajistit zvukovou izolaci sálu proti hluku z velmi frekventované Národní třídy. To bylo nakonec vyřešeno – na úkor rozměrů interiéru – těžkým fasádním pláštěm s obkladem z kamenných desek ze zeleného kubánského mramoru, před kterým je předsazena stěna z vyfoukaných skleněných tvarovek podle návrhu [[Stanislav Libenský|Stanislava Libenského]]. Těchto nepřehlédnutelných tvarovek, které tvoří typický vzhled budovy Nové scény, je celkem 4306, každá má rozměr 80&nbsp;×&nbsp;60&nbsp;×&nbsp;40 cm a váží cca 40 kg. Průčelí budovy při klášteře voršilek je z velikých tabulí determálního skla. Vstupní hala Nové scény má stěny obložené deskami z kubánského hadce, je zde socha Píseň rodné země od [[Miloš Axman|Miloše Axmana]], ve foyeru je obraz Česká krajina od [[František Jiroudek|Františka Jiroudka]] a reliéf Umění od [[Jan Simota|Jana Simoty]]. Návrhy interiérů vytvořil Karel Prager za spolupráce výtvarníků Martina Sladkého, Zorky Smetanové, Pavla Hlavy, Jaroslava Štursy a Františka Víznera <ref> [[Josef Šnejdar]] a kol.: ''Národní divadlo 1983 (Rekonstrukce a dostavba okolí)'', vyd. Pozemní stavby n.p. České Budějovice, Praha, [[1983]] (neprodejná publikace, 5600 výtisků), str.&nbsp;243–277</ref>.

* [[Josef Šnejdar]] a kol.: ''Národní divadlo 1983 (Rekonstrukce a dostavba okolí)'', vyd. Pozemní stavby n.p. České Budějovice, Praha, [[1983]] (neprodejná publikace, 5600 výtisků)