Česko: Porovnání verzí

Odebrány 2 bajty ,  před 3 lety
(→‎Architektura: vnitřní odkaz Kovařovicova vila)
Také v éře barokní v českých zemích působili významní architekti jako [[Carlo Lurago]] ([[Klementinum]]), [[Francesco Caratti]] ([[Černínský palác]]), [[Jan Baptista Mathey]] ([[Arcibiskupský palác v Praze|Arcibiskupský palác]], [[Toskánský palác]], [[Zámek v Tróji|letohrádek v Tróji]]), [[Jan Blažej Santini-Aichel]] ([[Kostel svatého Jana Nepomuckého (Žďár nad Sázavou)|kostel na Zelené hoře]]), [[František Maxmilián Kaňka]] ([[Karlova Koruna]]), [[Kryštof Dientzenhofer]] (kostel svaté Markéty v Břevnovském klášteře) nebo jeho syn [[Kilián Ignác Dientzenhofer]] ([[Kostel svatého Mikuláše (Malá Strana)|malostranský]] i [[Kostel svatého Mikuláše (Staré Město)|staroměstský]] kostel sv. Mikuláše). (viz též [[Barokní architektura v Česku]])
 
Pro architekturu 19. století byl typický [[Historismus (umění)|historismus]]. V jejichjeho duchu tvořil například architekt a stavitel [[Josef Hlávka]], jehož [[Rezidence bukovinských metropolitů]] v [[Černovice (Ukrajina)|Černovicích]] (dnes [[Ukrajina]], v 19. století na území Rakousko-Uherska), je dnes zapsaná na [[Seznam světového dědictví UNESCO]]. Dílem historismu byly i budovy [[Národní divadlo|Národního divadla]], [[Národní muzeum|Národního muzea]] či [[Rudolfinum|Rudolfina]] v Praze.
 
Významná byla v české architektuře vlna [[Secesní architektura|secese]] na přelomu 19. a 20. století (zejm. [[Obecní dům]] v Praze, z architektů [[Antonín Balšánek]], [[Osvald Polívka]], [[Josef Fanta]], [[Jan Letzel]]), těsně před válkou pak kubismu, což bylo českou specialitou ([[dům U Černé Matky Boží]] [[Josef Gočár|Josefa Gočára]], [[Kovařovicova vila]] [[Josef Chochol|Josefa Chochola]]).
616

editací