Česko: Porovnání verzí

Přidány 4 bajty ,  před 3 lety
→‎Architektura: vnitřní odkaz Kovařovicova vila
(→‎Architektura: +historismus)
(→‎Architektura: vnitřní odkaz Kovařovicova vila)
Pro architekturu 19. století byl typický [[Historismus (umění)|historismus]]. V jejich duchu tvořil například architekt a stavitel [[Josef Hlávka]], jehož [[Rezidence bukovinských metropolitů]] v [[Černovice (Ukrajina)|Černovicích]] (dnes [[Ukrajina]], v 19. století na území Rakousko-Uherska), je dnes zapsaná na [[Seznam světového dědictví UNESCO]]. Dílem historismu byly i budovy [[Národní divadlo|Národního divadla]], [[Národní muzeum|Národního muzea]] či [[Rudolfinum|Rudolfina]] v Praze.
 
Významná byla v české architektuře vlna [[Secesní architektura|secese]] na přelomu 19. a 20. století (zejm. [[Obecní dům]] v Praze, z architektů [[Antonín Balšánek]], [[Osvald Polívka]], [[Josef Fanta]], [[Jan Letzel]]), těsně před válkou pak kubismu, což bylo českou specialitou ([[dům U Černé Matky Boží]] [[Josef Gočár|Josefa Gočára]], [[Kovařovicova vila]] [[Josef Chochol|Josefa Chochola]]).
 
Od 20. let 20. století architektura tíhla k [[Funkcionalismus|funkcionalismu]] ([[Veletržní palác]] v Praze, [[Baťův mrakodrap]] ve Zlíně, [[vila Tugendhat]] v Brně), k jeho představitelům patřili [[Jan Kotěra]] a Josef Gočár. V Praze v té době pracoval i významný slovinský architekt [[Josip Plečnik]] (zejm. [[Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně (Vinohrady)|kostel Nejsvětějšího Srdce Páně]] na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze). [[Pavel Janák]] se tehdy rovněž pokusil vytvořit "národní sloh", kombinaci lidové a moderní architektury (zejm. [[krematorium v Pardubicích]] a [[palác Adria]] v Praze). Podobnou cestou šel [[Dušan Jurkovič]].
616

editací