Verze z 28. 6. 2017, 00:21 editovat Jakub Ehrenberger (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 2 027 editací m →‎Od roku 1989: + šablony ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 14. 7. 2017, 22:50 editovat zrušit editaci Protestant (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 35 929 editací →‎Od rozpadu monarchie po druhou světovou válku: upřesnění, rozeps zkratky značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 65: Po [[první světová válka\|první světové válce]] se ústředním tématem rakouské literatury stal rozpad rakouské monarchie, kde se většinově projevilo nostalgické vzpomínání a záporné hodnocení tohoto rozpadu ([[Stefan Zweig]], [[Karl Kraus]], [[Robert Musil]], [[Alexander Lernet-Holenia]]. Mezi nejvýraznější osobnosti rakouské literatury patřil i [[Heimito von Doderer]], který se otázkou rozpadu monarchie příliš nezabýval. Po nástupu [[nacismus\|nacismu]] v [[Německo\|Německu]] ([[1933]]) se mnoho tehdejších rakouských spisovatelů angažovalo v jeho prospěch, což ostatně vycházelo ze stavu v jakém byla tehdejší rakouská společnost (např. [[B.Bruno Brehm]], [[Karl Hans Strobl]]). Druhá část spisovatelů nacismus s fašismus povětšinou z levicovových pozic odmítala (např. [[Stefan Zweig]], [[Felix Braun]]). Tito spisovatelé pak odcházeli do exilu, kde se zpravidla zapojovali do různých antifašistických spolků. == Od konce války po pád železné opony == Po [[druhá světová válka\|druhé světové válce]] se větší část exilových spisovatelů vrátila (např. [[Felix Braun]], [[Franz Theodor Csokor]]), přesto jejich vliv postupně slábl. Do popředí se totiž dostala nová generace, která založila tzv. [[vídeňská skupina\|vídeňskou skupinu]], kteří programově odmítli tradice a založili svá díla na provokaci ([[Ernst Jandl]], [[Friederike Mayröcker\|F.Friederike Mayröckerová]]). Dalším důležitým centrem rakouské poválečné literatury se stal časopis ''Manuskripte'', kolem kterého se soustředila rakouská avantgarda.

Rakouská literatura: Porovnání verzí