Říjnová revoluce: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typografie |
Oprava drobných stylistických a pravopisných nedostatků značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 73:
Ráno 6. listopadu 1917 (24. října podle juliánského kalendáře) obsadli junkeři (mladí posluchači důstojnických škol) bolševickou tiskárnu, a chtěli zatknout Lenina.<ref name="pacner11">Pacner 2012, s. 11-13</ref> Petrohradský sovět, nyní již pod kontrolou bolševiků, proti nim vyslal revoluční oddíly. Ty obsadily telefonní a telegrafní centrály a zdvihly mosty přes řeku [[Něva|Něvu]], aby Kerenskému nemohla přijít na pomoc další vojska. Ta byla navíc zcela rozložená bolševickou agitací.<ref name="pacner11" /> V noci dorazil v přestrojení Lenin a nařídil brzký útok na carský [[Zimní palác]].<ref name="pacner11" /> Druhý den nechal odvysílat prohlášení, podle kterého byla svržena Prozatímní vláda, a moc přebírá petrohradský sovět.<ref name="pacner11" />
7. listopadu ve 21.45 dal výstřelem z [[Aurora (křižník)|křižníku Aurora]] prominentní bolševik [[Vladimir Antonov-Ovsejenko|Antonov-Ovsejenko]] signál [[Rudé gardy (Rusko)|Rudým gardám]] k útoku na [[Zimní palác]]. Rozpoutaly se drobné potyčky, ale obránci paláce - dvěstěčlenný ženský oddíl a junkeři - se brzy vzdali.<ref name="pacner11" /> Většina obyvatel Petrohradu si v prvních dnech ani nevšimla, že došlo k revoluci.<ref name="pacner11" /> Toho dne hrála normálně [[Divadlo|divadla]], vycházely [[noviny]] a dělníci i vojenská posádka se k událostem stavěli povětšinou netečně či neutrálně.<ref name="pacner11" /> Při akci stačilo
V [[Moskva|Moskvě]] se sice v průběhu příštích dní strhly pouliční boje, ale v jiných městech samozvané výbory a organizace celkem plynule přebíraly moc.
Předseda prozatímní vlády [[Alexandr Fjodorovič Kerenskij|Kerenskij]] mezitím uprchl, aby se pokusil získat na svou stranu jednotky armády mimo město. Zbytek Prozatímní vlády nechali bolševici zatknout.<ref name="pacner30">Pacner 2012, s. 30-32</ref> V Dumě, kde dosud měli bolševici po květnových volbách jen 13 procent{{Doplňte zdroj}}, opustili sociální demokraté a eseři sál, čímž bolševikům vyklidili pozice,<ref name="pacner30" /> takže bolševici získali většinu a začali schvalovat Leninovy dekrety, zejména dekret č. 1, kterým byla ukončena válka,{{doplňte zdroj}} a dekret č. 2. nařizující likvidaci 10.000 nepřátel týdně{{doplňte zdroj}}. Demoralizovaným Kerenského
I po převratu posílali Němci bolševikům peníze na žold rudých gardistů a propagandu, protože se obávali, že by vratká bolševická vláda mohla být svržena a k moci se
V posledním listopadovém týdnu se konaly volby do Ústavodárného shromáždění, ve kterých bolševici získali 24 % hlasů.<ref name="pacner30" /> V prosinci Lenin zakázal stranu kadetů
=== Jednání o míru ===
26. listopadu 1917 se poprvé setkaly delegace znesvářených stran na [[Východní fronta (první světová válka)|východní frontě]]. Dohodly se na příměří.<ref name="pacner33">Pacner 2012, s. 33-37</ref> Od 3. prosince delegace jednaly v [[Brest (Bělorusko)|Brestu]] o ukončení nepřátelství. [[Centrální mocnosti|Ústřední mocnosti]] si od toho slibovaly možnost přesunout vojska na [[Západní fronta (první světová válka)|západní frontu]], a také územní zisky. Bolševici doufali, že uzavřením míru s Německem a Rakousko-Uherskem se budou moci soustředit na potlačení vzrůstajícího domácího odporu.<ref name="pacner33" />
Německé požadavky byly pro bolševiky velmi tvrdé, a vedly mezi nimi k rozporům - část si raději přála pokračovat ve válce. Mimo jiné doufali, že by tak pomohli přinést do Německa revoluci. Lenin odmítl - ruské vojsko bylo zcela vyčerpané, a pokračování ve válce by mohlo ohrozit křehký bolševický režim.<ref name="pacner33" /> Příznivci války zprvu získali převahu, Rusko odmítlo podepsat mírovou dohodu, a tak Ústřední mocnosti 18. února 1918 znovu obnovily vojenské operace na východní frontě. Bolševici se uvolili mírové podmínky přijmout, avšak nové německé podmínky byly tvrdší. Nakonec 1. března i přes protesty států [[Trojdohoda|Dohody]] všechny podmínky přijali.<ref name="pacner33" /> Němci pak ještě nějaký čast finančně podporovali bolševiky ve vypuknuvší [[Ruská občanská válka|Ruské občanské válce]].<ref name="pacner33" />
Řádek 97:
# Bolševici natolik věřili ve své „historické“ poslání, že byli v té době snad jedinou silou, která měla jasný „program“ (jakkoli [[utopie|utopický]]). Chtěli budovat nový svět, vystoupit z války, zrušit [[peníze]], vyvlastnit továrny a doufali, že položí základy spravedlivé společnosti.
Říjnovou revolucí však jejich revoluce teprve začínala. Začal narůstat odpor proti bolševikům
Antonov-Ovsejenko byl později jako diplomat krátkou dobu v Praze a pak v roce 1936, jako sovětský velvyslanec v Bulharsku, byl povolán do Moskvy a tam zastřelen. Jeho manželka byla odsouzena do koncentračního tábora a tam za dva roky zemřela. Malý syn byl dán na převychování, později studoval historii a pak se stal pracovníkem archivu ÚV VKS(b).
== Odkazy ==
| |||