Aleksandar Ranković: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo
drobnosti podle sr.
Řádek 3:
'''Aleksandar Ranković''' (v [[Srbové|srbské]] [[cyrilice|cyrilici]] '''Александар Ранковић''', známý též pod přezdívkou '''Marko''', [[1909]] [[Draževac]] – [[1983]] [[Dubrovnik]]) byl [[Jugoslávie|jugoslávský]] politik srbského původu, člen [[Politbyro (Jugoslávie)|Politbyra]] a blízký spolupracovník [[Josip Broz|prezidenta Tita]] (spolu s [[Edvard Kardelj|Edvardem Kardeljem]]).
 
Ranković byl původem z chudé rodiny. Jako velmi mladý přišel o otce a po skončení základní školy odešel do [[Bělehrad]]u v roce [[1922]] do učení. V roce [[1925]] se stal členem odborové organizace a v roce [[1927]] vstoupil do [[SKOJ|Svazu komunistické mládeže]], kde se poznal se svojí budoucí ženou. O rok později vstoupil do [[KSJ]].
Již v dobách druhé světové války organizoval jednotky odporu. Po [[druhá světová válka|válce]] se stal významným politikem<ref name="HSFRJ-299">{{Citace monografie
 
Během druhé světové války organizoval partyzánské akce na území dnešního Srbska. Poté, co plánoval výbuch v budově bělehradského rádia byl zatčen [[Gestapo|gestapem]] a mučen. Nakonec strávil nějakou dobu v nemocnici, odkud byl partyzány unesen. Po vypuknutí povstání odputoval do [[Užice]], kde se nacházel hlavní stan partyzánů. Během války se stal členem Vrchního velení partyzánské armády.
 
Již v dobách druhé světové války organizoval jednotky odporu. Po [[druhá světová válka|válce]] se stal významným politikem<ref name="HSFRJ-299">{{Citace monografie
| příjmení = Bilandžić
| jméno = Dušan
Řádek 17 ⟶ 21:
| jazyk = chorvatština
}}</ref>
, který zastával zásadní funkce v zemi. Kromě funkce místopředsedy vlády a člena politbyra byl také členem Ústředního výboru SKJ i svazu komunistů Srbska a socialistického svazu pracujících. StálPod vjeho čelepravomoci [[OZNA|OZNy]]spadaly a pozdějivnitřní [[Udba|UDBy]]záležitosti, tajné službysoudnictví, která měla na chod státu v raných letech existence [[socialismus|socialismu]] zcela klíčové postavení a likvidovalatajná nepohodlné osobypolicie.<ref Moc nad policejními a bezpečenostními silami měl až do roku [[1966]], kdy došlo v rámci jisté „aféry Ranković“ k jeho odstavení od moci.name="ISJ281">{{Citace monografie
| příjmení = Petranović
| jméno = Branko
| odkaz na autora =
| titul = ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga III - SOCIJALISTIČKA JUGOSLAVIJA 1955-1988
| vydavatel =
| místo =
| rok =
| počet stran =
| isbn =
| kapitola =
| strany = 281
| jazyk = srbochorvatština
}}</ref>. Ranković stál v čele [[OZNA|OZNy]] a později [[Udba|UDBy]], tajné služby, která měla na chod státu v raných letech existence [[socialismus|socialismu]] zcela klíčové postavení a likvidovala nepohodlné osoby. Moc nad policejními a bezpečnostními silami měl až do roku [[1966]], kdy došlo v rámci jisté „aféry Ranković“ k jeho odstavení od moci.
 
Odstavení od moci bylo založeno na [[Odposlouchávací aféra (Jugoslávie)|aféře]], během které měl Ranković odposlouchávat [[Josip Broz Tito|Tita]]. Tím, že z vrcholných funkcí [[Brionské plénum|odešel]], byl odstraněn velmi vlivný člověk, jehož představy o Jugoslávii měly podobu centralizovaného státu<ref name="HSFRJ-329">{{Citace monografie