Hans Makart: Porovnání verzí

'''Hans Makart''' ([[28. květen|28. května]] [[1840]], [[Salzburg]] – [[3. říjen|3. října]] [[1884]], [[Vídeň]]) byl rakouský [[malíř]] a dekoratér. Je hlavním představitelem období vzniku vídeňské [[Ringstraße (Vídeň)|Ringstrasse]] (60.-70–70. léta [[19. století]]).

Krátce nato odjel do [[Salzburg]]u a poté do [[Mnichov]]a, kde nejprve studoval u [[Jost Schiffmann|Josta Schiffmanna]]a a v roce [[1851]] se zapsal na [[Akademie výtvarných umění v Mnichově|Akademii výtvarných umění]] a studoval u [[Karl von Piloty|Karla Theodora [[von PilotyPilotyho]]ho. Makart cestoval v roce [[1862]] do [[Londýn]]a a [[Paříž]]e a dále absolvoval studijní pobyty v Itálii, v letech [[1863]], [[1864]] a [[1866]] v Itálii.

V roce [[1869]] byl Makart pozván do Vídně, kde mu byl na státní náklady zařízen a pronajat [[Výtvarný ateliér|ateliér]]. Ve stejném roce se Hans Makart oženil, jeho manželkou se stala Mnichovanka Amalie Franziska Roithmayrová, která ale již v roce [[1873]] zemřela. Zimu [[1875]]-–[[1876]] strávil Makart společně s přáteli Rudolfem Huberem a Carlem Leopoldem Müllerem v [[Egypt]]ě, kde se v [[Káhira|Káhiře]] setkal s [[Franz von Lenbach|Franzem von Lenbachem]].

V roce [[1876]] se Makart stal profesorem na Výtvarné akademii ve Vídni v ateliéru historické malby. O rok později odcestoval do [[Belgie]] a [[Holandsko|Holandska]] a poté v letech [[1877]]-–[[1878]] navštívil [[Španělsko]] a [[Maroko]]. Od roku [[1878]] byl Makart jmenován vedoucím speciálky pro historickou malbu.

kroměByl tohomimo byljiné též dobrým organizátorem a kostýmním návrhářem. U příležitosti stříbrné [[Svatba|svatby]] císařského páru, ([[František Josef I.|Františka Josefa]] a [[Alžběta Bavorská|Alžběty Bavorské]]) Makart, uspořádal slavnost 24. července [[1879]] slavnost, při kteréníž účinkovalo několik set protagonistů v [[renesance|renesančních]] kostýmech, které navrhl pro měšťany a v [[baroko|barokních]] kostýmech pro umělce. Četné [[Skica|skici]] k návrhům na kostýmy a doplňky jsou dodnes zachovány v Archivu vídeňské akademie. V letech [[1880]]-–[[1882]] byl Makart ředitelem vídeňského Domu umělců (Künstlerhaus). Ve svém atelieru uskutečnil celou řadu oslav, kterých se účastnily přední osobnosti tehdejší doby. V roce [[1881]] se Makart podruhé oženil a jeho ženou se stala tanečnice Bertha Babitschová.

Po své smrti byl pohřben v čestném hrobě na vídeňském[[Wiener CentrálnímZentralfriedhof|Vídeňském ústředním hřbitově]]. V roce [[1889]] byl náhrobek upraven dle návrhu [[Edmund Hellmer|Edmunda Hellmera]]. Umělcovým jménem byla v roce [[1894]] přejmenována jedna z ulic Vídně přejmenována ([[Makartgasse]]). Roku [[1898]] postavil [[Fritz Zerritsch]] Makartův mramorový památník ve vídeňském Městském parku, podle návrhu [[Viktor Tilgner|Viktora Tilgnera]]. Rakouská pošta vydala vícekrátk příležitostnéMakartově známkypoctě kvícekrát poctěpříležitostné Makartaznámky.

Od roku [[1873]] se uskutečňují legendární ateliérové oslavy s četnými prominentními hosty. Makartův atelier byl volně přístupný veřejnosti a stal se opravdovým turistickým lákadlem pro cizince. R. [[1872]] navštívila atelier sama [[císařovna Alžběta]]. R.Roku [[1875]] je v atelieru slavnost k poctě návštěvy [[Richard Wagner|Richarda Wagnera]], při které byl přítomen i malíř [[Arnold Böcklin]] a [[Ferenc Liszt]] hrál na klavír. Makart pronajímá bezplatně atelier i svým kolegům ([[Eduard Charlemont]], [[Franz von Lenbach]], [[Emil Jakob Schindler]] nebo [[Viktor Oskar Tilgner|Viktor Tilgner]]). Mnozí umělci zachovali Makartův atelier na svých obrazech. Po smrti umělce zůstala budova prázdná a r. [[1916]] byla zbořena.