Pěnové sklo: Porovnání verzí

'''Pěnové sklo''', respektive '''granulát pěnového skla''', je speciální tepelně izolační a protipožární stavební materiál, který může být vyroben jak ze [[Surovina|surovin]] běžně používaných ve [[Výroba skla|sklářské výrobě]] tak z [[Recyklace skla|recyklovaného skla]]. Dodává se buď v deskách, nebo jako granulát (štěrk).

Tento materiál má vynikající [[tepelný izolant|termoizolační]] vlastnosti a je možné jej použít ve [[stavebnictví]] v mnoha oblastech. Kromě termoizolačních a protipožárních vlastností jde o materiál, který má vynikající i hydroizolační vlastnosti (je nenavlhavý), navíc je zcela nehořlavý, tvarově stálý, nezapáchající, odolný proti mrazu, odolný proti biologickému poškození bakteriemi (neshnije) nebo narušení hmyzem či hlodavci, je i odolnéodolný proti mechanickému namáhání (je jen velmi obtížně stlačitelnéstlačitelný), nepropouští vůbec žádné plyny ani páry. Má i velmi vysokou [[životnost]] a je i zpětně 100% [[Recyklace|recyklovatelný]] na původní výchozí materiál – [[sklo]].

Jde o mikroskopické částečky [[Sklo|skla]] o velikosti 10 až 90 [[mikrometr]]ů, za tepla lisovanou skleněnou moučku smíšenou s uhlíkovým práškem. Podstata této výrobní [[technologie]] je známa již z poloviny 30. let 20. století. Při výrobě skla i [[Recyklace skla|recyklaci skla]] téměř vždy dochází k tomu, že vzniká velké množství malých skleněných střípků. Tyto střípky se dají rozemlít (rozdrtit) v [[Kulový mlýn|kulovém mlýně]] na velmi drobnou skleněnou moučku (zrna o velikosti v řádech desítek mikrometrů respektive desítek setin milimetru), která se smíchají s jemně mletým [[uhlík]]ovým prachem. Po zahřátí takto vzniklé, pokud možno co nejvíce homogenní, směsi na teplotu okolo 1000 °C dojde k natavení skleněného prášku a k [[Redoxní reakce|oxidaci]] uhlíkových mikročástic na [[oxid uhličitý]]. Tento [[plyn]] pak v materiálu vytvoří mikroskopické [[Bublina|bubliny]], které mnohonásobně (až dvacetkrát) zvětší původní [[objem]] rozdrceného skla.