Kníže Jaroslav byl jedním ze starších synů knížete [[Vladimír I. Veliký|Vladimíra I.]] a otec mu svěřil správu [[Novgorod]]u. Brzy se však odmítl podřízovatpodřizovat autoritě kyjevského knížete a přestal mu platit daně, vybírané v Novgorodu. Vladimír se rozhodl, že syna potrestá vojensky, ale zemřel dříve, než konflikt vypukl, a na kyjevský stolec nastoupil jeho nejstarší syn [[Svatopluk Vladimirovič|Svjatopolk I.]] Novopečený kníže se snažil prosadit svoji vládu nad celou Rusí, ale narazil na odpor svých bratří. V bratrovražedném boji našli tři z nich, [[Boris Vladimirovič|Boris]], [[Gleb Vladimirovič|Gleb]] a Svjatoslav násilnou smrt. Roku 1016 dobyl Jaroslav s pomocí své [[Varjagové|varjažské]] družiny [[Kyjev]] a zmocnil se vlády. Svjatopolk uprchnul do Polska ke svému tchánovi [[Boleslav I. Chrabrý|Boleslavu I. Chrabrému]]. Roku 1017 napadli Kyjev Svjatopolkovi spojenci [[Pečeněhové]]. Krátce poté, co byli odraženi, přitáhl sem polský kníže a roku 1018 město obsadil. Jaroslav se po porážce na řece [[Západní Bug|Bugu]] uchýlil do Novogorodu, odkud chtěl odejít do Švédska. Obyvatelé Novgorodu prý však sami sebrali peníze a najali mu další varjažský oddíl. Mezitím vyhnal sám Svjatopolk drancující Poláky z Kyjeva. Roku 1019 se do města vrátil Jaroslav a znovu se ujal vlády. Svjatopolk hledal znovu pomoc u Pečeněhů a vrátil se na Rus s velkým nomádským vojskem, ale byl znovu, tentokrát definitivně, poražen.
