Byzantská říše: Porovnání verzí

[[Soubor:Raphael Baptism Constantine.jpg|thumb|left|200px|upright=1.0|''Konstantinův křest'', obraz namalovaný pravděpodobně Gianfrancescem Pennim]]

=== Rozdělení římské říše ===

Konstantin se v&nbsp;roce 313 jako první císař otevřeně přiklonil ke [[křesťanství]], jež všestranně podporoval,<ref>Češka (2000), s.&nbsp;54</ref> v&nbsp;čemž pokračovali téměř všichni jeho nástupci. Křesťané byli zahrnováni velkorysými privilegii, čímž byli preferováni na úkor starého [[pohanství]]. Vliv [[Církev|církve]] v&nbsp;průběhu 4.&nbsp;století výrazně vzrostl, což bylo završeno povýšením křesťanství na oficiální státní náboženství za [[Theodosius I.|Theodosia&nbsp;I.]]<ref>Češka (2000), s.&nbsp;168</ref> V&nbsp;roce 395 byla říše rozdělena mezi Theodosiovy syny: [[Romanizace|romanizovaný]] a rurálnější západ připadl [[Honorius (císař)|Honoriovi]]; urbanizovanější a silně [[Helenizace|helenizovanou]] východní část obdržel [[Arcadius]]. Ačkoli již dříve docházelo k&nbsp;obdobným členěním impéria, toto dělení se ukázalo být definitivním.<ref>Zástěrová a kol. (1992), s.&nbsp;48</ref>

Koncem 4.&nbsp;století, v&nbsp;době začínajícího [[stěhování národů]], byla římská říše vystavena náporu [[Germáni|germánských]] a jiných [[barbar]]ských kmenových svazů. V&nbsp;[[Bitva u Adrianopole|bitvě u Adrianopole]] v&nbsp;roce 378 východní vojsko ničivě podlehlo [[Gótové|Gótům]],<ref>Dupuy (1996), s.&nbsp;175</ref> nedlouho nato usazeným jako [[foederati]] na římském území. Od počátku 5.&nbsp;století směřovaly vpády Germánů a [[Hunové|Hunů]] rostoucí měrou proti hospodářsky a vojensky oslabenější [[Západořímská říše|západořímské říši]]. Konsolidovanější východ musel čelit útokům [[Perská říše|novoperské]] [[Sásánovci|sásánovské říše]], třebaže v&nbsp;letech 387 až 502 se vzájemné vztahy vyvíjely převážně mírově.<ref>Zástěrová a kol. (1992), s.&nbsp;59</ref> Roku 410 bylo město [[Řím]] dobyto a vydrancováno [[Vizigótská říše|Vizigóty]] a zhruba v&nbsp;témže čase byly rozsáhlé oblasti západu opanovány Germány,<ref>Dupuy (1996), s.&nbsp;188</ref> nicméně východní říše zůstala s&nbsp;výjimkou [[Balkán]]u veskrze ušetřena srovnatelných katastrof. Za [[Theodosius II.|Theodosia&nbsp;II.]] byly zesíleny [[konstantinopolské hradby]], díky čemuž se toto město stalo takřka nedobytným.<ref>Meier (2009), s.&nbsp;18</ref> Hunové byli odvráceni od pustošení východořímského území každoročním vyplácením [[tribut]]u.<ref>[http://www.roman-emperors.org/theo2.htm Nathan, Geoffrey&nbsp;S. ''Theodosius&nbsp;II (408–450 AD)'']. De Imperatoribus Romanis, [cit. 2010-07-05].</ref> Theodosiův nástupce [[Marcianus]] odmítl Hunům nadále platit, načež hunský král [[Attila]] vytáhl proti západořímské říši.<ref>Treadgold (1997), s.&nbsp;98</ref> Krátce po Attilově smrti v&nbsp;roce 453 se jeho říše rozpadla, takže Konstantinopol byla zbavena hrozby hunských nájezdů.

[[Soubor:Walls of Constantinople.JPG|thumb|left|upright=1.1|[[Konstantinopol]], rekonstruovaná část theodosiánských hradeb]]

Ve druhé polovině 5.&nbsp;století se východní říše musela potýkat s&nbsp;obtížnými vnitropolitickými problémy. Valná část armády sestávala z&nbsp;germánských vojáků, z&nbsp;nichž se někteří domohli významných pozic v&nbsp;řízení státu.<ref>Treadgold (1997), s.&nbsp;100</ref> [[Leon I.]], první císař, jemuž svěřil císařskou korunu konstantinopolský patriarcha, se tudíž pokusil eliminovat nebezpečnou moc Germánů jejich nahrazením [[Isaurie|Isaury]], polobarbarskými obyvateli jihovýchodní [[Malá Asie|Anatolie]].<ref>Češka (2000), s.&nbsp;228</ref> Isaur jménem [[Zenon (císař)|Zenon]] se dokonce v&nbsp;roce 474 zmocnil císařského trůnu, ovšem za jeho nástupce byl vliv Isaurů vynaložením značného úsilí potlačen. Východořímské vojsko pak opět tvořili cizí, zvláště germánští žoldnéři, jejich působení na politiku říše zůstávalo ale omezeno.

V&nbsp;roce 468 se východní Římané rozhodli podpořit západořímskou říši vysláním obrovské flotily proti [[Vandalové|Vandalům]] do [[Severní Afrika|severní Afriky]].<ref>Češka (2000), s.&nbsp;233</ref> Po nezdaru této expedice se poměry na západě rychle zhoršovaly a roku 476 sesadil germánský velitel [[Odoaker]] posledního západořímského císaře [[Romulus Augustus|Romula Augusta]]. O několik let později pověřil Zenon [[Ostrogóti|ostrogótského]] krále [[Theodorich Veliký|Theodoricha]] vedením výpravy na [[Apeninský poloostrov]]. Po Odoakerově porážce v&nbsp;roce 493 učinil sice Theodorich z&nbsp;[[Itálie]] vlastní, fakticky nezávislou doménu, Zenon se však zbavil ohrožení ze strany Ostrogótů, před svým odchodem soustavně pustošících balkánské [[Římské provincie|provincie]].<ref>Gibbon (2005), Ss.&nbsp;185–188</ref>