Všeobecný zákoník občanský: Porovnání verzí

'''Všeobecný zákoník občanský''' (německy ''Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie'', zkratka '''ABGB'''), v české právní praxi označovaný jako '''obecný zákoník občanský''' (ve zkratce '''o. z. o.'''), byl základem [[Občanské právo|občanského práva]] neuherské části habsburské monarchie od skončení [[Josefinismus|josefinismu]] až do jejího zániku. Vyhlášen byl [[1. červen|1. června]] [[1811]] patentem císaře [[František I. Rakouský|Františka I.]] č. 946 Sb. z. s. s platností pro všechny země [[Rakouské císařství|rakouského císařství]], vyjímaje [[Země Koruny svatoštěpánské|země Koruny uherské]]. V uherské části habsburské monarchie platil ABGB pouze v letech 1852 - 1861. Vyhlášení zákoníku předcházelo v roce 1797 krátké období „platnosti na zkoušku“ v Západní [[Halič]]i. Na [[Česko|českém]] území zůstal v [[platnost]]i až do vydání [[Občanský zákoník (Československo, 1950)|středního občanského zákoníku]] z roku 1950, některá ustanovení ([[smlouva služební]]) však zůstala v platnosti až do roku 1965 (kdy byl vydán [[Zákoník práce (Československo, 1965)|zákoník práce]]). Vycházel z tradic [[Římské právo|římského práva]], ale především zohledňoval koncepci [[Přirozené právo|přirozeného práva]].