Pražské povstání: Porovnání verzí

| strana1 = {{flagicon|Czechoslovakia}} [[Československý odboj (1939–1945)|Čeští povstalci]] <br /> [[Soubor:Naval Ensign of Russia.svg|22px]] ''[[Ruská osvobozenecká armáda|Vlasovci]]'' <br />

----

| strana2 = {{flagicon|Třetí říše}} [[Nacistické Německo]]

| velitel1 = {{flagicon|Czechoslovakia}} [[Karel Kutlvašr]]<br />{{flagicon|Czechoslovakia}} [[František Slunečko]]<br />[[Soubor:Naval Ensign of Russia.svg|22px]] [[Sergej Kuzmič Buňačenko]]<br />

----

| velitel2 = {{flagicon|Třetí říše}} [[Karl Hermann Frank]]<br />{{flagicon|Třetí říše}} [[Rudolf Toussaint]]

| síla1 = '''Povstalci'''<br /> 30&nbsp;000 bojovníků<br />100 000 pomáhalo při stavbě barikád, zásobování, ošetřování raněných a jinak<br />'''Ostatní:<br />'''18&nbsp;000 „vlasovců“

 

== 3. etapa - vyvrcholení povstání ==

V&nbsp;noci ze 7. na [[8. květen|8.&nbsp;května]] se povstalci dále připravovali na další útoky. ČNR vedla s Vlasovci neúspěšná jednání, která vyvrcholila rozhodnutím generála [[Andrej Andrejevič Vlasov|Vlasova]] opustit [[Praha|Prahu]]. Povstalci tak přišli o&nbsp;výraznou pomoc, která naopak, ale v&nbsp;menší síle, přišla v&nbsp;podobě partyzánské jednotky. K&nbsp;útoku se připravovali i [[Němci]], kteří již věděli, že v&nbsp;[[Remeš]]i podepsal generál [[Alfred Jodl]] bezpodmínečnou kapitulaci,<ref>http://www.fronta.cz/dokument/akt-vojenske-kapitulace-nemecka-1</ref> která měla nabýt [[Účinnost (právo)|účinnosti]] [[8. květen|8.&nbsp;května]] ve 23.01 [[Středoevropský čas|SEČ]].<ref>http://avalon.law.yale.edu/wwii/gs3.asp</ref> Maršál [[Ferdinand Schörner]] již věděl, že v&nbsp;boji nemá smysl pokračovat a snažil se zachránit, co se dalo. Jediným možným řešením bylo, aby se co nejvíce vojáků dostalo do amerického zajetí. A k&nbsp;tomuto potřeboval volný průchod [[Praha|Prahou]]. V&nbsp;časných ranních hodinách [[8. květen|8.&nbsp;května]] začal mohutný útok na Prahu za použití tanků a pěchoty. Od rána hořela [[Staroměstská radnice]], její novogotické křídlo muselo být po ukončení bojů strženo.<ref name="rozhlas1">http://www.rozhlas.cz/wwii/osvobozeni/_zprava/165184</ref> Pokračovaly masakry českých civilistů. Ve městě se rozhořely prudké boje, při nichž obránci využívali s&nbsp;úspěchem ukořistěné [[pancéřová pěst|pancéřové pěsti]], jimiž zničili mnoho tanků a obrněných vozidel. Od dopoledních hodin probíhala jednání mezi ČNR a zástupci německé armády, jejímž výsledkem bylo, že v&nbsp;pozdních odpoledních hodinách byly zastaveny boje, jednotky [[Wehrmacht]]u podepsaly kapitulaci<ref>[http://forum.valka.cz/topic/view/60769#218842 Protokol o provedení formy kapitulace německých branných sil v Praze]

</ref> a byl jim umožněn volný odchod z&nbsp;[[Praha|Prahy]]. Prahu též na základě této dohody opustily správní, soudní, policejní a jiné okupační úřady, organizace a instituce i někteří němečtí civilisté. (Za tuto dohodu byl v roce 1949 odsouzen v inscenovaném procesu na doživotí velitel pražského povstání generál [[Karel Kutlvašr]]). Příslušníci jednotek [[Waffen-SS|Waffen SS]] se však této dohodě nepodřídili a pod velením SS-Gruppenführera [[Carl Graf von Pückler-Burghauss|Carla von Pücklera]], který byl velitelem jednotek Waffen-SS na území protektorátu, pokračovali v&nbsp;boji.

 

== Příjezd Rudé armády, poslední boje ==

[[9. květen|9.&nbsp;května]]&nbsp;[[1945]] v&nbsp;časných ranních hodinách vjely do [[Praha|Prahy]] první sovětské tanky 1. ukrajinského frontu maršála [[Ivan Stěpanovič Koněv|Koněva]].<ref name="rozhlas1" /> Začaly střety mezi jednotkami [[Rudá armáda|Rudé armády]] a poslední částí německých vojsk, kterým se nepodařilo z&nbsp;Prahy uniknout, z&nbsp;nichž velkou část tvořily části [[2. SS-Panzer Division „Das Reich“]] a [[44. Waffen-SS Panzergrenadier Division Wallenstein]]{{Doplňte zdroj}}. Během dne byla Praha čištěna od německých fanatických odstřelovačů, kteří se zabarikádovali ve vyšších patrech budov či ve střechách a stříleli sovětské vojáky i české civilisty v&nbsp;ulicích. Všechny tyto krutosti, které se v&nbsp;uplynulých dnech v&nbsp;[[Praha|Praze]] odehrály, vyvrcholily na některých místech stejně krutou odplatou na německých vojácích i civilistech. Po převzetí moci revolučními orgány za podpory sovětských vojáků tyto excesy částečně ustaly. Pražané vítali [[Rudá armáda|Rudou armádu]], přičemž házení rozkvetlých [[šeřík]]ů na projíždějící sovětské tanky a bojovou techniku se stalo po dlouhá léta jedním ze symbolů osvobození. [[Praha]] se musela vzpamatovat ze svých ran, které utrpěla, musely být uhašeny požáry, strženy budovy hrozící zřícením, rozebrány barikády. Do těchto prací byli v&nbsp;duchu hesla kolektivní odpovědnosti za válku zapojeni i [[Němci]], kteří v&nbsp;Praze zůstali. Kromě materiálních ztrát tu však byly i ztráty na životech a zranění. Ačkoliv se nikdy nepodařilo zcela přesně zjistit počet mrtvých, uvádí se, že při bojích a v&nbsp;důsledku bojů zahynulo přes 2&nbsp;800 [[Češi|Čechů]], přes 300 [[Vlasovci|Vlasovců]] a kolem 1&nbsp;000 [[Němci|Němců]]. Dále se uvádí, že v bojích v Praze a v&nbsp;nejbližším okolí zahynulo 692 vojáků [[Rudá armáda|Rudé armády]],<ref name="ksl" /> z toho 30 ve vnitřní Praze. Řada obětí byla pochována na [[Ďáblický hřbitov|Ďáblickém hřbitově]].