Pokračovací válka: Porovnání verzí

{{Infobox - válka

}}

'''Pokračovací válka''' ({{Vjazyce2|fi|''jatkosota''}}) byl v rámci [[Druhá světová válka|druhé světové války]] probíhající vojenský konflikt mezi [[Finsko|Finskem]] a [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] v letech [[1941]]–[[1944]], navazující na [[Zimní válka|zimní válku]] (odtud označení). Finsko bylo během Pokračovací války zčásti podporováno [[Nacistické Německo|nacistickým Německem]], které využilo finské fronty ve svých operacích proti Sovětskému svazu. Po uzavření příměří mezi Finskem a Sovětským svazem v roce [[1944]], s nímž Německo nesouhlasilo, pak na Pokračovací válku navázala [[laponská válka]] mezi Finskem a Německem. Oficiální ukončení válečného stavu mezi Finskem a Sovětským svazem představoval Pařížský mír (1947).

<!-- potud přepracováno //-->

== Příčiny války a náhledy na ni ==

Podle Sovětského svazu válku zahájil [[Operace Barbarossa|útok Německa na Sovětský svaz]] vedený z území Finska. Válečné akce [[Wehrmacht]]u v [[Laponsko|Laponsku]] usnadnil souhlas finské vlády (ta oficiálně zastávala stanovisko, že se jedná o protiváhu vůči sovětskému námořnictvu v přístavu [[Hanko]], jež tam pobývalo na základě podmínek ze strany SSSR Finsku vnucené mírové smlouvy z roku 1940. Snahou bylo uchovat si image neutrálního státu, faktem ale zůstává logistická podpora útoku ze strany Finska). Jakkoliv si Finové byli vědomi, že vpuštění německých sil do Laponska lze vykládat jako podíl na agresi, chtěli před světem vystupovat v roli napadeného poté, kdy SSSR vojensky zareaguje (i) proti Finsku. Cílem finské spolupráce s Německem bylo jednak znovuzískání území podstoupených SSSR po Zimní válce, jednak a především zajistit na dohlednou dobu svoji bezpečnost před stále agresivnější politikou SSSR, který se hrubě vměšoval do vnitřní i zahraniční politiky Finska, porušoval mírové podmínky domluvené po [[Zimní válka|Zimní válce]] a vznášel stále nové požadavky vůči Finsku.<ref>{{Citace monografie

| příjmení = Jutikkala

== Průběh války ==

=== Ofenzíva Osy (1941) ===

Koordinace plánů Německa a Finska proti SSSR probíhala již od jara 1941, 7. června započal [[Operace Renntier|příchod německých vojsk do oblasti Petsama]] a 9. byly vydány první rozkazy k mobilizaci finských vojsk v síle 16 divizí pěchoty, 2 střeleckých divizí a 1 tankové brigády.

 

 

=== Klidná fáze (1942-1944) ===

Poté, co německá operace Barbarossa skončila v prosinci 1941 neúspěchem, postoj Finska k válečnému úsilí Osy výrazně ochladl a následovalo dva a půl roku klidu, kdy Finsko částečně demobilizovalo armádu a svou účast ve válce omezilo na držení dobytých pozic a občasné mírové návrhy. Finská Ladožská flotila se spolu s německými silami podílela na blokádě Leningradu.<ref>http://heninen.net/laatokka-war/english.htm</ref>

Finsko se jednoznačně odmítlo jakkoli vážněji podílet na útočných plánech Německa na pozemních frontách, jehož akce v Laponsku a Severním Finsku skončily debaklem. Nepodařilo se je přemluvit ani k útokům proti [[Murmanská železniční magistrála|Murmanské magistrále]]. Jediným vážnějším „válečným podnikem“ byl pokus Rudé armády o ofenzívu v oblasti řeky Svir na přelomu let [[1942]] a [[1943]], který skončil naprostým fiaskem.

=== Ofenzíva Rudé armády v roce 1944 ===

{{upravit}}

V roce [[1944]] se situace na frontě zcela změnila. Rudá armáda připravila mohutnou ofenzívu na [[Karelská šíje|Karelské šíji]]. Hlavním cílem však nebyla porážka Finska. Plán byl jednou ze dvou klamných operací před operací Bagration. Němci měli právě touto operací na Karelské šíji a Ladožsko – Oněžské frontě, stejně jako u Narvy a na jižním směru dojít k přesvědčení, že toto jsou hlavní směry úderu, které Rudá armáda ve svém letním tažení povede. Pozdější naprostý úspěch operace Bagration, který znamenal definitivní zhroucení německých obranných linií na východě byl také právě mimo jiné rovněž důsledkem této velmi úspěšné tzv. "maskirovky". Stejně, jako tomu bylo na západní frontě v případě vylodění, i zde byl hlavní útok očekáván v jiných oblastech, než nakonec proběhl. Přesto však útok na finské obranné linie byl veden mohutnou armádou, vybavenou nejmodernější technikou silné a nyní také velmi zkušené Rudé armády. Maršál Mannerheim předpokládal, že k tomuto útoku dříve či později dojde a nechal na frontových liniích a zejména pak na Karelské šíji vybudovat silné obranné linie. Ty Finové budovali prakticky celých dva a půl roku a tak zde byla silná a odolná hluboce členěná obrana s množstvím pevností a zátarasů.

 

Ofenzíva Rudé armády začala 9. června 1944 a byla vedena zničující silou. Finové, přestože vedli mistrné obranné boje, nemohli odolat takové přesile a stahovali se postupně na další, vnitřní obranné linie. Obě strany měly těžké ztráty. Hlavní obranné linie se sovětům podařilo prorazit, avšak nepodařilo se jim finskou armádu přivést do stavu, kdy by nebyla s to vést ústupové boje a zaujímat nová obranná postavení. Několikanásobná převaha a nasazení elitních [[gardové jednotky|gardových jednotek]], vyzbrojených tím nejlepším, čím Rudá armáda disponovala, umožnila částečný úspěch sovětské ofenzívy. Kritickým se pro finskou armádu ukázal být nedostatek moderních pěchotních protitankových zbraní, bez kterých finští vojáci navzdory obrovské statečnosti a vynikajícím schopnostem dokázali vzdorovat nejmodernější obrněné technice, představované tanky [[IS-1]], [[IS-2]] a [[T-34|T-34/85]], jen velmi obtížně.

 

Zoufalá finská vláda se obrátila na Německo s prosbou o urychlenou dodávku obrněné techniky a moderních protipěchotních zbraní a o leteckou podporu. Německo bylo ochotno pomoci, pokud ovšem Finsko uzavře oficiální a nezrušitelnou smlouvu o spojenectví s Německem až do úplného konce a pokud Finsko vydá Židy. Finové odmítli oboje, nicméně finský prezident Ryti se rozhodl napsat dopis Hitlerovi, který obsahoval osobní záruky, že dokud bude prezidentem, Finsko zůstane spojencem Německa (což vedlo k přerušení diplomatických vztahů s USA). Hitler se s tím spokojil a poslal vše žádané. Finové pak s pomocí německého letectva, moderních protitankových zbraní a malých německých obrněných jednotek skutečně zastavili počátkem června postup Rudé armády na tzv. [[VKT-linie|VKT-linii]] sahající od Viipurského zálivu přes jezero [[Kurpar]] a řeku [[Vuoksa|Vuoksi]] až k [[Taipale]] a [[Ladožské jezero|Ladožskému jezeru]]. Jediným větším problémem Finů tak byl předčasný pád [[Viipuri]].

</gallery></center>

== Příměří ==

Stalin, překvapen rychlým postupem [[Spojenci (druhá světová válka)|Západních spojenců]] [[Evropa|Evropou]], navrhl Finsku přijatelné podmínky příměří, aby mohl své síly poslat do [[střední Evropa|střední Evropy]], kde právě zkolabovaly německé skupiny armád [[Skupina armád Střed|Střed]] a [[Skupina armád Jih|Jih]], což znamenalo, že v dohledu byla snadněji dostupná a mnohem bohatší kořist, než jaká se dala sehnat ve Finsku. Prezident Ryti v reakci na to okamžitě odstoupil a místo něj byl zvolen [[Carl Gustaf Emil Mannerheim|Mannerheim]], který odmítl být vázán Rytiho osobními sliby Hitlerovi.