Operace Bagration: Porovnání verzí

{{Infobox - válka

}}

'''Operace Bagration''' (rusky Oперация Багратио́н) neboli '''sovětská letní ofenzíva 1944''' byla jedna z největších bitev [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velké vlastenecké války]]. Krycí název měl připomínat [[Pjotr Ivanovič Bagration|carského generála P. I. Bagrationa]], který zahynul v [[Bitva u Borodina|bitvě u Borodina]]. Letní ofenzíva sovětských vojsk byla připravována za stavu, kdy se německým vojskům podařilo stabilizovat frontu a vést poměrně úspěšné obranné boje. Sovětské velení počítalo s tím, že západní spojenci otevřou západní frontu, což bylo dohodnuto již na [[Teheránská konference|Teheránské konferenci]] 30. listopadu 1943. [[Maršál Sovětského svazu|Maršál]] [[Georgij Konstantinovič Žukov]] vypracoval odvážný plán, který spočíval v hlavním úderu tam, kde ho Němci neočekávali - v [[Bělorusko|Bělorusku]]. Tamní bažinatý terén byl zdánlivě jakékoliv operaci tankových vojsk neprostupný, německá obrana zde byla velmi slabá. Současně s tímto útokem měly být zahájeny boje v [[Baltské státy|Pobaltí]] a po provedení hlavního útoku měla následovat ofenzíva na [[Ukrajina|Ukrajině]].

 

== Průběh bitvy ==

 

Do bitvy šla [[Rudá armáda]] s impozantní silou. 1. pobaltský, 3. 2. a 1. běloruský front měly 2,5 miliónu mužů, 22&nbsp;000 děl a minometů, 2&nbsp;000 kaťuší, 4&nbsp;080 tanků a samohybných děl a 6&nbsp;000 letadel.<ref>http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1964&sid=6832dcbc903398013c5a84ce93c5950c</ref> Bojů se též účastnilo dálkové letectvo a Dněperská válečná flotila, významnou složku tvořilo zhruba 150 000 [[partyzán]]ů na území [[Bělorusko|Běloruska]] a [[Litva|Litvy]]. Koordinované partyzánské akce začaly již dne [[20. červen|20. června]] 1944.

Byly vyhazovány mosty, ničeny koleje, přerušovány zásobovací trasy, přepadávány německé kolony se zbraněmi a válečným materiálem. Operace Rudé armády byly zahájeny v den třetího výročí napadení [[Sovětský svaz|SSSR]] [[22. červen|22. června]] [[1944]] útoky vojsk 1. pobaltského a 3. běloruského frontu. Hlavní útok s mohutnou dělostřeleckou přípravou začal dne následujícího. Nejdůležitější úder vedla přes pripjaťské bažiny vojska 1. běloruského frontu generála K. K. Rokossovského. [[Sovětská armáda]] zde postavila haťové cesty, kterými projela i těžká bojová technika. Pro německé generály byl tento manévr ohromným překvapením a šokem, protože v místech útoku byla jen slabá obrana, která byla smetena. Vojska 2. běloruského frontu pronikla do 27. června až k [[Dněpr]]u a 28. června dobyla [[Mogilev]]. [[1. pobaltský front]] prolomil na [[vitebsk]]ém směru německou obranu a do 29. června obklíčil a zničil německý armádní sbor. [[1. běloruský front]] obklíčil v prostoru [[Bobrujsk]]a 6 německých divizí. Německé [[Skupina armád Střed|skupině armád Střed]] (''Mitte'') začala hrozit úplná porážka, takže Hitler rozhodl vyměnit maršála Busche polním maršálem [[Walter Model|Walterem Modelem]]. Ten se pokusil přemístit z jihu několik divizí, jejichž pohyb však byl omezen činností partyzánů. Sovětská armáda provedla klešťový obchvat a dne 3. července osvobodila běloruské hlavní město [[Minsk]] ze dvou stran. Obklíčené svazky pěti německých sborů se snažily dostat ze sevření, avšak veškerá snaha byla marná. Do 11. července činily ztráty Němců jen v tomto kotli 70 tisíc padlých a 40 tisíc zajatých vojáků.<ref>http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2020</ref>

 

 

Jak správně Sověti předpokládali, část německých sil z [[Ukrajina|Ukrajiny]] byla přemístěna na pomoc obraně v Bělorusku. Dne 13. července proto zahájila vojska 1. ukrajinského frontu pod vedením maršála [[Ivan Stěpanovič Koněv|I. S. Koněva]] útok na [[Lvov]] a [[Sandoměř]] - [[Lvovsko-sandoměřská operace|Lvovsko-sandoměřskou operaci]]. V polovině července obsadila [[Rudá armáda]] hlavní město [[Litva|Litvy]] [[Vilnius]] (Vilno) a pokračovala v útoku v Pobaltí, přičemž cílem mělo být odříznutí [[skupina armád Sever|skupinu armád Sever]] od zbytku [[Nacistické Německo|Třetí říše]].

 

== Důsledek bitvy ==

Porážka měla pro [[nacistické Německo]] nedozírné následky. Sovětská vojska měla otevřenou cestu jak na [[Balkán]] a do [[Maďarsko|Maďarska]], tak zejména do [[Polsko|Polska]], [[Východní Prusko|Východního Pruska]] a [[Slezsko|Slezska]], potažmo na [[Berlín]]. [[Wehrmacht]] pozbyl velké množství mužů i bojové techniky a ztrácel i svoji [[prestiž]]. Rudá armáda zajala několik desítek tisíc německých vojáků a 20 [[generál]]ů a vysokých [[důstojník]]ů.<ref>http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2085&sid=6832dcbc903398013c5a84ce93c5950c</ref> [[17. červenec|17. července]] [[1944]] je Stalin nechal pochodovat v čele zástupu ulicemi [[Moskva|Mosky]]. Pochodu německých zajatců mlčky přihlíželi kromě tisíců Moskvanů i desítky zahraničních novinářů, což bylo pro [[Adolf Hitler|Hitlera]] další kruté ponížení. Nehledě na to, že byl tento čin v rozporu{{Fakt/dne|20151224113831|}} se [[Ženevské úmluvy|Ženevskými úmluvami]] o zacházení s válečnými zajatci (Článek 3, jsou zakázány útoky proti osobní důstojnosti, zejména ponižující a pokořující zacházení), Operace Bagration a [[Vylodění v Normandii|otevření druhé fronty]] v [[Normandie|Normandii]] znamenaly i dobrý počin koordinace mezi spojenci, což mělo i příznivý vliv na postup na obou frontách.