Quintus Horatius Flaccus: Porovnání verzí

Velikost nezměněna ,  před 3 lety
m
→‎Život: oprava odkazů
m (→‎Dílo: odkazy)
m (→‎Život: oprava odkazů)
 
== Život ==
Horatius byl synem [[propuštěnec|propuštěnce]] (zřejmě bývalého státního otroka) z [[Venussie|Venusie]] na jihu Itálie (dnešní [[Venosa]]). Ačkoli byl jeho otec nízkého původu, byl natolik majetný, že byl schopen synovi zajistit nejlepší vzdělání, nejprve ve Venusii, později v [[Řím|Římě]]. Roku [[45 př. n. l.]] odešel Horatius studovat [[filosofie|filosofii]] do [[Athény|Athén]], jak bylo zvykem u mladíků z dobrých rodin, aby se ve studiu zdokonalil.
 
Jeho studentská kariéra byla ale narušena, když v roce [[44 př. n. l.]] vstoupil do [[Marcus Iunius Brutus|Brutovy]] republikánské armády, kde se stal vojenským [[tribun|tribunem.]] R<nowiki/>oku [[42 př. n. l.]] se účastnil [[bitva u Filipp|bitvy u Filipp]], kde byl Brutus poražen vojsky [[Druhý triumvirát|druhého triumvirátu]]. Horatius se zachránil útěkem a později o sobě řekl, že v bitvě zanechal svůj štít, což bylo častým motivem u básníků řecké [[Mélika|mélické]] poezie (např. u [[Archilochos|Archilocha]]).
 
Po [[amnestie|amnestii]], jejíž podmínkou byla konfiskace majetku, se vrátil do [[Itálie]] a byl nucen živit se jako písař. V této době vznikly jeho první básně. Dostal se do kontaktu s básníky a literáty (spřátelil se například s [[Publius Vergilius Maro|Vergiliem]] a [[Lucius Varius Rufus|Variem]]) a roku [[38 př. n. l.]] se jejich prostřednictvím seznámil s Gaiem Cilniem Maecenatem, který mu pomohl s vydáním prvních knih a později mu daroval statek. Ten ho ekonomicky zajistil a mohl se tak věnovat už pouze psaní.
 
Maecenas ho představil také císaři Augustovi, s nímž měl Horatius dosti úzké vztahy, přestože se v mládí účastnil bojů proti němu. Tyto vztahy byly založeny na upřímné oddanosti, ne však podlézavosti nebo osobních ambicích básníka. Například když ho císař požádal, aby se stal jeho osobním tajemníkem, Horatius nabídku zdvořile, ale rozhodně odmítl. Celý život si zachoval relativní svobodu a nezávislost a oslava Augusta v některých jeho básních neplynula z poddanosti, ale upřímného souhlasu s císařovou politikou.