V 60. letech 20. století se 'patafyzika jako [[konceptuální umění|konceptuální prvek]] promítala do různorodých forem [[krásná umění|krásného umění]], zejména v [[Pop-art|pop artartu]]u a [[populární kultura|populární kultuře]]. Díla následující patafyzikální tradici se většinou zaměřují na samotný proces jejich tvorby, ve kterém jsou často klíčovými faktory prvek náhody a nahodilá rozhodnutí. Tuto charakteristiku například vykazují některé obrazy původem francouzského malíře [[Marcel Duchamp|Marcela Duchampa]]<ref>Hugill 2012, str. 55.</ref> nebo skladby amerického skladatele [[John Cage|Johna Cage]]<ref>Hugill 2012, str. 51.-52.</ref>. Zhruba v této době se také [[Asger Jorn]], patafyzik a člen [[Situacionistická internacionála|Situacionistické internacionály]], o 'patafyzice vyjádřil jako o novém náboženském proudu.<ref>{{cite web|url=http://www.cddc.vt.edu/sionline/si/pataphysics.html |title=Asger Jorn's "Pataphysics: A Religion in the Making"|publisher=}}</ref>Dále umělci a konstruktéři [[Rube Goldberg]] a [[Heath Robinson]] vymýšleli různé komplikované přístroje očividně ovlivněné myšlenkou 'patafyziky.
