Woodrow Wilson: Porovnání verzí

Jako guvernér začal Wilson kritizovat [[Korupce|korupci]] i [[klientelismus]]. Jeho reformy se týkaly také kontrol cen komunálních služeb a sociálního zákonodárství. Není divu, že kampaňKampaň za Wilsonovu kandidaturu na prezidenta byla zahájena téměř ihned po jeho zvolení guvernérem. V kampani slíbil podporu domácího hospodářství a vyhlášení neutrality USA.<ref name="pacner129>{{Citace monografie

Pro americkou ekonomiku byla válka, cynicky řečeno, skutečným požehnáním.{{Zdroj?}} Postupně se stupňující boj v Severním moři ale znamenal ohrožení pro obchod i lidské životy.

Hlavním předmětem Wilsonova snažení ale nebyla ani tak ekonomika jako ideové obhájení války. Wilson se snažil prosadit takové válečné cíle, které by zaručovaly budoucí kolektivní bezpečnost. V lednu 1918 přednesl Kongresu svých [[Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona|Čtrnáct bodů]]. Volal v nich po otevřené diplomacii, svobodě v obchodu, celosvětovém [[odzbrojení]], právu národů na sebeurčení a hlavně vzniku [[Společnost národů|Společnosti národů]]. Ta by ztělesňovala princip rovnosti, protože nečinila rozdíl mezi velkými a malými státy.<ref name="pacner129 />

Společnost národů byla tedy prosazována jako oficiální stanovisko Spojených států a jejich primární válečný cíl. Čtrnáct bodů nadchlo ohromné množství intelektuálů i obyčejných lidí. Zvlášť američtí přistěhovalci ze zemí Rakouska-Uherska a z Německa vzhlíželo k prezidentu Wilsonovi jako k naději na spravedlnost. Ve Wilsonově koncepci měla býti střední, východní a jihovýchodní Evropa malých národů vybudována jako velká federace. Pro tento plán sloužila Američanům za vzor jejich vlastní unie. Wilson byl ještě na počátku roku 1918 toho názoru, že staré Rakousko-Uhersko, vnitřně přebudované a zorganizované na podkladě národnostním, by se mohlo státi jádrem takové příští evropské federace<ref name="pacner129 />. Z toho důvodu nikdy nebyl Wilson v době světové války, ani krátce po ní, upřímným přívržencem maximálního programu československé samostatnosti. Československé úsilí o samostatnost bylo pro Wilsona věcí méně významnou, na kterou nebyl býval vzat náležitý zřetel na mírové konferenci roku 1917. Tekla krev statisíců, trpěly miliony a pacifista Wilson, aby ukončil válku, byl ochoten obětovat našičeskou samostatnost a zaručiti celistvost habsburské říše výměnou za separátní mír.{{Zdroj?}}

Skutečná životní prohra ale čekala na Wilsona v jeho vlastní zemi. Ve Spojených státech se idea Společnosti národů setkala s nepochopením. Amerika nebyla připravena podřídit se mezinárodnímu konsenzu.<ref name="pacner129 /> Když bylo jasné, že mírová smlouva nezíská v Senátu dvoutřetinovou většinu potřebnou k ratifikaci, pokusil se Wilson změnit veřejné mínění propagační cestou po celé zemi. Ohromné pracovní nasazení se ale podepsalo na jeho zdraví, v září [[1919]] po záchvatu mrtvice částečně ochrnul. Po tři měsíce se neobjevil na veřejnosti, spojení s vnějším světem zajišťovala jeho druhá žena a osobní lékař. Mezitím byla mírová smlouva Senátem definitivně zamítnuta. USA do Společnosti národů nikdy nevstoupily.