Pražská německá literatura: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Café Arco: odkaz je v úvodu značka: editace z Vizuálního editoru |
dč neužívají pevné px, šablony v nadpisech? |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Prague German Literature.jpg|
Termínem '''pražská německá literatura''' se označují [[němčina|německy]] psané literární texty vytvořené [[spisovatel]]i, [[básník]]y a [[Novinář|žurnalisty]], kteří působili v [[Praha|Praze]] v druhé polovině 19. a na začátku 20. století. Převážně to byli pražští rodáci a jen výjimečně pocházeli z dalších oblastí [[České země|českých zemí]], [[Rakousko|Rakouska]] či [[Německo|Německa]], odkud později přišli do Prahy. Většinou byli původem [[Židé]], a z tohoto důvodu mnozí z nich před rokem 1939 [[Emigrace|emigrovali]]. V Praze působila na přelomu století více než stovka těchto autorů, z nichž se celosvětově proslavili zvláště [[Rainer Maria Rilke]], [[Gustav Meyrink]], [[Paul Leppin]], [[Max Brod]], [[Franz Kafka]], [[Franz Werfel]], [[Egon Erwin Kisch]] a [[Johannes Urzidil]].
Řádek 36:
==== Německý spolkový život v Praze ====
[[Soubor:Němci v Praze.jpg|
Pražané německého jazyka se sdružovali ve vlastních politických, náboženských, profesních i kulturních spolcích, jejichž provázanost navenek působila dojmem jakéhosi menšího německého města uvnitř velkého města českého.<ref>COHEN, Gary B. ''Němci v Praze 1861-1914''. Kapitola Obrana liberální společnosti, s. 121.</ref> Vedle samostatného školství s vlastní univerzitou, [[Stavovské divadlo|Stavovského]] i [[Nové německé divadlo v Praze|Nového německého divadla]] měli mimo jiné k dispozici tělocvičný spolek (''{{Cizojazyčně|de|Turnverein}}'') a okruh svých institucí, kaváren, restaurací a podniků, které byly označeny německými či dvojjazyčnými nápisy.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Binder | jméno = Hartmut | titul = Wo Kafka und seine Freunde zu Gast waren: Prager Kaffeehäuser und Vergnügungsstätten in historischen Bilddokumenten | url = | vydavatel = Vitalis | místo = Prag | rok = 2000 | počet stran = 249 | isbn = 80-85938-13-8 | jazyk = de}}</ref>
Řádek 49:
=== Literární jaro (1871–1918) ===
[[Soubor:Beer01.jpg|náhled|
V rozmezí let 1871 a 1918 vzniklo v Praze několik různých literárních uskupení, která sice sdílela stejné kořeny v měšťanské humanistické kultuře, zastávala však zcela protichůdná tvůrčí a ideologická stanoviska. Tyto často spíše neformální skupiny se rozpadly s koncem první světové války a současným zánikem [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]]. Všeobecně je tato etapa zahrnující uskupení jako byla ''{{Cizojazyčně|la|Concordia}}'', ''{{Cizojazyčně|de|Jung-Prag}}'' a ''[[Café Arco]]'' označována za nejvýznamnější epochu pražské německé literatury, pro kterou se vžilo označení „literární jaro“. Nejdůležitější autoři této doby jsou zastoupeni v pozdějším sborníku [[Oskar Wiener|Oskara Wienera]] ''{{Cizojazyčně|de|Deutsche Dichter aus Prag}}'' z roku 1919.<ref name="DDaP">{{Citace monografie | titul = Deutsche Dichter aus Prag : ein Sammelbuch | editoři = Oskar Wiener | vydavatel = Ed. Strache | místo = Wien ; Leipzig | rok = 1919 | počet stran = 400}} (německy)</ref>
Řádek 90:
=== Novoromantická dekadence a obskurantismus ===
[[Soubor:"The Book Ibbur", page 7 from the book "Der Golem", illustrated by Hugo Steiner-Prag.jpg|náhled|
Nedílnou součástí modernistického proudu v literatuře nastupující koncem 19. století, to jest v období označovaném jako ''{{Cizojazyčně|fr|fin de siècle}}'', byla dekadence (což bylo původně hanlivé označení zejména francouzské poezie druhé poloviny, popřípadě poslední třetiny 19. století, která se pohrdavě stavěla k dobové měšťanské kultuře a k jejím tradicím). Autoři tohoto nového směru si s provokativní oblibou vybírali [[Tabu|tabuizovaná]] témata, jakými byly [[erotika]], [[morbidita]], poetizace [[násilí]] a [[Zlo|zla]], neuctivý vztah k [[Bůh|Bohu]], oslava [[Satan]]a anebo [[kult]] [[Smrt|smrti]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pavelka | jméno = Jiří | příjmení2 = Pospíšil | jméno2 = Ivo | odkaz na autora2 = Ivo Pospíšil | titul = Slovník epoch, směrů, skupin a manifestů | vydavatel = Georgetown | místo = Brno | rok = 1993 | edice = Co nás spojuje | svazek edice = 1 | počet stran = 290 | strany = 43–44 | isbn = 80-901604-0-9}}</ref> Namísto zavržených hodnot minulosti přitom hledali záchranu ve vypjaté a rafinované kultivaci vlastního nitra. Jako označení nového směru se později ujal pojem symbolismus a jako dekadenti pak byli označováni už jen ti přívrženci nového umění, pro něž byla typická přesycenost, únava z kultury, touha po vrcholně vypjatých dojmech, rafinovanost či [[Egoismus|egoistický]] [[individualismus]]. Tato duchovní tendence ovlivnila téměř všechny další dobové směry včetně novoromantismu.<ref>''Slovník literárních směrů a skupin'', s. 49–50.</ref> Novoromantismus, což je souhrnné pojmenování pro různé umělecké směry, které se vyznačovaly odmítáním naturalismu a [[Neoklasicismus|novoklasicismu]] v umění, sdílel s dekadencí vypjatý estetický [[subjektivismus]]. Novoromantická estetika ovšem do literatury vnesla některé nové prvky, jimiž jsou například důraz na individuální básnický zážitek a propracovanost melodiky i [[Sémantika|sémantiky]] básnického jazyka.<ref>''Slovník literárních směrů a skupin'', s. 192–193.</ref> Vymezování proti předchozím generacím, které vyznávaly ideály [[osvícenství]], se pak v této době projevovalo také odporem vůči vědeckému pokroku a záměrným zpátečnictvím či tmářstvím spojeným například s oblibou [[magie]] a [[Esoterismus|okultismu]]. Tento proud zvaný obskurantismus souvisel se zpátečnickými i [[Mystifikace|mystifikačními]] tendencemi mnohých básníků [[Romantismus (literatura)|romantismu]], které tímto pojmem označoval již [[Heinrich Heine]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Heine | jméno = Heinrich | odkaz na autora = Heinrich Heine | titul = Heinrich Heine's sämmtliche Werke | url = https://books.google.de/books?id=No1VAAAAYAAJ&pg=PA234&dq=Heinrich+Heine%27s+S%C3%A4mmtliche+Werke+%22der+neue+alexander%22&hl=de&sa=X&ved=0CCYQ6AEwAGoVChMI2cPfhOHTyAIVSNVyCh2EXw6c#v=onepage&q=Heinrich%20Heine's%20S%C3%A4mmtliche%20Werke%20%22der%20neue%20alexander%22&f=false | vydavatel = Hoffmann und Campe | místo = Hamburg | rok = 1868 | počet stran = 252 | kapitola = Der neue Alexander | strany = 236 | svazek = 17 | typ svazku = Bd.}} (německy) (omezený přístup)</ref>
Řádek 461:
{{Autoritní data}}
{{Portály|Literatura|Praha}}
{{Dobrý článek}}
|