Otevřít hlavní menu

Změny

m
→‎Druhá světová válka: upravený slovosled, snad správná interpunkce, typo, pomlčka
Za [[Protektorát Čechy a Morava|německé nacistické okupace]] se chrám sv. Cyrila a Metoděje významně zapsal do novodobých československých dějin. Byl dějištěm posledního odporu skupiny příslušníků československého [[Československý odboj (1939–1945)|zahraničního odboje]], kteří se podíleli na realizaci atentátu na zastupujícího [[říšský protektor|říšského protektora]] [[Reinhard Heydrich|Reinharda Heydricha]]. Po dokončení ''[[operace Anthropoid]]'' [[27. květen|27. května]] 1942, ve spolupráci s domácím nekomunistickým odbojem poskytl [[Jan Sonnevend]] a jeho pravoslavný farář [[Vladimír Petřek|ThDr. Vladimír Petřek]] sedmi československým parašutistům úkryt v [[krypta|kryptě]] pod chrámem. Byli to tito vojáci, hrdinové: [[Adolf Opálka]], [[Jozef Gabčík]], [[Jan Kubiš]], [[Josef Valčík]], [[Josef Bublík]], [[Jan Hrubý (voják)|Jan Hrubý]] a [[Jaroslav Švarc]].
 
Původně se zde měla skupina úkrývatukrývat jen krátce, ale [[Karel Čurda]], jeden z parašutistů z výsadku [[Operace Out Distance|Out distance]], později konfident gestapa [[Karel Čurda]], jejich úkryt prozradil fašistům dříve, než tato skupina mohla uniknout. Dne 18. června byla katedrála obklíčena 800 příslušníky [[Gestapo|gestapa]]. Rozkaz zněl dostat parašutisty živé. Tři z nich padli při obraně hlavní lodi katedrály. Poté, co gestapo odhalilo úkryt v kryptě chrámu, následovalo dobývání krypty. Čtyři Češi se nevzdali a bojovali v kryptě až do posledních čtyř nábojů, které si nechali pro sebe. Z vnější strany chrámu i v interiéru (na zábradlí a na podlaze kůru) jsou dodnes patrné zářezy od střel z německých zbraní.
 
Biskup Gorazd se ještě pokusil o ukončení nacistického teroru, který následoval po atentátu, tím, že se rozhodl pro sebeobětování. Napsal několik dopisů, předsedovi protektorátní vlády, ministrovi školství a do kanceláře říšského protektora, přičemž vzal veškerou odpovědnost za ukrývání parašutistů na sebe a byl připraven podstoupit jakýkoli trest včetně smrti, jen aby zachránil své kolegy. Dne 25. června byl uvězněn a tehdy vyhlášené stanné právo postihlo všechny včetně jeho. Represálie na obyvatelstvu však pokračovaly, byla zničena obec [[Lidice]] 10. června 1942, kde všichni muži byli zastřeleni, ženy a děti poslány do koncentračních táborů. Jen 17 dětí bylo deportováno do Říše na převýchovu. Celá vesnice byla vypálena a srovnána se zemí. Čtrnáct dní na to 24. června byla nacisty vypálena obec [[Ležáky]] jako odplata za pomoc parašutistům ze skupiny ''Silver A'' ve složení Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček. Při zásahu v Ležácích nacisté ihned zavraždili 33 obyvatel - 18 žen a 15 mužů. Dalších sedm lidí z osady a víc než třicet spolupracovníků parašutistů zastřelili 25. června a 2. července 1942. Jedenáct ležáckých dětí našlo smrt v plynovém voze v polském Chelmnu 25. července 1942. Přežily jen sestry Šťulíkovy, které byly fašisty poslány do Německa na "převýchovu".
 
Soud se členy České pravoslavné církve se konal [[3. září]] [[1942]]. Biskup Gorazd, farář Čikl, a předseda rady starších Sonnevend byli odsouzeni k trestu smrti zastřelením následujícího dne. Dr. Petřek byl popraven [[5. září]]. Za napomáhání parašutistům bylo tehdy 263 Čechů uvězněno, transportováno do [[Koncentrační tábor Mauthausen-Gusen|koncentračního tábora Mauthausen]] a [[24. říjen|tam 24. října]] zastřeleno, a to včetně devíti členů katedrální kongregace pravoslavné církve, jimiž byli: Marie Čiklová, manželka děkana, Marie Gruzinnova, sekretářka biskupa Gorazda, Marie Sonnevendová, manželka předsedy rady, Ludmila Rysová, členka sboru, Václav Ornest, kostelník, jeho manželka Františka Ornestová a dcera Miluše Ornestová, členka sboru a sdružení mládeže, dále Karel Louda, člen sboru a Marie Loudová, členka sboru a sdružení mládeže. Pravoslavná církev tehdy ztratila 13 osob.