Vincent van Gogh: Porovnání verzí

Některé z Goghových maleb zaujímají vysokou pozici v seznamu nejdražších maleb na světě. [[30. březen|30. března]] [[1987]] byl prodán Goghův obraz ''Kosatce'' za tehdy rekordních 53,9 milionu dolarů a [[15. květen|15. května]] [[1990]] zlomil jeho ''Portrét doktora Gacheta'' další rekord, když se ho podařilo prodat za 82,5 milionůmilionu dolarů.

V roce [[1873]] ho firma přeřadila do [[Londýn]]a, kde se nastěhoval do penzionu k Loyerovým. Dcera manželů loyerovýchLoyerových byla velice půvabná, a tak se do ní Vincent zamiloval. Uršula Loyerová ho odmítla v červenci [[1874]] odmítla a Vanvan Gogh se zoufalý vrátil do Holandska. V polovině července přijel do Londýna se sestrou Annou. A neuspěl podruhé. Posléze byl přeložen do [[Paříž]]e. V roce [[1876]] jej ''Goupil'' propustil pro nedostatek motivace. Van Gogh se v té době intenzivně zajímal o náboženství. Stal se učitelským asistentem v [[Ramsgate]] (v [[Kent]]u, [[Anglie]]), ale když zjistil, jaké sociální podmínky zde panují, vrátil se do [[Amsterdam]]u, kde studoval od roku [[1877]] [[Teologie|teologii]].

Ohromen a ovlivněn [[Jean-François Millet|Jeanem-Françoisem Milletem]] se van Gogh zaměřil na malbu vesničanů a všeobecně na vesnické scény. Přestěhoval se do nizozemské provincie [[Drenthe]], později do [[Nuenen]]u a do severního Brabantu ([[Nizozemsko|Nizozemí]]), kde jeho vesnická tvorba vrcholila malbou ''[[Jedlíci brambor]]'' (nizozemsky ''Aardappeleters'', nyní ve van Goghově muzeu v [[Amsterdam]]u). Van GoghovyGoghův obraz ''AardeppeletersAardappeleters'' bylybyl jeho prvním velkým dílem.

Na jaře [[1886]] van Gogh odjel do Paříže, kam se přestěhoval ke svému bratrovi Theovi; sdíleli byt na [[Montmartre|Montmartru]] (mezi oběma bratry ovšem docházelo často ke konfliktům, např. už koncem roku 1886 Theo soužití s Vincentem shledával „téměř nesnesitelným“). Zde se Vincent potkal s malíři [[Edgar Degas|Edgarem Degasem]], [[Camille Pissarro|Camillem Pissarrem]], [[Émile Bernard|Émilem Bernardem]], [[Henri de Toulouse-Lautrec|Henrim de Toulouse-Lautrecem]] a [[Paul Gauguin|Paulem Gauguinem]]. Objevil [[impresionismus]], oceňoval jeho použití světla a barvy, avšak kritizoval „nedostatek sociálního cítění“. Je třeba poznamenat, že van Gogh si připadal spíše jako [[postimpresionismus|postimpresionista]]. Zvláště se mu ale líbila technika zvaná [[pointilismus]], který zanechal výrazné stopy i na jeho vlastním stylu. Van Gogh také používal doplňující se [[kontrastní barvy]] (zejména [[modrá|modrou]] a [[oranžová|oranžovou]]), aby tak zvýraznil nádheru každé z nich. Odtud pochází poznámka z jednoho jeho dopisu: „Chci používat barvy, které navzájem kontrastují, aby každá z nich zářila ještě výrazněji, aby kontrastovaly jako muž se ženou.“

Když se Goghovi život s bratrem ve městě ukázal jako špatně snesitelný, vV roce [[1888]] Pařížvan Gogh opustil Paříž a odstěhoval se do [[Arles]] ([[Bouches-du-Rhône]]). OzdobilVyzdobil zde svůj „žlutý dům“ a vytvořil sérii známých kreseb se slunečnicemi. Byl ohromen zdejší krajinou a doufal, že zde najde či vytvoří novou uměleckou skupinu. Ze všech jeho nadějí zbyl jediný [[Paul Gauguin]], jehož zjednodušená schémata barev a tvarů (známé jako [[synkretismus]]), van Gogha přitahovalypřitahovala. Poté Vincent Paula pozval k sobě a Paul neodmítl. Obdiv byl vzájemný a Gauguin namaloval van Gogha malujícího slunečnice. Přesto však jejich setkání skončilo hádkou.

Van Gogh trpěl psychickou poruchou, možná způsobenou [[absint]]em. Jiné zdroje však uvádějí, že netrpěl psychózou, ale [[Ménierova nemoc|Ménierovou nemocí]]. Po hádce s Gauguinem si 23. prosince 1888 uřízl téměř celé levé ucho, které následovněnásledně umyl a zabalené donesl jedné prostitutce. Podle teze publikované autory Ritou Wildegansovou a Hansem Kaufmannem v knize „Van Goghovo ucho: Paul Gauguin a pakt mlčení“ byla jeho psychická porucha způsobena otravou olovem, arsenem a kadmiem, obsaženými v jeho barvách.[http://www.lemonde.fr/culture/article/2009/05/05/van-gogh-rebondissement-dans-l-affaire-de-l-oreille-coupee_1188898_3246.html]

Jeden ze slavných van Goghových obrazů (''Ložnice v Arles'') používá světlou žluť a nebývalé perspektivní efekty, kterými líčí vnitřek ložnice. Odvážné vynechávanívynechávání linií je často připisováno jeho psychickému stavu. Jediná malba, kterou kdy v životě prodal (''Červené vinice''), byla vytvořena v roce 1888. Nyní je vystavena v [[Alexandr Sergejevič Puškin|Puškinově]] muzeu v Moskvě.

Van Gogh vyměnil své typické body za malé čárky. Trpěl silnou depresí a v roce [[1889]] byl na svou vlastní žádost přijat do psychiatrického centra v Klášteřeklášteře Svatéhosvatého Pavla v [[Saint Rémy de Provence]]. Během jeho pobytu mezi stěnami ústavu se stala klinika samotná a její zahrady hlavním objektem malířova zájmu. V této době jeho dílům začaly dominovat převážně kroužení a kudrlinky. Tato technika je nejpatrnější v malbě ''Hvězdná noc''.

Mnoho lidí se posléze domnívalo, že van Goghovým posledním obrazem před jeho sebevraždou bylobyli ''[[Havrani nad obilným polem]]'' (zřejmě kvůli výrazně turbulentnímu stylu). Ve skutečnosti však byla jeho posledním dílem ''[[Zahrada u Daubigny]]''.

ImageSoubor:Starry Night Over the Rhone.jpg|''Hvězdná noc nad Rhônou'' (1888)

ImageSoubor:VanGogh-starry night.jpg|''Hvězdná noc''

ImageSoubor:Vincent van Gogh (1853-1890) - The Olive Trees (1889).jpg|''Olivovníky'' (1889)

ImageSoubor:Vincent Willem van Gogh 076.jpg|''Kavárna v noci'' (1888)

ImageSoubor:Vincent Willem van Gogh 059.jpg|''ArlesiankaArlesanka'' (1888)

ImageSoubor:VanGogh-still-life-four sunflowers.jpg|''Čtyři utržené slunečnice''

ImageSoubor:Van_Gogh_self_portrait_as_an_artistVan Gogh self portrait as an artist.jpg|''Autoportrét'' (1887)

ImageSoubor:Vincent Willem van Gogh 102.jpg|''Autoportrét'' (1888)

ImageSoubor:La Chambre à Arles, by Vincent van Gogh, from C2RMF.jpg|''Ložnice v Arles'' (1888)

* {{en}} [http://www.vggallery.com Galerie Vincenta Vanvan Gogha - všechna van Goghova díla i dopisy]