Indické hnutí za nezávislost: Porovnání verzí

 

První militantní hnutí odporu bylo zorganizováno v [[Bengálsko|Bengálsku]] ([[Velké indické povstání]] 1857), ale později se v nově zformovaném [[Indický národní kongres|Indickém národním kongresu]] (1885) prosadili umírnění vůdci, jako by [[Gópál Krišna Gókhalé]]. Na počátku 20. století ještě v Kongresu měli velkou váhu radikálové bojující za politickou samosprávu, jako byli [[Lal Bal Pal]], filozof [[Šrí Aurobindo]] nebo [[Chidambaram Pillai]]. Ve dvacátých let 20. století však Kongres přijal politiku nenásilného občanského odporu [[Mahátma Gándhí|Mahátma Gándhího]], ačkoli radikální křídla stále existovala, ať už nacionalistické ([[Subhas Chandra Bose]]), socialistické ([[Bhagat Singh]]), nebo radikálně hinduistické ([[Vinayak Damodar Savarkar]]). Krom toho existovalo významné křídlo feministické, jeho představitelka [[Sarojini Naidu]] v roce 1925 stanula v čele Indického národního kongresu. Ve 30. letech načas převládl Singhův socialismus. Hnutí mělo i svou kulturní složku, básníci a spisovatelé jako [[Subramaniya Bharathi]], [[Allama Iqbal]], [[Josh Malihabadi]], [[Mohammad Ali Jouhar]], [[Bankim Chandra Chattopadhyay]] nebo [[Kazi Nazrul Islam]] používali literaturu jako nástroj politického boje. Druhou klíčovou organizací vedle Kongresu bylo ozbrojené hnutí [[Indická národní armáda]] (''Azad Hind Fauj''), které vzniklo v roce 1942, a které založil a vedl Subhas Chandra Bose. Obě klíčové organizace v roce 1942 zorganizovali kampaň občanské neposlušnosti zvanou ''Bhārat Chodo Āndolan''. Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] oslabená koloniální mocnost Británie a nový místokrál Indie [[Louis Mountbatten]] shledali situaci v kolonii neudržitelnou. Sám britský parlament pak 18. července 1947 přijal [[Zákon o nezávislosti Indie]], který dal vzniknout dvěma novým státům, hinduistické [[Indie|Indii]] a muslimskému [[Pákistán|Pákistánu]], které nicméně zůstávaly britskými [[Dominium|dominii]] s britským monarchou v čele. Indie však 26. ledna 1950 formální moc britského panovníka odvrhla a vyhlásila [[Republika|republiku]]. Pákistán tak učinil roku 1956. Indické hnutí za nezávislost, v němž převážil nenásilný boj, mělo obrovský inspirační vliv na ostatní [[Kolonialismus|koloniální]] země i na západní kulturu. Otevřeně na něj navazoval například americký aktivista [[Martin Luther King]], v současnosti například barmská politička [[Aun Schan Su Ťij]].