Džúdžucu: Porovnání verzí

Přidáno 9 bajtů ,  před 3 lety
m
oprava „cca.“ → „cca“; kosmetické úpravy
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
m (oprava „cca.“ → „cca“; kosmetické úpravy)
 
== Etymologie ==
Termín džúdžucu (柔術) je složen ze slov džú a džucu.
 
„Džucu“ (術) je termín pro japonská bojová umění [[Japonská bojová umění|budžucu]] a znamená techniku nebo umění. Termín „džú“ (柔) znamená jemný, měkký, poddajný, přizpůsobivý, submisivní, harmonický. Jde o znak, jehož význam se obtížně interpretuje:
# ''„Bouře duby vyvrací, zatímco rákos jen ohýbá.''„ (Taoismus)
# ''„Spokojený člověk je přizpůsobivý člověk.''„ (Konfuciasmus)
# Džú se nejčastěji překládá jako jemný.
# Matěj Novák chápe význam slova džú jako přizpůsobivý. (Novák M., 2007)
# ''„Ne všechny techniky džúdžucu jsou jemné, džú poukazuje spíše k okamžité přizpůsobivosti mysli a těla na měnící se situaci.''„ (Fojtík I., 2001)
Džúdžucu je umění boje, primárně bez použití zbraní...
 
* ''„Džúdžucu je bojový systém beze zbraně i s použitím malých zbraní, kterého je možno použít proti ozbrojeným i neozbrojeným nepřátelům."'' V této Draegerově definici je skryt jeden z původních rozdílů mezi džú(džucu) a džú(dó). Džúdžucu definuje svého soupeře jako nepřítele. Džúdo definuje soupeře jako protivníka, někoho s kým se na své cestě životem zdokonaluje.
* ''„Džúdžucu se chápe jako souhrnný termín pro různé formy beze zbraně, vytvořené na japonském území ve druhé vývojové linii, přičemž první linie postihuje [[sumó]]."'' V této Fotjtíkově definici se neuvádí techniky boje s malými zbraněmi jako nůž, dýka, boxer, které systémy džúdžucu rovněž zahrnovaly. Fojtík navíc poukazuje na japonský zápas sumó, ze kterého džúdžucu pravděpodobně vzniklo.
* ''„Džúdžucu je obecný způsob aplikace techniky užití lidského těla v neozbrojeném boji."'' Ratti podobně jako Fojtík do džúdžucu neuvádí techniky boje s malými zbraněmi.
* ''„Džúdžucu je metoda boje z blízka, beze zbraně nebo s využitím minoritní zbraně, která může být použita k obraně nebo útoku za účelem zdolání neozbrojeného nebo ozbrojeného protivníka."'' Novák ve své definice navazuje na Draegerovu definici a podotýká, že džúdžucu není pouze obranný systém.
* ''„Džúdžucu je bojovým uměním, ve kterém je základní koncepcí práce s útokem jako se zdrojem energie, kterou lze formami poddajnosti (džú) využít ve vlastní prospěch.''„ Procházka v této své definici asi nejlépe vyjádřil podstatu džúdžucu v českém jazyce.
 
== Historie ==
Termín džúdžucu se objevuje v [[období Edo]] (1603-1867). Boj nablízko bez použití zbraní však popisuje již kronika [[Nihonšoki]] (rok cca. 720). Tento druh [[zápas]]u, pravděpodoně podobný [[sumó]] byl nazýván různě podle období jawara, torite, hakuda, taidžucu apod. Techniky tohoto bojového stylu musely být přizpůsobeny na boj s obrněným nepřítelem. Byly využívaný v případě ztráty [[meč]]e. V takovém případě bylo nutné dostat nepřítele hodem, podrazem na zem a na zemi mu zlomit vaz, případně ho podříznout [[dýka|dýkou]]. Některá [[korjú]] v současné době tyto bojové techniky s obrněným nepřítelem rekonstruují.
 
V období Edo je charakteristický nárůst škol džúdžucu, pro jeho praktické využití. Znalost džúdžucu uplatňovali osobní strážci nebo strážci věznic, strážci pořádku. Válek bylo naprosté minimum a prakticky jediné konflikty, vznikaly uvnitř společnost (např. rolnická povstání). Řešením těchto konfliktů nebylo rebely zabíjet, ale umravňovat. Předvést je před soud a až na základě soudu je popravit.
 
=== Expanze do světa ===
[[Japonsko]] patřilo po otevření hranic v druhé polovině devatenáctého století k rozvojovým zemím s velkou migrací obyvatelstva. Nejčastější destinací byli vyspělé ekonomiky tehdejší doby [[Spojené státy americké]], [[Spojené království]] a [[Německo]].
 
Jako vývozní artikl migrujících Japonců bylo jejích bojové umění. Muži se uplatňovali jako profesionální zápasníci a dále předávali své znalosti zájemcům. Hlavní lákadlo pro zájemce o japonská bojová umění v cizině bylo „slabší může porazit silnějšího, když správně uplatní svojí vnitřní sílu“.
== Současnost ==
=== Japonsko ===
Potom co [[Džigoró Kanó]] ovládl japonský trh se systémy džúdžucu zhruba do začátku [[první světová válka|první světové války]] v roce [[1914]] začal prosazovat pro džúdžucu název [[judo|džúdó]] jako moderního japonského [[tělovýchovné systémy|tělovýchovného systému]] a [[sport]]u.
 
Ve třicátých letech se zdálo, že termín džúdžucu je v Japonsku mrtev. V zákoutích však stále přežíval duch starých mistrů džúdžucu, ktery po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] začal ožívat. Snad nejznámější moderní školou/stylem (現代, gendai) je Nihon džúdžucu.
 
Vedle těchto moderních džúdžucu škol je i snaha udržet tradice starých škol džúdžucu (korjú) v rámci kulturního dědictví. Tyto školy organizačně zastřešuje Nihon kobudó kjókai (日本古武道協会).
 
== Původní školy džúdžucu (korjú) ==
* Takenouči rjú – nejstarší známá škola džúdžucu, založena okolo roku [[1532]]. Z této školy vycházely další školy džúdžucu. Rod Takeuči drží tradici výuky bojových umění do dnešních dob.
 
* Jóšin rjú – škola pravděpodobně vycházející z čínských bojových umění, založena okolo roku [[1560]]. Zdroje se liší ve jméně zakladatele, ale shodují se v bodě, že zakladatel se svému umění učil v Číně.
 
* Kitó rjú – škola vycházející z čínské kosmologie, založené na principech jin a jang (陰陽, in´jó). Škola, ve které se učil Džigoró Kanó, a ve které se již počátkem osmnáctého století objevuje výraz džúdó. Několik judistických kata vychází právě z této školy.
 
* Tenšin šin‘jó rjú – škola založená okolo roku 1830 japonským mistrem Mataemonem. Škola vychází ze školy Jošin rjú doplněné o techniky úderů (atemi-waza). Šlo o nejpopulárnější školu džúdžucu v polovině devatenáctého století, kterou studoval i Džigoró Kanó.
 
* [[ Daitó-ryú aiki-džúdžucu|Daitó rjú]] – škola opředená mnoha legendami s minimem podložených údajů. Jednalo se o soukromou školu, ze které vzniká ve dvacátém století populární japonské bojové umění [[Aikidó]].
 
Další známé školy:
* Jagjú šingan rjú (soukromá škola), Kukišin rjú, Šibukawa rjú, Gjokko rjú, Kukišinden rjú, Koto rjú, Šindenfudo rjú, Gikan rjú
 
Celkový počet škol od poloviny šestnáctého století není znám, hovoří se o čísle plus, mínus 200 škol.
 
== Literatura ==
* Draeger D. F. – Asijská bojová umění, CAD Press 1995
* Fojtík I. – Budó, moderní japonská bojová umění, Naše Vojsko 2001
* Fojtík I. – Japonská bojová umění, Naše Vojsko 1993
* Konečný A. – Slovník sebeobrany ji-jitsu, Votobia 2000
* Novák M. – Jujutsu, více než sebeobrana, Grada publishing 2007
* Procházka M. – Zančin budó džú džutsu, Temple 2003
* Ratti O., Westbrooková A. – Tajemství samurajů, Fighters publications 2015
=== Závěrečné práce ===
* Jurečka K., Komparace původních a novodobých forem džúdžucu (bakalářská práce), Brno 2011 – dostupné [https://is.muni.cz/th/343632/fsps_b/BP.pdf online (pdf)]
 
== Odkazy ==
 
=== Související odkazy ===
* [[Judo]]
* [[Ju-jitsu]]
* [[Brazilské jiu-jitsu]]
* [[Grappling]]
* [[Sambo]]
 
=== Externí odkazy ===
==== České odkazy ====
* {{Commonscat|Jujutsu}}
* [http://www.jujitsu-federace.cz Federace Ju-Jitsu ČR] – Česká federace džúdžucu, která je členem mezinárodní federace WJJF-WJJKO
* [http://www.jujutsu.cz/ jujutsu.cz] – škola džúdžucu Matěje Nováka (moderní pojetí)
* [http://zanchinbudo.com/ Zančin budó džúdžucu] – škola džúdžucu Martina Procházky (tradiční pojetí)
 
==== Zahraniční odkazy ====
* [http://www.wjjf-wjjko.com/ Mezinárodní federace džúdžucu (WJJF-WJJKO)]
* [http://www.jjif.info/ Mezinárodní federace džúdžucu (JJIF)] – členem [[SportAccord|GAISF]]
 
{{Portály|Sport|Japonsko}}
125 074

editací