Verze z 6. 6. 2017, 21:54 editovat Radiosaltbird (diskuse \| příspěvky) 111 476 editací Verze 15057490 uživatele 2A00:1028:96C4:5D0A:C850:81F4:540D:86A9 (diskuse) zrušena ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 14. 6. 2017, 09:24 editovat zrušit editaci MatSuBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 146 390 editací m oprava překlepů: _(cca._ → _(cca_ Přejít na další porovnání →
Řádek 29: * '''klasická latina''' – latina starověké [[Říše římská\|římské říše]], jazyk velkých „klasických“ antických autorů, především z doby přelomu letopočtu (především [[Caesar]] a [[Marcus Tullius Cicero\|Cicero]], [[Publius Ovidius Naso\|Ovidius]], [[Quintus Horatius Flaccus\|Horatius]], [[Livius]]). Většinou bývá považována za obtížnější. Byla vzorem při obou velkých reformách latinského jazyka (karolinské a humanistické). * [[Vulgární latina]] byla mluveným nářečím obyvatelstva [[Západořímská říše\|Západořímské říše]] z jejich [[nářečí]] se vyvinuly [[románské jazyky]]. * '''středověká latina''' (zkratka '''střlat.''') – latina od konce římské říše až (přibližně) do [[humanismus\|humanismu]], nebo úžeji od doby karolinské reformace (cca. [[800]]) do humanismu. Počátky tohoto jazyka se kladou do posledních let [[západořímská říše\|západořímské říše]], kdy se latina stala lidovým jazykem v mnoha krajích mimo rodnou Itálii a začala se značně zjednodušovat (omezení skloňování koncovkami, omezení konjunktivů, nahrazování akuzativních vazeb vedlejšími větami apod.). Prosazování nové vulgární či začínající středověké latiny je možné pozorovat v některých dílech [[Svatý Augustin\|Augustinových]], v nichž tento biskup naráží na „lidový způsob mluvy“, nebo v díle poutnice do Svaté země [[Egerie]] (''Itinerarium Egeriae''); zde je lidovým jazykem psaný celý spis. Středověká latina doznala reformy v době [[Karel Veliký\|Karla Velikého]] (tzv. [[karolinská reforma]]). Tato latina byla v mnohých aspektech ovlivněna národními jazyky a liší se tedy částečně od kraje ke kraji, hlavně v lexiku. * '''humanistická latina''' – latina vzešlá z reformy za humanismu. V době humanismu stále větší prosazování národních jazyků vytlačovalo pomalu latinu z každodenního života; na druhé straně obdiv ke klasickým autorům způsobil opouštění „lidové“ mluvy a studium a úmyslný návrat ke klasické latině. Ten se projevoval především v [[syntax]]i a stylistice; slovní zásoba musela naopak odpovídat své době. Právě v době humanismu a renesance vzniká základ dnešní [[italština\|italštiny]], která byla původně toskánským nářečím lidové latiny a byla poprvé písemně použita v díle ''[[Zpěvník]]'', jehož autorem byl slavný [[Itálie\|italský]] humanista [[Francesco Petrarca]]. * '''církevní latina''' – latina používaná v církevních kruzích. Latina, původně jazyk „všech věd“, se snad nejdéle jako oficiální jazyk udržel v církvi. „Církevnost“ spočívá nikoli v mluvnici (ta kopíruje vždy svou dobu), jako spíše v lexiku a [[idiom]]ech. Zaměňování církevní latiny se středověkou je tedy z [[lingvistika\|lingvistického]] hlediska nepřesné. Přesto byl vliv křesťanství ve středověku na latinu značný a pronikal i daleko mimo sféru ryze náboženskou. [[Křesťanství]] zavedlo do latiny mnoho nových slov (přejatých většinou z řečtiny či hebrejštiny, někdy přímo novotvary) již ve starověku – ''baptisma/baptismum'', ''sabbatum'', ''trinitas'', aj. Díky vlivu evropských jazyků a reálií také mnoho slov dostalo nový význam či nové pádové vazby (''confiteri alicui'' – chválit někoho; ''misereri alicui'' namísto ''misereri alicuius'').

Latina: Porovnání verzí