Alfred Jarry: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Thijs!bot (diskuse | příspěvky)
m robot přidal: no:Alfred Jarry
Sekol (diskuse | příspěvky)
m drobná chybka
Řádek 18:
V létech [[1891]]–[[1892]] byl ''Bergsonovým'' žákem a spolužákem ''Léona-Paula Fargua'' a ''Alberta Thibaudeta'' na ''Gymnáziu Jindřicha IV''. Po maturitě neúspěšně složil přijímací zkoušky na ''École normale supérieure'' (obdoba pedagogického institu). Díky své publikační činnosti se Jarry seznámil s ''Marcelem Schwobem'', zvláště pak s ''Alfredem Valettem'' (ředitelem časopisu ''Mercure de France'') a jeho ženou ''Rachildou'', v jejichž domě v roce [[1894]] poprvé uvedl svou hru ''Král Ubu'' (''Ubu roi''). Spolupracoval s ''Mercure de France'' a s ''Revue Blanche''. O dva roky později získal místo v blízkosti Lugné-Poa, který mu svěřil program ''Théâtre de l'Œuvre'', kde se [[10. prosinec|10. prosince]] [[1896]] konala premiéra ''Krále Ubu''. Premiéra doslova šokovala francouzské publikum, které se nedařilo několikrát během hry udržet v sedadlech.
 
Od té doby publikoval díla zabývající se především osobností otce Ubu. Od roku [[1894]] do roku [[1895]] řídil spolu s [[Remy de Gourmont]]em tříměšíčně vycházející ''Ymagier'' („''Sbírka starých i nových rytin námětem studijně uměleckým a filologickým''“). V roce [[1896]] se udála napolo mýtická událost koupě jízdního kola ''Clément Luxe 96 course sur piste'', které se stalo Jarryho průvodcem po zbytek jeho života. Později založil i ''Perhinderion'', který stačil vyjít jen ve dvou číslech. V roce [[1897]] vyčerpal veškeré své dědictví (především za vydávání časopisu ''Ymagie''), ale stačil si pořídit loď ''L'As'', která vešla do literatury v knize o doktoru FautrolloviFaustrollovi. Po dobu asi šestí měsíců Jarry bydlel u svého přítele a avantgardního malíře [[Henri Rousseau|Henriho Rousseaua]], se kterým se Jarry seznámil na jeho výstavě. Posléze se dlouhodoběji usadil na ulici Cassette, v Paříži.
 
Mezi jeho druhé nejvýznamnější souborné dílo patřily ''Skutky a názory doktora Faustrolla, patafyzika'', které bylo vydáno až posmrtně (na Jarryho přání, aby kniha vyšla až v době, která ji bude s to pochopit) a které ’patafyziku zobrazuje jako „vědu imaginárních výsledků“. Znovuzrození ’patafyziky nastalo v roce [[1948]] po založení ''Collegium Pataphysicum''. Toto Collegium pravidelně uděluje ''Řád velkého panděra'', jehož nositeli se mohou stát jedině ti, jež mají přinejmenším čtyři libovolné předky a méně jak tři oči. Mezi významnými nositeli tohoto řádu potkáváme: [[Eugène Ionesco|Eugèna Ionesca]], [[Boris Vian|Borise Viana]], [[Jacques Prévert|Jacquese Préverta]] a další.