Biochora: Porovnání verzí

Přidáno 532 bajtů ,  před 3 lety
m
nový nadpis, drobné přeformulace vět, přidání odkazů
m (Robot: Nahrazení kategorie Biogeografické členění ČR za Biogeografické členění Česka; kosmetické úpravy)
m (nový nadpis, drobné přeformulace vět, přidání odkazů)
 
Biochory jsou základními rámci pro:
#* Vymezování reprezentativních [[Biocentrum|biocenter]] regionálního významu a výjimečných biocenter místního významu
#* Vymezování [[Územní systém ekologické stability|územního systému ekologické stability]] místního významu
#* Hodnocení funkčnosti a reprezentativnosti regionálního [[ÚSES]]
#* Vymezování nižších biogeografických jednotek, především [[Skupina typů geobiocénů|skupin typů geobiocénů]]
#* Biochory mohou sloužit jako zástupné územní jednotky pro hodnocení [[Krajinný ráz|krajinného rázu]]
#* Biochory začínají být užívány jako jednotky vhodné pro krajinné a [[územní plánování]], především k definování přírodních podmínek
 
== Vymezení biochor v Česku ==
Na území České republikyČeska bylo vymezeno 366 typů biochor (celkem 9 186 segmentů biochor - uzavřených polygonů). Průměrná plocha jednoho segmentu biochory je přibližněkolem 8,6 km<sup>2</sup>. V [[Hercynská podprovincie|hercynské podprovincii]] bylo vymezeno 330 typů biochor, v [[Polonská podprovincie|polonské]] jen 23 typů, v [[Západokarpatská podprovincie|západokarpatské]] 66 typů a v [[Severopanonská podprovincie|severopanonské]] 29 typů. V jednotlivých bioregionech bylo vymezeno 2 až 49 typů biochor a 2 až 381 segmentů biochor. Z hlediska hodnocení krajinného rázu je biochora základní jednotku. Charakteristiky všech 366 typů biochor jsou obsahem publikace ''CULEK, Martin, a kol. Biogeografické členění České republiky II. díl''.<ref name = "culek2">{{Citace monografie | příjmení = CULEK | jméno = Martin | spoluautoři = a kol. | titul = Biogeografické členění České republiky II. díl | vydavatel = Agentura ochrany přírody a krajiny ČR | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 589 | strany = | isbn = 80-86064-82-4}}</ref>
 
== Názvosloví ==
Název biochora je používán např. dle Bučka et al. (1991) pro vyjádření jednotky bioty a neživé přírody (Köppen 1900), jako životní prostorové jednotky krajiny a [[ekosystém]]ů je chápe Schmithüsen (1968), jako jednotky dělení vegetace v regionální dimenzi je pojímá [[Alois Zlatník|Zlatník]] (1975) a Rejmers (1980) definuje biochoru jako soubor shodných [[biotop]]ů. Pojem biochora vychází však především z terminologie, užívané německou školou geografie krajiny (Neef 1967). Tato škola zavedla jednotky s příponou -chory. Tyto jednotky mají hierarchickou úroveň, a to mikrochory, mezochory a makrochory. V případě mikrochor se jedná o jednotky řádově velikosti několika km<sup>2</sup>. V [[Geografie|geografii]] jepak běžné,existují žei sechory těmtos jednotkám předřazuje předpona dle složky přírodního prostředí, kterou daná dílčí geografická věda studuje. Existujípředponami např. geochory (Demek 1981) nebo pedochory (Němeček, Tomášek 1983).<ref name = "culek1">{{Citace monografie | příjmení = CULEK | jméno = Martin | spoluautoři = | titul = Biogeografické členění České republiky | vydavatel = ENIGMA | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 347 | isbn = 80-85368-80-3}}</ref>
 
== Označení biochory ==
'''1. znaménko''' - uvádí se pouze znaménko "-" (minus), je však uvedeno pouze u biochor v případě, že se nacházejí oblasti srážkově relativně chudé.
 
'''2. číslice''' - vyjadřuje převažující [[Vegetační stupeň dle Zlatníka|vegetační stupeň]] v biochoře. Je použito členění podle [[Alois Zlatník|A. Zlatníka]], který pro ČR vymezil 8. vegetačních stupňů:
{|
| width="40%" valign="top" |
* [[Dubový vegetační stupeň|1. dubový]]
* [[Bukodubový vegetační stupeň|2. bukodubový]]
* [[Dubobukový vegetační stupeň|3. dubobukový]]
* [[Bukový vegetační stupeň|4. bukový]]
| width="40%" valign="top" |
* [[Jedlobukový vegetační stupeň|5. jedlobukový]]
* [[Smrkojedlobukový vegetační stupeň|6. smrkojedlobukový]]
* [[Smrkový vegetační stupeň|7. smrkový]]
* [[Klečový vegetační stupeň|8. klečový]]
|}
 
{|
| width="40%" valign="top" |
* A - antropogenní georeliéf ([[Výsypka|haldy]], navážky, doly)
* B - rozřezané plošiny (s mělkými údolími
* D - sníženiny (deprese, zpravidla podmáčené)
* H - hornatiny
* I - izolované vrchy (zpravidla [[Neovulkanit|neovulkanické]] kužely)
* K - [[Kar|ledovcové kary]]
* L - širší nivy ([[Lužní les|luhy]])
* N - užší nivy
* P - pahorkatiny
* U - údolí (výrazná zaříznutá)
* V - vrchoviny
* W - vrchoviny se [[Skalní město|skalními městy]]
* Y - hornatiny se skalními městy
* Z - [[Hřbet (geomorfologie)|hřbety]] (výrazné)
|}
'''4. písmeno''' - označuje v typu biochory půdní substrát a jeho vlhkost. Substráty normálně vlhké a suché jsou vyznačeny písmeny velké abecedy, substráty vlhké jsou označeny písmeny malé abecedy. Bylo vymezeno 23 substrátů normálně vlhkých a suchých a 8 typů substrátů vlhkých.
{|
| width="30%" valign="top" |
* A - [[Vápenec|vápence]]
* B - [[Slín|slíny]] (slínovce, vápnité jíly)
* C - (převážně) slínité [[Flyš|flyše]]
* D - [[Opuka|opuky]]
* E - [[Spraš|spraše]] (a [[sprašové hlíny]])
* F - vápnité [[Pískovec|pískovce]]
* H - [[Serpentinit|hadce]]
* I - [[Bazická hornina|bazické]] [[Neovulkanit|neovulkanity]]
| width="30%" valign="top" |
* J - (slabě) bazické [[krystalinikum]]
* K - (převážně) pískovcový flyš
* L - neutrální [[Perm|permské]] sedimenty
* M - [[Droba|droby]] (a slepence a břidlice [[Český masiv|Č. masivu]])
* N - zahliněné štěrkopísky
* O - neutrální [[Extruzivní hornina|vulkanity]]
* P - neutrální plutonity
* Q - "pestré" [[Metamorfovaná hornina|metamorfity]]
| width="30%" valign="top" |
* R - kyselé plutonity
* S - kyselé metamorfity
* T - [[Kvarcit|křemence]] (a [[Buližník|silicity]])
* U - (terasové) štěrkopísky
* V - [[váté písky]]
* W - (kyselé kvádrové) pískovce
* X - [[Kaolin|kaolinické]] permské sedimenty<ref name = "culek2"/>
|}
 
125

editací