Vladimir Sergejevič Solovjov: Porovnání verzí

SolovjevSolovjov byl hluboce věřící pravoslavný křesťan, zároveň ale viděl slabiny ruské církve, zejména její závislost na carovi a státu, a obdivoval římskokatolickou církev. Jeho hlavním cílem bylo podpořit [[ekumenismus|ekumenické]] sblížení křesťanských církví, zejména pravoslaví a [[Katolicismus|katolictví]]. Ve „Třech rozhovorech“ naznačuje utopickou představu sjednocení křesťanů i jejich zápas s [[Antikrist]]em. Ideál duchovního sjednocení a spojení, které nacházel i v [[Bible|Bibli]], chápal jako smysl pravoslavného pojmu '''''sobornosť''''', což je i ruský překlad pojmu katolicita. Jeho synkretická filosofie vychází z [[Platonismus|platónismu]], z [[Plótínos|Plótina]] a gnostiků a z řeckých [[Církevní otcové|církevních otců]]. Symbolická postava Moudrosti (''Sofia'') byla pro něho i mystickou zkušeností. Ke konci života, nemocen a v bídě, viděl budoucnost světa a lidstva v temnějších, [[Apokalyptika|apokalyptických]] barvách.

Originální SolovjevovoSolovjovovo myšlení i literární schopnosti přitahovaly už za jeho života, o blízkém přátelství s Dostojevským byla již řeč. SolovjevSolovjov však podstatně ovlivnil celou ruskou spirituální renesanci na přelomu 19. a 20. století. Z jeho žáků vynikli [[Nikolaj Berďajev]], [[Sergej Bulgakov]], [[Nikolaj Losskij]], [[Pavel Florenskij]] a [[Semjon Frank]]. Inspiroval také generaci ruských [[symbolismus|symbolistů]] ([[Andrej Bělyj]] i Solovjovův synovec [[Alexandr Alexandrovič Blok]]), ovlivnil synkretické myšlení [[Rudolf Steiner|R. Steinera]] a pozdější ekumenické hnutí. Švýcarský teolog [[Hans Urs von Balthasar]] mu věnoval rozsáhlou studii a papež [[Jan Pavel II.]] ho nazval jedním z velkých průkopníků dialogu.