V ŘKC upravuje svátost kněžství kánon 1598 a následující [[Katechismus katolické církve]]. Podle něj je [[svátost svěcení]] udělována pouze pokřtěným mužům, kteří jsou ochotni přijmout celibát a veřejně projeví svou vůli ke službě.▼
{{Podrobně|Svátost svěcení}}
▲V ŘKC upravuje svátost kněžství kánon 1598 a následující [[Katechismus katolické církve]]. Podle něj je [[svátost svěcení]] udělována pouze pokřtěným mužům, kteří jsou ochotni přijmout [[celibát]] a veřejně projeví svou vůli ke službě.
=== Svěcení v církvi československé husitské ===
Řádek 50 ⟶ 49:
== Svěcení kostela ==
V českém křesťanském prostředí se lze setkat též s pojmem ''svěcení [[kostel]]a'', ''svěcení [[oltář]]e'' nebo ''[[svěcená voda]]''. Jedná se o běžně užívanou, avšak v řadě případů chybnou terminologii, neboť se ve skutečnosti jedná o [[žehnání]] (benedikci). Na rozdíl od [[žehnání|benedikce]][[kostel]]akostela, kterou může provést každý [[kněz]], je k vysvěcení [[kostel]]akostela oprávněn pouze [[biskup]]. K využívání [[kostel]]akostela k [[bohoslužba|bohoslužbám]] je nutná jeho [[žehnání|benedikce]], nikoli však jeho konsekrace. Konsekrace je navíc možná jen u [[kostel]]ůkostelů s [[pevnost (fyzika)|pevnou]][[Stavební kámen|kamennou]] [[oltářní mensa|oltářní menzoumensou]] ([[oběť|obětním]][[stůl|stolem]]), nestačí pouze [[Stavební kámen|kámen]] s [[relikvie|ostatky]] (překrytý konsekrační listinou) vložený do dřevěné „kulisy“. Svěcení [[kostel]]akostela se koná až po jeho [[žehnání|benedikci]], a to několik [[kalendářní měsíc|měsíců]] nebo [[rok|let]] po [[žehnání|benedikci]] (je však znám i případ, že ke konsekraci došlo až po 120 letech od [[žehnání|benedikce]]). V konsekrované stavbě lze – na rozdíl od stavby [[žehnání|benedikované]] – uchovávat [[eucharistie|Nejsvětější svátost oltářní]].
=== Průběh ===
Svěcení [[kostel]]akostela navazuje na [[mše#Bohoslužba slova|bohoslužbu slova]]. Po ní a po úvodní výzvě [[biskup]]abiskupa pronese [[jáhen]] lidu výzvu „Klekněme k modlitbě“ a následuje [[litanie]] ke všem [[svatý]]m. Poté jsou lidé vyzváni „Vstaňte“ a [[biskup]] začne vlastní svěcení. [[Křižmo|Křižmem]] pomaže nejprve [[oltář]]níoltářní [[mensa|mensu]] a poté stěny [[kostel]]akostela na čtyřech [[Stavební kámen|kamenech]] z [[topaz]]u (dříve na dvanácti místech, často pak označených namalovanými nebo do stěny zapuštěnými [[kříž]]i, [[symbol]]izujícímisymbolizujícími dvanáct [[apoštol]]ů). Následně si [[biskup]] omyje [[ruka|ruce]] a okouří [[oltář]] [[kadidlo|kadidlem]]. [[ministrant|Ministranti]] připraví [[oltář]]níoltářní plachtu a [[svíčka|svíce]], [[biskup]] předá [[jáhen|jáhnovi]] zapálenou [[svíčka|svíci]], kterou zapálí [[svíčka|svíce]] na [[oltář]]ioltáři a posléze se v [[kostel]]ekostele rozsvítí všechna [[světelný zdroj|světla]]. Po [[oběť|obětním]] průvodu pokračuje [[mše]] [[mše#Bohoslužba oběti|bohoslužbou oběti]] zakončenou chvalozpěvem [[Te Deum laudamus|Bože, chválíme tebe]].
