Starý Světlov: Porovnání verzí

Založení tohoto hradu strategického významu s původním názvem '''Světlov''' s výhledem do údolí směrem na [[Luhačovice]] je kladeno do druhé poloviny 13. století. Nejstarší zmínka o hradu později zvaném '''Starý Světlov''' pochází z roku [[1275]], kdy se nejdříve píše o „nějakém Heřmanu ze Světlova“. O onom Heřmanovi není nic bližšího známo, ani to, jestli stavebníkem byl významný rod [[Šternberkové|Šternberků]], kteří někdy od samého konce [[13. století]] ovládali hrad Lukov]] a od roku [[1358]] také [[Zlín]]. Další zmínka se vztahuje až k roku [[1350]], kdy se píše o Albertu ze Šternberka na Světlově. Další písemná zmínka o hradě Starý Světlov pochází z roku [[1360]], kdy je zmiňován jako majetek právě pánů ze Šternberka. Postupně se ve vlastnictví vystřídali synové Alberta ze Šternberka [[Aleš ze Šternberka|Alšík]] a Vilém. Hrad Starý Světlov možná nahrazoval předchozí opevněné sídlo, možná provizorium, kterým byl starší hrad dřevěné konstrukce na vrchu [[Rýsov]] nedaleko obce [[Provodov]]. Ten zřejmě zničil při svých vpádech [[Matúš Čák Trenčanský]] na začátku [[14. století]]. O necelých 40 let později [[Eliška ze Šternberka]] roku [[1399]] přibrala svého manžela [[Vok II. z Kravař a Jičína|Voka z Kravař]] za spoluvlastníka. Když Vok zemřel, nastaly o vlastnictví hradu spory mezi příslušníky rodu Šternberků. Tak např. v roce [[1407]] vymáhá na Elišce světovské panství Ješek ze Šternberka a na Lukově. V roce [[1412]] náležely ke panství Světlovu vesnice [[Bojkovice]], [[Hostětín]], [[Komňa]], [[Krhov]], [[Luhačovice]], [[Pitín]], [[Pozlovice]], [[Provodov]], [[Kladná Žilín|Žilín]] a dnes již zaniklé Lidkovice a Ústí. Hrad nakonec získal nejpozději roku [[1417]] [[Jaroslav ze Šternberka a Veselí|Jaroslav ze Šternberka, pán na Veselí]], za což ho Eliška zažalovala. Jaroslav ze Šternberka však o tři roky později v listopadu [[1420]] padl v [[Bitva pod Vyšehradem|bitvě pod Vyšehradem]] v boji proti pražským husitům na straně Zikmunda Lucemburského. Hrad snad na krátký čas získal Aleš Holický ze Šternberka. Ale již od roku [[1423]] držel hrad král [[Zikmund Lucemburský]], který jej, stejně jako nedaleký Brumov, postoupil roku [[1426]] své manželce Barboře Celské, v jejíchž službách zde působil jako purkrabí obávaný válečník loupeživý rytíř uherský hrabě [[Pankrác z Liptovského Svatého Mikuláše]]. Tento rytíř se svými skupinami loupil v celém kraji a ohrožoval životy obyvatel v okolních osadách.

V první polovině [[15. století]] hrad byl strategickou pevností, kde přebývala početná bojová družina. Zřejmě v tu dobu došlo ke stavebním úpravám hradního jádra v podobě vložení kleneb do zdí paláce, přestavbou parkánové zdi s vysunutým objektem brány. Nezůstalo jen u hradního jádra, došlo i ke stavebním úpravám předhradí rozšířením areálu jihozápadním a severozápadním směrem. Roku [[1449]] [[moravští stavové]] Starý Světlov od Pankráce z Liptovského Svatého Mikuláše vykoupili a postoupili jej čtyřem držitelům - [[Burian z Vlčnova|Burianovi z Vlčnova]], Zichovi z Lipiny, Jindřichu Mirkovi z Chlumu a Mikuláši Bystřicovi z Ojnic. V dalších letech se stal hrad opět předmětem sporů, neboť roku [[1460]] Procek z Kunštátu žaluje Mikuláše Bystřice z Ojnic. Někdy v té době se stal hrad Starý Světlov pravděpodobně kořistí výbojného lukovského pána Matouše ze Šternberka, který se přel s převážnou částí okolních feudálů. Spor Matouše ze Šternberka s Mikulášem Bystřicem z Ojnic vyvrcholil bitkou, která se odehrála v roce [[1464]] na bojkovické tvrzi. Teprve zásah knížete Viktorína Opavského z Kunštátu a Poděbrad, syna krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad, vedl ke smíru obou znesvářených stran. Historik František Müller píše, že zde v roce [[1466]] byl majitelem hradu maršálek českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad, nedávný bývalý moravský zemský hejtman [[Jindřich z Lipé]].

Když v roce [[1517]] získal celé světlovské panství při prodeji panství Jitkou z Landštejna Burian z Vlčnova, byl Starý Světlov uváděn již jako pustý. Starý Světlov (Alt Swietlow) je zakreslen také na mapě Moravy [[Jan Kryštof Müller|Jana Kryštofa Müllera]] z roku [[1716]] (list č. 4), což je dokladem, že hrad byl stále ještě poměrně zachován.

Opuštěná zřícenina byla poškozena především rozebíráním na stavební materiál od druhé poloviny [[18. století]]. Naši přičinliví mladší předkové dokázali uvolnit, rozebrat a odvézt pro své potřeby až 2 500 kubických metrů zdiva. V nedávné době zde byly zaznamenány pirátské výkopy, které památku dále poškodily. Zřícenina je přesto nositelem zajímavých informací a dokladem pozoruhodných stavebních detailů, jako je například unikátní konstrukce hradní brány, povrchová úprava hradeb nebo několik stavebních fází v paláci.

Na ploše vlastního hradního jádra bylo realizováno několik archeologických sondáží. Podařilo se identifikovat průběh parkánové hradby a v severovýchodním nároží hradního jádra se podařilo identifikovat průběh zdiva původního hradního paláce. Byly odkryty zbytky podsklepeného paláce. V jižní části hradu byly nalezeny pouze zbytky dřevěných staveb. S dobýváním hradu ve druhé polovině 15. století může souviset nález zlomku kamenného projektilu z houfnice. Ve východní části parkánu byl nalezen mohutný blok ostění portálu brány. Na ploše předhradí byla archeologickým výzkumem prokázána existence dřevěných staveb se stěnami omazanými hlínou, bylo zde nalezeno železné kování a součástky selského vozu. Archeologické nálezy potvrdily výše uvedené datování vzniku a zániku hradu.

Od poloviny července do listopadu roku [[2013]] proběhl na lokalitě hradu Starý Světlov další archeologický výzkum. Archeologové se také snažili ověřit případné podzemí cesty, které tu údajně měly zanechat loupeživé tlupy rytíře Pankráce ze Liptovského Svatého Mikuláše, tato domněnka se však nepotvrdila.

=== O pokladu na hradě Světlově ===

Před šesti stoletími kvetla sláva dvou hradů v provodovských kopcích: Světlova a Sehradu. Ale pak oba hrady obsadili loupeživí rytíři Petr Nebojsa a Pankrác z Mikuláše. Přivolali si i jiné zloděje a společně přepadávali, loupili, vykrádali samoty, rabovali v mlýnech a dvorcích. Zemští páni v Brně zamýšleli loupeživé hordy zničit, avšak hrady byly dobře opevněné. Moravští páni tedy raději oba hrady od loupeživých rytířů za dobré peníze odkoupili, aby se jich zbavili. Od těch dob zůstaly na hradech hluboko v zemi zakopané naloupené poklady, které tam loupežníci uschovali, aby se pro ně později mohli vrátit. Po těch pokladech lidé pátrají dodnes.

=== O ztraceném synovi ===

Někdy za vlády prvních Šternberků byl na hradě Světlově kastelánem jakýsi Dětřich. Ten se vydal s družinou za svým pánem na válečnou výpravu do Slezska a správu hradu a také péči o svou ženu a malého syna svěřil svému starému otci. Oslabení obrany hradu však neuniklo pozornosti dravých uherských sousedů. Protože však obránci hradu Světlova útok očekávali, poslal starý pán Dětřichovu ženu se synem za příbuznými do [[Rajhrad]] u. Zanedlouho [[Uhersko|Uhři]] hrad Světlov napadli. Posádka se ovšem bránila statečně a útoku odolala. A tak se uherské hordy rozjely loupit a plenit po Moravě. V lesích u [[Osvětimany|Osvětiman]] narazili nájezdníci na osamělý vůz s cestujícími.. Když později procházel tím místem poustevník z hory svatého Klimenta, našel jediné přeživší opodál plačící dítě – nemluvně. Nebylo jak zjistit totožnosti dítěte, pouze malý křížek na hrudi mrtvé ženy. Mezitím se Dětřich vrátil na Světlov a poslal pro svoji paní. Poslové se vrátili z Rajhradu s nepořízenou, Dětřich tedy svou ženu s dítětem nechal hledat všude. Poněvadž však jeho paní použila v osudný den jinou cestu než obvykle, pátrající na stopy po neštěstí nenarazili. Pátrání nebylo úspěšné. Dětřich své blízké oplakal a už se nikdy neoženil. Po mnoha letech se rozšířila po Moravě zvěst o založení augustiniánského proboštství na hoře svatého Klimenta. Také pan Dětřich se tam vydal pomodlit se za svoji ztracenou rodinu. Mladý kněz, který vedl bohoslužbu, Dětřichovi svou podobou velmi připomínal jeho ztracenou ženu. Když pátral po jeho původu, zjistil, že se jedná o ztraceného syna. Vzájemná radost ze shledání byla nepopsatelná. Dětřich potom opustil službu na hradě Světlově a zbytek života strávil se svým synem na [[Hradisko svatého Klimenta|hoře svatého Klimenta]].

* ''Plaček Miroslav'', Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, Libri, Praha 1996, str. 323

* ''Nekuda Vladimír'', Vlastivěda moravská - Zlínsko, 1995 Muzejní a vlastivědná společnost Brno, Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín str. 547