Dmitrij Šostakovič: Porovnání verzí

Konzervatorní studia absolvoval svou ''1. symfonií f moll'' a ačkoli se poté nějaký čas živil klavírní hrou k němým filmům, již v roce [[1926]] byla tato skladba provedena [[Leningradská filharmonie|Leningradskou filharmonií]]. Ve stejném roce napsal [[atonalita|atonální]] klavírní [[sonáta|sonátu]]. I v následujícím období let 1927–1929 vytvořil díla [[Avantgarda|avantgardního]] ražení (např. opera ''[[Nos (opera)|Nos]]'' na [[Nikolaj Vasiljevič Gogol|Gogolovy]] texty). Současně vystupoval jako klavírní [[virtuóz]] a interpret hudby progresivních soudobých skladatelů, např. [[Sergej Prokofjev|Sergeje Prokofjeva]], [[Ernst Křenek|ErnestaErnsta Křenka]], [[Paul Hindemith|Paula Hindemitha]] a dalších. Získal též ocenění na soutěži pianistů ve [[Varšava|Varšavě]].

V dusném období stalinských čistek, při kterých zahynuli i jeho nejbližší přátelé (maršál [[Michail Tuchačevskij]], režisér [[Vsevolod Mejerchold]]) začal psát novou, sedmou symfonii. V době Hitlerova vpádu do Sovětského svazu byla zkomponovaná teprve její první věta. Další dvě věty napsal v [[Obležení Leningradu|obleženém Leningradu]], kterému je symfonie věnována. Proto je Šostakovičova ''[[Symfonie č. 7 (Šostakovič)|7. symfonie]]'' označována jako Leningradská. Šostakovič dílo dokončil v městě Kujbyševě ([[Samara]]), kam byl z obleženého Leningradu evakuován, a kde dílo mělo dne 5.  března 1942 premiéru. Provedení orchestrem Velkého divadla řídil S. Samosud. V témže roce následovala první uvedení v [[Moskva|Moskvě]], [[Londýn]]ě a [[New York]]u, kde provedení řídil [[Arturo Toscanini]]. 9. srpna 1942 byla symfonie hrána v obleženém Leningradu. Partitura symfonie byla doručena letecky, hudebníci byli svoláni i z frontových linií. Toto provedení mělo ve městě, které už mělo podle plánů [[Nacistické Německo|nacistického Německa]] a osobně [[Adolf Hitler|Adolfa Hitlera]] být dobyto, nesmírný ideový význam. To vysoce oceňovali i spojenci v průběhu války.