Wikipedie

Rettův syndrom: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Robot: přidáno {{Kategorizovat}}; kosmetické úpravy
změna formulací, použitých slov, slovosledu, změna úpravy a formátování, použitý zdroj: http://www.rett-cz.com/rettuv-syndrom/co-je-rettuv-syndrom/
Řádek 2:
{{Copyvio|zdroj=http://paszshornikova.webnode.cz/news/ghdgfh/}}
 
<big><big>'''Rettův syndrom'''</big></big>
 
JednáRettův sesyndrom oje syndrom, doprovázenýpro těžkýmkterý neurologickýmje typické těžké neurologické postiženímpostižení. Příčina[null RettovaJeho syndromupříčinou je známázmutovaný gen, mutacekterý genu jese situovánanachází na raménku chromozomu X a který má mnohovíce různých podob., Tato různorodostcož se podílípak] projeví i na variabilitěrozmanitosti projevů Rettovatohoto syndromu. OdDiagnostika rokuRettova 2001syndromu seprobíhá diagnostikuje Rettův syndrom na základěpomocí genetického vyšetření i, v České české republice již od roku 2001. Porucha seovšem však týkápostihuje pouze děvčatdívky. DívkyOny mají jenpouze částečnězčásti autistické chování. aRozsah jejejich patrnýpozornosti velmije malý rozsah pozornosti. V oblasti motoriky zaznamenávámemotorice různoudochází míruke ztrátyztrátě úchopových schopností rukou a často doprovázenoutaké závažnýmik poruchamizávažným poruchám hybnosti. UZhruba dvě třetiny dívek, kterétrpí přesněklasickým splňujíRettovým diagnostická kritériasyndromem, hovořímev oostatních klasickémpřípadech Rettověse syndromujedná (asi 2/3 dívek), u ostatních diagnostikujemeo atypický Rettův syndrom, (jdecož oje jeho mírnější formuforma. syndromuDívky –můžou dívkychodit chodíi asedět, sedímluvit, mluví nebo u nich chybí nějaký typický znak, –jako napříkladje nemají menšírozdílný obvod hlavičky, protože neprošly obdobím normálního vývoje).
 
Dezintegrační porucha je porucha, která nastává po normálním dvouletém vývoji dítěte z neznámé příčiny a postihuje doposud nabyté schopnosti. U dítěte nastupuje mentální retardace a autistické chování. Ve všech oblastech je vývoj normální. Dítě je ve dvou letech schopné mluvit v krátkých větách, je velice všímavé, reaguje na sociální kontakt, používá gesta, napodobuje a hraje si. Porucha se objeví mezi druhým a desátým rokem života, nejčastěji však mezi třetím a čtvrtým rokem věku dítěte. Zdravotní stav se může zhoršit buď náhle, nebo může trvat více měsíců. Toto zhoršení stavu vystřídá období stagnace. Dítěti se zhoršují jeho komunikační schopnosti i sociální dovednosti. Toto chování velice připomíná autismus. Po tomto období se však mohou tyto dovednosti opět zlepšit, není to ale pravidlem. Normy už není nikdy dosaženo.
'''<big><big>Dezintegrační porucha</big></big>'''
Po období normálního vývoje dítěte, které trvá minimálně dva roky, nastává z neznámé příčiny postih v doposud nabytých schopnostech a nastupuje mentální retardace a autistické chování. Vývoj je v normě ve všech oblastech tzn., že dítě ve dvou letech mluví v krátkých větách, je všímavé, přijímá a odpovídá na sociální kontakt, gestikuluje, napodobobuje a symbolicky si hraje. Nástup poruchy je udáván mezi druhým a desátým rokem věku, nejčastěji se objevuje mezi třetím a čtvrtým rokem. Zhoršení stavu může být náhlé nebo může trvat několik měsíců a je vystřídáno obdobím stagnace. Dítě se zhorší v komunikačních a sociálních dovednostech, často nastupuje chování zcela typické pro autismus. Po tomto období může, ale také nemusí, nastat opětovné zlepšování dovedností. Normy však již není nikdy dosaženo.
 
Co se týká výukových strategií vhodných pro takto postižené děti, tak je z důvodu efektivity výuky nutno respektovat vhodný prostor, čas a trvání výuky. Prostor by měl být pohodlný a bez rušivých prvků. Pro domácí učení je ideální oddělený pokoj, který je daleko od televize. Ve škole stačí jen zástěna. Výuka by měla být součástí denního režimu. S domácí výukou je dobré začít po obědě, se školní výukou je lepší začít hned ráno. Dobré je, když výuce předchází nějaká oblíbená činnost dítěte, protože ho to pozitivně motivuje k práci a pak si lépe zvykne na plnění úkolů. Délku výuky bychom měli podle našich časových možností co nejvíce přizpůsobit dítěti a jeho schopnosti soustředit se. Výuka by měla trvat od deseti minut do hodiny. Na kvalitě výuky se velmi podílejí i pomůcky. Ty je nutné vybírat pečlivě s ohledem na preference dítěte, jaké barvy mu jsou příjemné, jaké tvary se mu líbí, jaké povrchům a předměty upřednostňuje. Dítě může mít oblíbené i neoblíbené předměty a v případě práce s neoblíbenými předměty by mohlo odmítnout spolupracovat, proto je nutné tomu předejít pečlivou všímavostí pedagoga. Pomůcky by měly odpovídat věku dítěte, měly by být běžně dostupné, bezpečné, jednoduché a pro dítě příjemné. Důležité je uspořádání pomůcek v logickém sledu, protože se s tím dítě lépe vyrovná. Jakým způsobem pedagog dosáhne zdárného cíle výuky, záleží obzvláště na motivaci dítěte a na úrovni jeho schopností a dovedností, které zjistíme z toho, jak reaguje. Cílem každé výuky je získání takových dovedností, které dítě samostatně využije, a proto je nutné vyzkoušet různé metody výuky.
 
'''<big><big>VÝUKOVÉ STRATEGIE:</big></big>'''
 
Aby výuka byla co nejefektivnější musíme respektovat následující fakta:
 
'''<big>1. Prostor</big>'''
 
- měl by být pohodlný, bez rušivých elementů
 
- pro domácí výuku je ideální samostatný pokoj vzdálený od televize, ve škole pro oddělení stačí zástěna
 
'''<big>2. Čas</big>'''
 
- výuka by se měla stát součástí denního režimu, nejvhodnější je začít s domácí výukou po obědě nebo ve škole začít ihned ráno
 
- je také velmi dobré, aby výuce předcházela oblíbená činnost nebo událost, dítě to pak motivuje ke spolupráci a lépe si tak zvyká na plnění úkolů
 
<big>'''3. Trvání '''</big>
 
- délku výuky bychom měli přizpůsobit dítěti, tedy jeho schopnosti soustředit se, a podle našich časových možností
 
- výuka by se měla pohybovat v rozmezí od 10 minut do hodiny
 
Na kvalitě výuky se také do značné míry podílejí zvolené pomůcky. Ty musíme vybírat pečlivě, musíme si všímat, jakým barvám, tvarům, povrchům a předmětům dává dítě přednost. Dítě může mít jak oblíbený tak i neoblíbené předměty a v případě práce s neoblíbenými předměty by dítě mohlo odmítnout spolupracovat. Tomu je nutné předejít pečlivou všímavostí.
 
Pomůcky by měly být běžně dostupné, bezpečné, jednoduché, příjemné a vhodné, tedy, aby odpovídaly věku dítěte. Uspořádání pomůcek v logickém sledu je také velmi důležité, dítě se s tím snáze vypořádá.
 
 
To, jakým způsobem dosáhneme cíle výuky, záleží především na motivaci dítěte a na úrovni jeho schopností, které zjistíme z jeho reakcí. Jelikož cílem každé výuky je to, aby dítě získalo takové dovednosti, které samostatně využije, musíme vyzkoušet různé metody, jak toho cíle dosáhnout. (Richman, 2006, s. 157)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Rettův_syndrom“