Louis Slotin: Porovnání verzí

'''Louis Alexander Slotin''' ([[1. prosinec|1. prosince]] [[1910]] – [[30. květen|30. května]] [[1946]]) byl kanadský [[fyzik]] a [[chemik]], který pracoval v rámci [[Projekt Manhattan|projektu Manhattan]]. Během druhé světové války se Slotin zabýval výzkumem v [[Národní laboratoř Los Alamos|Národní laboratoři Los Alamos]]. Prováděl experimenty s jádry [[uran (prvek)|uranovýchuranu]] a [[plutonium|plutoniových]] [[pit (nuclear weapon)|pumplutonia]] pro určení [[kritické množství|kritického množství]] štěpného materiálu. Dne 21. května 1946 Slotin při experimentu nedopatřením inicioval [[štěpná jaderná reakce|štěpnou jadernou reakci]], jejímž výsledkem byla emise tvrdého záření. Dostal smrtelnou dávku a zemřel o devět dnů později na [[akutní radiační syndrom]]. Slotin byl druhým člověkem, který zemřel v důsledku nehody při kritickém experimentu – po [[Harry Daghlian|Harrym Daghlianovi]], který byl vystaven stejnému záření stejného [[jádra]], které zahubilo Slotina. Slotin byl ze strany vlády Spojených států veřejně oslavován jako hrdina za to, že rychle zareagoval a zabránil tomu, aby zemřeli další lidé. Později byl kritizován za to, že během experimentu nedodržoval předpisy.

Slotin byl první ze tří dětí narozených židovským rodičům, kteří utekli z Ruska do [[Winnipeg]]u v [[Manitoba|Manitobě]]. Vyrůstal v severní části města [[Winnipeg]], což je oblast s velkou koncentrací východoevropských přistěhovalců. Slotin byl akademicky výjimečné dítě. Jeho mladší bratr Sam, později poznamenal, že jeho bratr "měl extrémní výdrž a koncentraci, což mu umožnilo studovat dlouhé hodiny." 

Ve věku 16 let Slotin začal studovat vysokou školu [[University of Manitoba]]. Během svých vysokoškolských let získal univerzitní zlatou medaili v obou fyziky a chemie. Slotin dostal [[Bachelor of Science|B.Sc.]] titul v geologii v roce 1932 a [[Master of Science|M.Sc.]] v roce 1933. Díky svému vedoucímu závěrečné práce na univerzitě, získal stipendium ke studiu na [[King's College London]] pod vedením Arthura Johna. Arthur John byl předseda katedry chemie, se specializací na oblast aplikované [[elektrochemie]] a [[fotochemie]] . 

Zde se Alexander vyznamenal jako [[Box|amatérský boxer]], kde vyhrál amatérské mistrovství v boxu pro lehkou váhu. V roce 1936 a ve svých 26 letech dokončil postgraduální studium titulem [[Ph.D.]] v oboru [[fyzikální chemie]]. Za svou [[Disertační práce|disertační práci]] s názvem "Popis souvrství nestabilní molekuly při chemických reakcíreakcích" vyhrál první místo. Poté strávil šest měsíců jako speciální vyšetřovatel v [[Great Southern Railways&usg=ALkJrhgZ5Y-iIdBt9-jYS3TvOxuEsZ3weg|Great Southern Rail]], kde testoval nikl-zinkové akumulátory používané v lokomotivách na železniční lince Dublin-Bray.

Poté, co v roce 1937 se neúspěšně ucházel o práci v kanadské Národní výzkumné radě, byl přijat jako výzkumný pracovník na [[University of Chicago|Chicagskou univerzitu]]. Zde Slotin získal své první zkušenosti s jadernou chemiichemií, kde pomáhal budovat první [[cyklotron]] ve středo-západních Spojených státech. Od roku 1939 do roku 1940, Slotin spolupracoval s [[Earl Evans|Earlem Evansem]], který byl vedoucí katedry biochemie univerzity a zabýval se produkcí radioaktivního uhlíku ( převážně [[Uhlík|uhlík-14]] a [[Uhlík|uhlík-11]] ) z cyklotronu. Ve společné práci demonstrovali, že [[Rostlinná buňka|rostlinné buňky]] mají schopnost používat [[oxid uhličitý]] pro [[Syntéza|syntézu]] sacharidů, a to prostřednictvím fixace uhlíku. 

Slotin mohl být přítomen dne 2. prosince 1942 při náběhu spuštění prvního jaderného reaktoru pod názvem "[[Chicago Pile-1]]", který zkontruovalzkonstruoval tým [[Enrico Fermi|Enrica Fermiho]], ale v oficiálních záznamech uváděn nebyl. Během této doby, přispěl Slotin také přispělsvými vědeckými články v oblasti [[radiobiologie]]. Jeho odborné znalosti na toto téma vzbudily pozornost vlády Spojených států, byl pozván spolupodílet se na [[Projekt Manhattan|projektu Manhattan]]. Slotin pracoval na výrobě plutonia v rámci spolupráce s budoucím nositelem [[Nobelova cena|Nobelovy ceny]], a to s [[Eugene Paul Wigner|Eugenem Wignerem]] na univerzitě a později v Národní laboratoři [[Národní laboratoře Oak Ridge|Oak Ridge]] v [[Tennessee]]. Po čase se přestěhoval do [[Los Alamos]] v [[Nové Mexiko|Novém Mexiku]], kde v prosinci 1944 začal pracovat jako hlavní fyzik ve skupině [[Robert Bacher|Roberta Bachera]]. 

Práce, kterou Stolin v [[Los Alamos]] zaujímál, bylabylo převážně nebezpečné testování kritičnosti,. nejprveTestování s [[Uranprováděl (prvek)|uranem]] ve  spolupráci s [[Otto Frisch|Ottou Frischem]] nejprve s jádry uranu a později s jádry plutonia. Testování kritičnosti přinášelo řadu nových [[Fissile&usg=ALkJrhjsoUw1W8F-Fy5fuJUplGJxxi 9Fw|štěpných]] materiálů, u kterých bylo potřeba stanovit [[kritické množství]]. [[Kritické množství]] bylo podstatné pro jadernou řetězovou reakci, jak ji popsal ve svých poznámkách fyzik [[Richard Feynman]].  Dne 16. července 1945, sestavil Slotin sestavil jádra atomových bomb pro projekt [[Trinity (jaderný test)|Trinity.]] Po první úspěšné explozi jaderné bomby v [[Projekt Manhattan|projektu Manhattan]] se stal známý jako "hlavní zbrojíř Spojených států amerických". Díky jeho odborným znalostem v oblasti montážimontáže jaderných zbraní byl odměněn stříbrnou pamětní medailimedailí za jeho práci a přínos [[Spojené státy americké|Spojeným státům americkým]].

Přes intenzivní lékařskou péči a nabídky od mnoha dobrovolníků darovat krev pro [[Krevní transfúze|transfuzi]], se Slotinův stav rapidně zhoršil. Slotin si nechal zavolat své rodiče a ti byli letecky převezeni na náklady armády do Winnipegu, aby mohli být se svým synem v posledních dnech jeho života. Dorazili čtvrtý den po incidentu, a pátým dnem se stav Slotina začal rychle zhoršovat. 

Během následujících devíti dnů, kdy Slotin utrpěl "mučivou posloupnost traumat vyvolanou zářením", včetně těžkého [[Průjem|průjmu]], sníženésníženého vylučování moči, otekléoteklých rucerukou, [[Pátá nemoc|erytémerytému]], "masivnímasivních puchýřepuchýřů na rukou a předloktí", [[Intestinal paralysis&usg=ALkJrhhOQPvk2jl-EvTc9cXDSukL-ADyaQ|střevní paralýze]]paralýzy a [[gangréna|gangrény]]. Měl také vnitřní popáleniny záření po celém těle, kdekteré lékařský odborník popsal jako "trojrozměrné popálení.". Sedmý den se u něj projevila "zmatenost." Louisovy rty zmodraly a dále ležel na lékařském lůžku v kyslíkovém stanu.  Nakonec utrpěl "totální rozpad tělesných funkcí" a upadl do kómatu. Slotin zemřel v 11 hodin dne 30. května, v přítomnosti svých rodičů. Byl pohřben dne 2. června 1946 na hřbitově Shaarey Zedek ve [[Winnipeg]]uWinnipegu.