Secese: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m portál fix |
m typo |
||
Řádek 5:
'''Secese''' (francouzsky ''art nouveau'' [a:r nuvo:], německy ''Jugendstil'') je mezinárodní uměleckých sloh z přelomu [[19. století|19.]] a [[20. století|20. století]] (období označovaného jako [[fin de siècle]]) a posledním stylem souhrnného umění, též [[Gesamtkunstwerk]], jemuž se podařilo vtisknout svůj umělecký řád všem projevům a věcem moderního života. Těžiště secese neleží ve ''vysokém'' umění, v [[malířství|malbě]] a [[sochařství]], ale i v [[dekorace|dekoraci]] a [[užité umění|užitém umění]].
Secese vychází z květinových koncepcí britského textilního designéra [[William Morris|Williama Morrise]] a hnutí [[Arts and Crafts]], jež se vracelo k lidovým tradicím a romantismu řemeslnému fortelu [[Středověk|středověkých]] mistrů a stavělo se tak proti jednoduchosti zpracování průmyslových výrobků hnaných [[Průmyslová revoluce|průmyslovou revolucí]]. Tento styl byl také silně ovlivněn anglickými malíři
Největšího rozmachu secese dosáhla mezi lety 1890 a 1910 v [[Evropa|Evropě]] a ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]]. Ve [[Francie|Francii]] se nazývá ''Art nouveau'', v [[Německo|Německu]] ''Jugendstil'', český název „secese“ (něm. ''Sezession'', z latinského ''secessio'' odštěpení) pochází od uměleckých spolků, které se v [[Berlín]]ě (1891), v [[Mnichov]]ě (1892) a zejména ve [[Vídeň|Vídni]] (''Wiener Sezession'', 1896) oddělily od konservativních akademií.
Za hlavní znaky secesního slohu se považuje [[ornament]]álnost, plošnost a záliba v neobyčejných barvách a estetickém využití rozličných materiálů. Vláčný secesní [[ornament]] vyjadřuje zvláštní kvalitu secesního cítění, jež se vyhýbá citovým výkyvům i silnému vypětí vůle a tíhne k vyrovnané náladovosti. Secesní linie je plynulá vlnící se křivka,
Secese se projevovala v architektuře, výtvarném umění, v užitém umění (bytové zařízení, [[vitráž]]e) a v [[literatura|literatuře]]. V literatuře se nositeli secesního slohu staly proudy označované jako [[symbolismus]] a [[dekadence]]. Charakteristickým rysem secese je i v literatuře tendence k ornamentálnosti, v rovině jazykové s tím souvisí [[rytmus|rytmizace]] věty a [[verš]]e, opakování slov a hláskových skupin. Hlavními představiteli byli v českém prostředí [[Otokar Březina]] a [[Jiří Karásek ze Lvovic]].
Představiteli architektury
Secese výrazně ovlivnila životní způsob konce 19. a začátku 20. století, neopakovatelně se zapsala i do tváře mnoha [[Evropa|evropských]] měst jako [[Praha]], [[Brno]], [[Paříž]], [[Vídeň]], [[Mnichov]] nebo [[Berlín]]. V této době bylo vytvořeno nespočetně děl s vysokou uměleckou hodnotou, ale i předmětů denní potřeby.
| |||