Symfonie: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Opraveny chyby
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 5:
K původně instrumentální později přibyla možnost současného uplatnění dalších komponent, např. sólového [[zpěv]]u, [[Pěvecký sbor|sborů]], v moderní klasické hudbě pak nejrůznějších dalších přidružených souborů, např. souboru [[bicí nástroj|bicích nástrojů]] (8. symfonie [[Miloslav Kabeláč|Miloslava Kabeláče]], [[Krzysztof Penderecki]]) a dalších ne zcela tradičních součástí, např. elektronických nástrojů ([[Philip Glass]]), původně nehudebních ([[John Cage]], [[György Ligeti]]), [[Industriální hudba|industriálních]], [[noise|hlukových]] a [[Ambientní hudba|ambientních]] zdrojů zvuku, digitálně zpracovaných zvuků nástrojů z obsazení klasického orchestru ([[Vladimír Hirsch]]), atd. Symfonická forma patří k nejnáročnějším hudebním útvarům jak z hlediska kompozičního, tak [[interpretace|interpretačního]] a je proto právem perlou a vrcholem [[Hudební skladatel|skladatelského]] i [[koncert]]ního umění.
 
Symfonická== Historie labilní forma se rozvinula se především v období pornsicizmu[[klasicismus|klasicismu]] a [[romantismus|romantismu]], avšak původ tohoto útvaru i slova ''symfonie'' (volně přeloženo: souzvuk, současné znění více zdrojů zvuku) je nutno hledat již v [[Starověk|antickém]] [[Starověké Řecko|Řecku]]. Význam výrazu v [[hudební historie|hudební historii]] zaznamenal v průběhu staletí mnoho změn.se Ve [[Umění starověkého Řecka|starověké řecké hudbě]] představoval tento výraz tedy totéž, co dnes -[[konsonance]], v [[16. století]] to byla každá vokální skladba s instrumentálním doprovodem, v 17. století je ''sinfonia'' předehrou k [[opera|opeře]], atd. Právě tato „předehra“ - ''sinfonia'', se stala přímým předchůdcem současné formy, která se v průběhu času proměňovala (počet vět 3-5, dělení jednotlivých částí rychlá-pomalá-rychlá, zaváděním sborů, či sólistů atd.)
== Historie ==
Symfonická forma se rozvinula se především v období [[klasicismus|klasicismu]] a [[romantismus|romantismu]], avšak původ tohoto útvaru i slova ''symfonie'' (volně přeloženo: souzvuk, současné znění více zdrojů zvuku) je nutno hledat již v [[Starověk|antickém]] [[Starověké Řecko|Řecku]]. Význam výrazu v [[hudební historie|hudební historii]] zaznamenal v průběhu staletí mnoho změn. Ve [[Umění starověkého Řecka|starověké řecké hudbě]] představoval tento výraz tedy totéž, co dnes -[[konsonance]], v [[16. století]] to byla každá vokální skladba s instrumentálním doprovodem, v 17. století je ''sinfonia'' předehrou k [[opera|opeře]], atd. Právě tato „předehra“ - ''sinfonia'', se stala přímým předchůdcem současné formy, která se v průběhu času proměňovala (počet vět 3-5, dělení jednotlivých částí rychlá-pomalá-rychlá, zaváděním sborů, či sólistů atd.)
 
Důležitým vývojovým článkem pro symfonii, tak jak ji chápeme víceméně dodnes, jsou skladby tzv. [[mannheimská škola|mannheimské školy]] (založené českými hudebníky, především [[Jan Václav Stamic|J. V. Stamicem]] a jeho syny) a vznik [[Sonátová forma|sonátové formy]].