Collaltové: Porovnání verzí

Přidáno 541 bajtů ,  před 4 lety
+odkaz Antonín Rombaldo, + levoboček Mořic
(drobné úpravy, formulace)
(+odkaz Antonín Rombaldo, + levoboček Mořic)
Prvním z Collaltů, který se na Moravě v [[Brtnice|Brtnici]] usadil, byl [[Rombaldo XIII. z Collalto|Rombaldo XIII.]], od roku [[1617]] ženatý s [[Blanka Polyxena z Thurnu a Valsassiny|Blankou Polyxenou z Thurnu a Valsassiny]]. Ten se pustil do přestavby [[Kostel svatého Karla Boromejského a blahoslavené Juliány|zámeckého kostela]]. Po jeho smrti v roce [[1630]] v [[Chur]]u (ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]]) panství spravovala vdova Blanka Polyxena s poručníkem [[Michal Adolf z Althanu|Michalem Adolfem z Althanu]] a to až do její smrti na přelomu let [[1646]]/[[1647]], aby se jej následně ujal Rombaldův již dospělý syn [[Claudius III. z Collalto|Claudius III.]] Ten byl ženatý s [[Marie Isabela z Gonzagu|Marií Isabelou z Gonzagu]] a nechal přestavět zničený zámek na nové reprezentativní sídlo. Po Claudiově smrti v roce [[1661]] vše zdědil jeho mladší bratr [[Antonín František Collalto|Antonín František]], jenž nechal na návrší naproti zámku vybudovat [[Kaple Panny Marie Pomocné (Brtnice)|kapli Panny Marie Pomocné]] ([[1672]]–[[1673]]). Antonín František byl celkem třikrát ženat – s [[Marie Terezie de Portia|Marií Terezií de Portia]], [[Marie Maxmiliána Sinzendorfová z Althanu|Marií Maxmiliánou Sinzendorfovou z Althanu]] a [[Marie Anna von Strattmann|Marií Annou von Strattmann]] – a po jeho smrti v roce [[1696]] vše připadlo jeho nejstaršímu synovi z druhého manželství, [[Leopold Adolf Rombaldo z Collalto|Leopoldu Adolfu Rombaldovi]]. Ten byl ovšem již v roce [[1707]] v souboji s [[August Jáchym Sinzendorf|Augustem Jáchymem Sinzendorfem]] zabit a panství se na rok ujal administrátor [[Karel Ludvík z Rogendorfu]].
 
V roce [[1709]] připadly veškeré majetky mladší z italských větví, která se posléze také usadila na Brtnici. Prvním z nich byl [[Antonín Rombaldo I. zRombald Collalto|Antonín Rombaldo I.]], syn [[Vinciguerra V. z Collalto|Vinciguerry V.]] Ten sem přijel jako čerstvý ženáč, neboť si v roce [[1708]] vzal [[Marie Eleonora ze Stahrembergu|Marii Eleonoru [[Starhembergové|ze Stahrembergu]]. Brtnici nechal vyzdobit sochami od [[David Lipart|Davida Liparta]] a zámek pak obrazy [[Karel František Tepper|Karla Františka Teppera]]. V roce [[1715]] postihl město mor. V roce 1723 Brtnici navštívil při příležitosti korunovační cesty na českého krále římský císař [[Karel VI.]]<ref>{{Citace monografie|příjmení = Vácha|jméno = Štěpán|příjmení2 = a|jméno2 = kol.|titul = Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723|vydání = 1|vydavatel = Paseka|místo = Praha a Litomyšl|rok = 2009|počet stran = 528|strany = |isbn = }}</ref> Antonín Rombaldo zemřel v roce [[1740]] a majetek zdědil jeho syn [[Tomáš Vinciguerra VI. z Collalto|Tomáš Vinciguerra VI.]], ženatý s [[Antonie Josefa Monte Santa de Silva|Antonií Josefou Monte Santa de Silva]]. Po jeho smrti v roce [[1768]] zdědil majetky jeho syn [[Jan Nepomuk z Collalto|Jan Nepomuk]], který ovšem zemřel již o 4 roky později bezdětný. Vše tedy připadlo jeho strýci [[František Augustin z Collalto|Františku Augustinovi]], jenž si vzal za manželku svou neteř [[Cecilie z Collalto|Cecilii]].
 
Toto manželství zůstalo bezdětné a tak po smrti Františka Augustina v roce 1779 se pokračovatelem brtnické větve rodu stal [[Antonín Octavián z Collalto|Antonín Octavián]] z mladší italské větve. Ten se oženil s [[Laura Nani|Laurou Nani]] z [[Benátky|Benátek]] a v roce [[1793]] zdejší majetky zdědil jejich syn [[Eduard III. z Collalto|Eduard III.]], od roku [[1782]] ženatý s [[Cecilie de Gradenigo|Cecilií de Gradenigo]]. Eduard se v roce 1822 dočkal povýšení do knížecího stavu. V roce 1833 se do čela této větve dostal jeho syn [[Antonín Octavián Jan z Collalto|Antonín Octavián Jan]], jehož manželkou byla od roku [[1810]] [[Karolína Apponyi]]. Za něj také proběhla v roce [[1842]] [[Klasicismus|klasicistní]] přestavba brtnického zámku. V roce [[1854]] vše zdědil [[Eduard IV. Alfons z Collalto|Eduard IV. Alfons]] (manželka [[Karolína Marie Apponyi mladší]]), akterý vkromě rocesyna [[1862]]Emanuela [[Emanuel Josef Antonín z Collalto|Emanuel Josef Antonín]]. Jeho manželstvízplodil s [[Irmakomornou Büttnerová|IrmouFrantiškou Büttnerovou]]Flesarovou zlevobočka [[Vídeň|Vídně]]Mořice všakFlesara zůstalo- bezdětné a jeho smrtí v roce [[1924]] vymírá jedna zCollalto mladšíchet italskýchSan větvíSalvadore<ref>{{Citace Collaltů.monografie
| příjmení = Flesar
| jméno = Václav
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Kořeny věků
| vydání =
| vydavatel = Václav Flesar
| místo = Jimramov
| rok = 2015
| počet stran =
| strany =
| isbn =
}}</ref>. V roce [[1862]] Eduardův legitimní syn [[Emanuel Josef Antonín z Collalto|Emanuel Josef Antonín]] přebírá panství, zkrátka nepřichází však ani levoboček Mořic. Emanuelovo manželství s [[Irma Büttnerová|Irmou Büttnerovou]] z [[Vídeň|Vídně]] však zůstalo bezdětné a jeho smrtí v roce [[1924]] vymírá jedna z mladších italských větví Collaltů (levoboček Mořic umírá o pět let později v roce 1929, pochován je v Bohdalově).
 
Pokračovatel brtnické větve se tak stal potomek Eduardova bratra [[Alfons z Collalto|Alfonse]] [[Manfred z Collalto|Manfred]], do té doby žijící v Itálii. Do Brtnice přišel spolu se svou manželkou, princeznou [[Tekla Ysenburg-Büdingen|Teklou Ysenburg-Büdingen]]. V roce [[1940]] Manfred zemřel a posledním členem brtnické větve, která zde žila, se stal [[Octavián Rombaldo z Collalto|Octavián Rombaldo]], ženatý s princeznou [[Marie Kamila Windischgrätz|Marií Kamilou Windischgrätz]]. V roce [[1945]] mu byl veškerý majetek na území tehdejšího Československa zkonfiskován a členové rodu se v roce [[1947]] vrátili na své staré rodové sídlo [[Castello di San Salvadore]], které se nachází u města [[Susegana]], blízko [[Treviso|Trevisa]], na sever od Benátek.