Nová scéna (Praha): Porovnání verzí

[[Soubor: | obrázek = Praha Nova Scena.jpg|thumb|Nová scéna [[Národní divadlo|Národního divadla]]]]

V  rámci rozsáhlé [[Rekonstrukce (stavebnictví)|rekonstrukce]] pražského [[Národní divadlo|Národního divadla]], která se uskutečnila v letech 1977 – 1983, se řešil i náročný urbanistický úkol nové zástavby prostoru mezi [[Národní divadlo|Národním divadlem]] a [[klášter voršilek (Praha)|voršilským klášterem]]. O  využití nejbližšího okolí historické budovy [[Národní divadlo|Národního divadla]] se uvažovalo už brzo po druhé světové válce, když při obnově starých divadelních budov evropských metropolí, zničených za náletů, docházelo k  výrazné modernizaci jejich provozů. Bezprostřední pohyb do celé věci vnesla v  roce 1958 nezbytná demolice tzv. Chourových (správně Kaurových) domů, velkého objektu činžákového typu, který stál na Národní třídě mezi budovou [[Národní divadlo|Národního divadla]] a [[klášter voršilek (Praha)|voršilským klášterem]]. Tento prostor, rozšířený postupně především dalšími demolicemi, se pokusilo – za stále se měnících dispozic – zvládnout několik architektů. Po architektonických soutěžích v  letech [[1958]] – [[1959]], [[1962]] a [[1964]] byl vypracováním projektu pověřen vítěz obou posledních soutěží [[Bohuslav Fuchs]]. Po jeho smrti v  roce 1973 bylo jeho autorské právo převedeno na Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů, který v  roce 1976 předložil ke schválení finální plány. Na volném prostranství měly vzniknout tři nové objekty: provozní budova divadla, restaurace a přímo u  [[Národní (Praha)|Národní třídy]] budova se společenským sálem. Pro posledně jmenovaný objekt vytvořil architekt [[Karel Prager]] projekt multifunkčního kulturního prostoru.

V roce 1980, kdy rekonstrukce historické budovy [[Národní divadlo|Národního divadla]] a hlavně výstavba nových budov značně pokročily, se do projektu zapojil scénograf [[Josef Svoboda (scénograf)|Josef Svoboda]] (když před tím zkrachoval jeho projekt nové divadelní budovy pro soubor [[Laterna magika|Laterny magiky]] ve Spálené ulici). Svoboda přišel s protinávrhrem na konečné řešení novostavby divadelní budovy a její následné využití pro [[Laterna magika|Laternu magiku]]. Budova současné Nové scény byla v té době sice již rozestavěná, ale byly provedeny úpravy projektu: zatímco [[Karel Prager]] ve své koncepci sledoval víceúčelovost projektu a prostorovou flexibilitu, Josef Svoboda se [[Zdeněk Kuna|Zdeňkem Kunou]] prosazovali jednoúčelovost pevného, funkčně odpovídajícího kukátkového prostoru. Ideová rada nakonec vybrala k  realizaci projekt Svobody a Kuny, kteří však na realizaci požadovali prodloužení lhůty k  dopracování náročného projektu. To se nelíbilo městskému výboru komunistické strany, který měl v rozhodování o  projektu hlavní slovo, a ten nakonec pověřil realizací Karla Pragera.

Jedním z  problémů, které změna původního projektu přinesla, byla nutnost zajistit zvukovou izolaci sálu proti hluku z velmi frekventované Národní třídy. To bylo nakonec vyřešeno – na úkor rozměrů interiéru – těžkým fasádním pláštěm s obkladem z kamenných desek ze zeleného kubánského mramoru, před kterým je předsazena stěna z vyfoukaných skleněných tvarovek podle návrhu [[Stanislav Libenský|Stanislava Libenského]]. Těchto nepřehlédnutelných tvarovek, které tvoří typický vzhled budovy Nové scény, je celkem 4306, každá má rozměr 80 × 60 × 40 cm a váží cca 40 kg. Průčelí budovy při klášteře voršilek je z velikých tabulí determálního skla. Vstupní hala Nové scény má stěny obložené deskami z kubánského hadce, je zde socha Píseň rodné země od [[Miloš Axman|Miloše Axmana]], ve foyeru je obraz Česká krajina od [[František Jiroudek|Františka Jiroudka]] a reliéf Umění od [[Jan Simota|Jana Simoty]]. Návrhy interiérů vytvořil Karel Prager za spolupráce výtvarníků Martina Sladkého, Zorky Smetanové, Pavla Hlavy, Jaroslava Štursy a Františka Víznera.