Josef Mocker: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Novostavby: +spoluautor a wikilink
značky: možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru
Řádek 12:
'''Josef Mocker''' ([[22. listopad]]u [[1835]], [[Cítoliby]]<ref name="matrika">[http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:4e496e4e:12216bae987:-72a9&scan=67#scan67 Matriční záznam o&nbsp;narození a&nbsp;křtu]</ref> – [[16. leden|16. ledna]] [[1899]]<ref>''Kronika'', in [[Zlatá Praha (časopis)|Zlatá Praha]], roč.&nbsp;XVI ([[1899]]), čísl.&nbsp;11, str.&nbsp;130, 132, vyd.&nbsp;20. 1. 1899</ref>, [[Praha]]) byl český [[architekt]] [[Sudetští Němci|německé národnosti]] a [[Restaurování|restaurátor]].
 
Byl členem [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění]], projektoval novostavby a podílel se na mnoha dostavbách a obnovách významných chrámů a hradů. Patřil k nejvýznamnějším představitelům [[novogotika|neogotiky]]. Bylale zároveň představoval jednoho z nejkontroverznějších architektů, neboť byl příznivcem [[purismus (architektura)|puristického]] přístupu v [[restaurování]] památek. K jeho přednostem patřilo zpracování kvalitní dokumentace ke každé restaurované stavbě. Jeho restaurátorské práce ovšem již jeho současníci často kritizovali pro odklon od původního charakteru staveb. Ze svých zkušeností Josef Mocker sepsal několik publikací o problematice restaurování památek. Působil v [[Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy|Komisi pro soupis památek Prahy]]<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Wunsch
| jméno = Hugo
Řádek 30:
| vydání = první
}}</ref>od jejího vzniku v&nbsp;roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém [[Památková péče|památkové péče]] v&nbsp;Čechách.
 
=== Členství v&nbsp;organizacích ===
 
== Život ==
Narodil se v rodině Josefa Mockera (1804 – 1868<ref>[http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:4e496e4e:12216bae987:-72a1&scan=37#scan36 Matriční záznam o úmrtí a věku]</ref>), sedláka v [[Cítoliby|Cítolibech]] a jeho ženy Kateřiny (1808 – 1873<ref>[http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:4e496e4e:12216bae987:-72a1&scan=44#scan44 Matriční záznam o úmrtí a věku]</ref>), rozené Cywka.<ref name="matrika"></ref> Již od mládí projevoval umělecké nadání, na studijní dráhu ho navedl malíř [[Vojtěch Berka]], se kterým se mladý Josef Mocker seznámil během svého pobytu u strýce v Lovosicích, kde žil od čtrnácti let, aby se zdokonalil v němčině. V roce 1850 začal studovat reálné gymnázium v Litoměřicích, následně pokračoval na pražské [[České vysoké učení technické v Praze|Vysoké škole technické]] v oboru stavitelství a studium zakončil na [[Akademie výtvarných umění ve Vídni|Akademii výtvarných umění]] ve [[Vídeň|Vídni]]. Byl žákem [[Eduard van der Nüll|Eduarda van der Nülla]] a [[August Sicard von Sicardsburg|Augusta Sicardsburga]], od kterých posléze přešel do ateliéru k&nbsp;[[Friedrich von Schmidt|Friedrichu von Schmidtovi]] ([[1864]]–[[1869]]). Během studia byl pro své výborné výsledky vyznamenán [[Hagenmüllera cena|Hagenmüllerovou cenou]].
Narodil se v rodině Josefa Mockera, sedláka v [[Cítoliby|Cítolibech]] a jeho ženy Kateřiny.<ref name="matrika"></ref>
 
Studoval na střední škole v&nbsp;[[Litoměřice|Litoměřicích]] a v&nbsp;Praze. Pokračoval na pražské [[České vysoké učení technické v Praze|Vysoké škole technické]] a na [[Akademie výtvarných umění ve Vídni|Akademii výtvarných umění]] ve [[Vídeň|Vídni]]. Byl žákem [[Eduard van der Nüll|Eduarda van der Nülla]] a [[August Sicard von Sicardsburg|Augusta Sicardsburga]], od kterých přešel do ateliéru k&nbsp;[[Friedrich von Schmidt|Friedrichu von Schmidtovi]] ([[1864]]–[[1869]]), kde se podílel jako žák mj. na restauraci vídeňského svatoštěpánského kostela. Již v této době zahájil přípravy plánů na rekonstrukci hradu [[Karlštejn]]. Později se vrátil do Čech, do [[Děčín]]a, kde realizoval stavbu hrobky rodiny [[Thun-Hohensteinové|Thunovy]]. Ve službách hraběte Thuna zůstal i potom a současně působil jako učitel stavitelství a kreslení na hospodářské škole v&nbsp;[[Libverda|Libverdě]]. Od roku [[1872]] pracoval ve svatovítské huti a dne [[17. květen|17. května]] [[1873]] byl jmenován stavitelem [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|svatovítské katedrály]], jako nástupce zemřelého architekta [[Josef Kranner|Josefa Krannera]].<ref>''Kronika'', in [[Zlatá Praha (časopis)|Zlatá Praha]] (redaktor [[Jaroslav Kvapil]]), roč.XVI ([[1899]]), čísl.&nbsp;11, str.&nbsp;132, vyd.&nbsp;20. 1. 1899</ref>
Na své první místo nastoupil mladý architekt v roce 1863 právě ke svému učiteli, profesoru Schmidtovi. Schmidt působil jako stavitel ve stavební huti podílející se na opravách vídeňského dómu sv. Štěpána a po rok trvající spolupráci svého žáka jmenoval stavbyvedoucím při dostavbě věže katedrály. Zkušenost, kterou tu Mocker získal, byla pro jeho další práci zcela zásadní. Měl nejen potřebnou kvalifikaci, ale i důvěru svého učitele, s nímž se podílel na rekonstrukci jedné z našich nejvýznamnějších památek – hradu Karlštejna. Se svými kolegy tehdy vypracoval čtyři pohledové kresby, které patří spolu se stovkou zaměřovacích skic k nejstarší dokumentaci dlouhodobých oprav hradu.
 
V roce 1869 se vrátil do Čech a byl zaměstnán ve stavební kanceláři hraběte Františka Antona Thuna v Děčíně. Současně působil jako učitel stavitelství a kreslení na hospodářské škole v&nbsp;[[Libverda|Libverdě]]. Vedl stavbu novogotické Thunovské pohřební kaple sv. Jana Nepomuckého v Chrástu a vily Waldstein v [[Horní Žleb|Horním Žlebu]], navrhl plány pro novou budovu gymnázia v Litoměřicích. Zabýval se též plány na rekonstrukci kostelů sv. Bartoloměje v Kolíně a sv. Mikuláše v Lounech.
 
V roce 1872 přivedl hrabě Thun mladého architekta do Prahy, kde se po zemřelém [[Josef Kranner|Josefu Krannerovi]] stává dne [[17. květen|17. května]] [[1873]] stavitelem svatovítské huti a pracuje na dostavbě [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|svatovítské katedrály]]. Postupně dokončil opravu její gotické části, podílel se výstavbě nového trojlodí, které dovedl až pod střechu, a téměř dostavěl hlavní, západní průčelí. Oproti plánu svého předchůdce přidal dvojici věží, čímž vtiskl chrámu požadovanou monumentalitu a zbavil ho dojmu nehotovosti a roztříštěnosti. Mockerova dostavba citlivě spojila práci předchozích stavitelů a vnesla do celku katedrály tolik potřebnou jednotu, čímž se konečně podařilo změnit ještě středověké torzo v dnešní velkolepý gotický chrám. Ani on se však dokončení katedrály nedožil, nestačil provést regotizaci Velké věže. Přestože je dostavba katedrály považována za hlavní dílo Josefa Mockera, on se významně zasloužil i o rekonstrukce a dostavby řady dalších historických památek na celém území Čech. Během svého života se zabýval především církevní architekturou, s níž měl největší zkušenosti, mezi jeho významná díla ovšem patří i opravy světských staveb jako například [[Karlštejn|Karlštejna]] nebo [[Křivoklát|Křivoklátu]].
 
Architekt Josef Mocker zemřel na chronické selhání ledvin, 16. ledna 1899 v Praze. O jeho osobním životě existuje jen velmi málo informací. V roce 1935 ke stému výročí architektova narození vyšla série ostře kritických článků prof. Zdeňka Wirtha a Mockerova manželka Františka pod jejich tlakem zničila veškerou osobní korespondenci. Z pozůstalosti představující původní studie a plány, cestovní skicáky, akvarely z cest po Itálii a celou obsáhlou knihovnu se dochoval jen zlomek.
 
=== Rodina ===
Mockerové byli původem selská rodina z Nechranic<ref name="matrika" />. Manželka Františka (1863—1863–??) pocházela ze starého rodu Teisingerů, který přišel do Prahy ze [[Štýrsko|Štýrska]] v&nbsp;roce 1736. Teisingerové vlastnili v&nbsp;Karlíně stavební parcely tzv. zahrady. Ve svém domě, kde dnes stojí [[Praha Masarykovo nádraží|Masarykovo nádraží]] v&nbsp;Dlážděné ulici, provozovali Teisingerové od roku 1819 divadlo. <ref>[http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=5102 Amatérské divadlo: ''Teisinger Václav'']</ref> Manželé Mockerovi měli dvě dcery Josefu a Annu a syna Františka.<ref>[http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?session=c2315058e731dad41d78b2c9220ec2b0d6403546d96c5a6511e24afb43cc06ae&action=image&record=1 Policejní přihlášky, Praha, Mocker Josef 1835]</ref>
 
== Restaurace a dostavby ==
Řádek 131 ⟶ 139:
}}
* Taťána Petrasová: ''Josef Mocker 1835–1899 : stavitel katedrály'', Praha : Správa Pražského hradu, [[1999]], ISBN 80-86161-14-5
* Výběr literatury (sestavila Jana Bednářová), [http://www.svkul.cz/wp-content/uploads/2015/06/mocker-bibl.pdf PDF]<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Haincová
| jméno = Jitka
| titul = JOSEF MOCKER
| url = http://www.svkul.cz/wp-content/uploads/2015/06/mocker-med.pdf
| vydavatel =
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 1.6 2017
}}</ref>
 
=== Externí odkazy ===