Fridrich II. Štaufský: Porovnání verzí

 

Na základě jejich pojednání a překladů z arabštiny a také na základě své zkušenosti sepsal Fridrich latinský traktát ''O lovu se sokolem'' (''[[De arte venandi cum avibus]]''),<ref>''Evropa a islám'', s. 119</ref> které je jedním z nejvýznamnějších [[zoologie|zoologických]] děl [[středověk]]u. Pojednává primárně o [[sokolnictví]], Fridrichově velké vášni, ale i o [[ornitologie|ornitologii]] a [[etologie|etologii]] [[ptáci|ptactva]]. Ve svém spise používá na svou dobu velmi moderní metodu - oproti běžnému úzu středověkých učenců opírat se o autoritu (''auctoritas'') nebo rozumový důkaz (''ratio''), jehož výlučné postavení bývá ovšem v průběhu 13. století nahlodáváno, klade Fridrich velký důraz na zkušenost (''experientia'').

{{Citát|Nekompiloval z autorit, pracoval s teoretickými a systematickými spisy, zřejmě znal dobře [[Aristotelés|Aristotela]] v latinském překladu. Jako znalce ptačího světa jej ale nepřijímá: v prologu ke svému dílu konstatuje, že řecký filosof nikdy sokolnictví neprovozoval, a v systematické části odmítá Aristotelův systém a vytváří svůj vlastní.|''[[Jana Nechutová]]''<ref>[[Jana Nechutová|NECHUTOVÁ, Jana]]. Lidé a svět zvířat. In ISIDOR ZE SEVILLY. ''Etymologie XII.'' Praha: OIKOYMENH, 2004, s. 26.</ref>}}