Fašismus: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 237:
== Mezinárodní agrese a druhá světová válka ==
Mussolini i Hitler od 30. let usilovali o územní expanzi a vedli agresivní intervencionistickou zahraniční politiku, což později vedlo k rozpoutání druhé světové války. Mussolini podporoval [[iredentismus|iredentistické]] nároky italských menšin, snažil se o nadvládu na Středozemním mořem a přístup k Atlantiku a chtěl vytvořit italský ''[[spazio vitale]]'' (životní prostor) ve Středozemí a okolí Rudého moře.<ref>Aristotle A. Kallis. ''Fascist ideology: territory and expansionism in Italy and Germany'', 1922–1945. New York, New York: Routledge, 2001. p. 51.</ref> Podobně Hitler chtěl vrátit „domů do Říše“ německé menšiny jiných států i s územím, na kterém žily, a vytvořit německý ''[[Lebensraum]]'' ve Východní Evropě včetně území tehdejšího Sovětského svazu, jež měla být kolonizována Němci.<ref>Aristotle A. Kallis. ''Fascist ideology: territory and expansionism in Italy and Germany, 1922–1945.'' New York, New York: Routledge, 2001. p. 53.</ref>
[[File:Buchenwald Corpses 60623.jpg|thumb|upright 1.5|right|Náklad mrtvých vězňů určených ke kremaci, [[koncentrační tábor Buchenwald]] ]]
 
Kolem roku 1935 územní a mocenské požadavky fašistických států eskalovaly. Itálie roku 1935 [[Druhá italsko-etiopská válka|okupovala Etiopii]], což vedlo k odsouzení Společností národů a diplomatické izolaci Mussoliniho režimu. Roku 1936 Německo [[Remilitarizace Porýní|remilitarizovalo Porýní]], ačkoli [[Versailleská smlouva]] nařizovala, že na tomto území nemá být umístěna armáda. Roku 1938 si Německo připojilo Rakousko (tzv. [[anšlus]]) a Itálie mu pomohla úspěšně uzavřít diplomatickou krizi ohledně německých územních nároků vůči Československu, jejímž výsledkem byla [[Mnichovská dohoda]] a obsazení [[Sudety|Sudet]] Němci. Británie a Francie si od Mnichova slibovaly odvrácení války; tato naděje však pohasla, když Hitler dohodu porušil a 16. března 1939 [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|obsadil zbytek Českých zemí]], zatímco na Slovensku nastolil [[Slovenská republika (1939–1945)|loutkový režim]]. Ve stejné době požadovala Itálie územní a koloniální ústupky od Francie a Británie.<ref>Davide Rodogno. ''Fascism's European empire.'' Cambridge, England: Cambridge University Press, 2006 p. 47.</ref> Spolupráci fašistických režimů s imperialistickým Japonskem zakotvila [[Osa Berlín–Řím–Tokio]].
[[File:Buchenwald Corpses 60623.jpg|thumb|right|Náklad mrtvých vězňů určených ke kremaci, [[koncentrační tábor Buchenwald]] ]]
 
Roku 1939 se Německo připravovalo na válku s Polskem, ale snažilo se dosáhnout územní ústupky Polska diplomatickou cestou. Polská vláda však Hitlerovým slibům nevěřila a návrhy Německa nepřijala.<ref>Eugene Davidson. ''The Unmaking of Adolf Hitler.'' Columbia, Missouri: University of Missouri Press, 2004 pp. 371–72.</ref> Následovalo [[Invaze do Polska (1939)|přepadení Polska]] Německem 1. září a brzy poté vyhlášení války Británií, Francií a jejich spojenci, což se považuje za začátek [[druhá světová válka|druhé světové války]]. Mussolini věděl, že jeho země není schopna sama vzdorovat Francii, proto čekal se vstupem do války až do června 1940, kdy již byla Francie na pokraji porážky po [[Bitva o Francii|německé invazi]] zahájené v květnu 1940; po pádu Francie se Itálie soustředila na ofenzívu proti Britům v Egyptě.<ref>MacGregor Knox. ''Mussolini unleashed, 1939–1941: Politics and Strategy in Fascist Italy's Last War.'' Edition of 1999. Cambridge, England: Cambridge University Press, 1999. pp. 122–23.</ref> Následující [[bitva o Británii]], která měla po pokoření Francie podrobit i druhou západní velmoc, nepřinesla Hitlerovi úspěch. Roku 1941 Hitler zradil svého dosavadního spojence Stalina, a spustil takzvanou [[operace Barbarossa|operaci Barbarossa]], přepadení Sovětského svazu. Podařilo se mu obsadit značnou část evropské části SSSR a v té době fašistické režimy ovládaly většinu Evropy. Již se však nedařilo opakovat úspěchy bleskových válek a nejprve italská, později i německá armáda přestávala zvládat náročný boj a mnoha vzdálených frontách.
V téže době Německo naplno rozjelo [[genocida|genocidu]] údajně „méněcenných ras“ a dalších skupin určených k likvidaci. Koncentrační a vyhlazovací tábory se proměnily v továrny na smrt, kde pomocí průmyslových metod příslušníci [[Schutzstaffel|SS]] vyvraždili masy Židů ([[holokaust]]), Poláků, Romů ([[porajmos]]) a jiných národností.