Godefroy z Bouillonu: Porovnání verzí

Přidáno 42 bajtů ,  před 3 lety
m
Robot: oprava přesměrování; kosmetické úpravy
(ty\po)
m (Robot: oprava přesměrování; kosmetické úpravy)
| předchůdce = funkce neexistovala
| následník = [[Balduin I. Jeruzalémský|Balduin I.]]
| typ dědice =
| dědic =
| královna =
| partner1 =
| partner2 =
| partner3 =
| partner4 =
| partner5 =
| potomstvo =
| rod =
| dynastie =
| hymna =
| motto =
| otec = [[Eustach II. z Boulogne]]
| matka = [[Ida z Boulogne]]
[[Soubor:Alexios Komnenos (1106-1142).jpg|thumb|left|Alexios I. Komnenos na mozaice v chrámu [[Hagia Sofia]]]]
 
Výprava se na rozdíl od výprav ostatních francouzských velmožů vydala na východ přes [[Svatá říše římská|Svatou říši římskou]] a dále přes [[Uhersko]] jako nedlouho před tím poutnické křižácké houfy [[Petr Poustevník|Petra Poustevníka]] a rytíře [[Gautier Sans-Avoir|Gautiera Sans-Avoir]]. Protože byl Godefroy pořád leníkem císaře Jindřicha, který byl papežovým nepřítelem, nemohl táhnout přes Itálii, již ovládali papežovi stoupenci.<ref name="duggan31">Duggan, str. 31.</ref> Aby získal ještě více peněz, Godefroy cestou vydíral německé [[Židé|Židy]],<ref name="bridge41"/> ale nikdy nezašel až k [[pogrom]]ům, jakými se vyznačovala lidová výprava hraběte [[Emerich z LeisingenuLeiningenu|Emericha z&nbsp;Leisingenu]]. Když Lotrinčané dorazili na německo-uherské hranice, [[seznam uherských králů|uherský král]] [[Koloman Uherský|Koloman]], po špatných zkušenostech s lidovými křižáckými houfy, požadoval od Godefroye bratra Balduina jako rukojmí.<ref name="bridge42">Bridge, str. 42.</ref> Balduin při představě, že by měl být Maďarům vydán, zuřil,<ref name="Kovařík115"/> Godefroy ho však přesvědčil a králi Kolomanovi se vévoda osobně zavázal projít zemí bez incidentů.<ref name="bridge42"/> Své slovo dodržel a lotrinská armáda se v Uhersku zdržela jakýchkoliv násilností.
 
[[Soubor:Godefroy de Bouillon.jpg|thumb|[[Gustave Doré]]: Godefroy z Bouillonu a ostatní vůdci výpravy skládají lenní přísahu byzantskému císaři Alexiovi I.]]
Poté, co křižáci odrazili Kerbogovu armádu, byla Antiochie definitivně obsazena. Mezi Bohemundem z&nbsp;Tarentu a Raimondem de&nbsp;Saint-Gilles vypukl ostrý spor o&nbsp;město, neboť Bohemund si jej chtěl přivlastnit pro sebe a uplatňoval svůj nárok jako dobyvatele města.<ref name="Duggan59">Duggan, str. 59.</ref> Vojáci byli demoralizováni a někteří začali svémocně drancovat okolí. Godefroy se při pohledu na úpadek morálky rozhodl odjet i se svým lotrinskými vojáky do [[Şanlıurfa|Edessy]] za bratrem Balduinem, který mu ze svého hrabství propůjčil města [[Turbessel]] a [[Ravendel]].<ref name="mak120"/> Zde se zapojil do šarvátek a válek místních seldžuckých vládců. O&nbsp;pomoc Godefroye požádal turecký vládce města [[Azaz]], [[emír]] Omar, který povstal proti sultánovi Ridvánovi z&nbsp;Aleppa. Godefroy žádost o&nbsp;pomoc vyslyšel a vojsko sultána, které zatím oblehlo Azaz, zahnal na útěk. Omar poté před Godefroyem poklekl a jako první muslimský vládce vstoupil do služeb křižáka.<ref name="mak121">Kovařík, str. 121.</ref>
 
Na počátku roku 1099 poutníci a část neurozených bojovníků vyrazili z Antiochie na [[Jeruzalém]], z vůdců se však účastnil jen Raimond de Saint-Gilles. Ten cestou obsadil Marquiu a [[Tortosa|Tortosu]] a jeho úspěchy přiměly Godefroye, Bohemunda a vévodu [[Robert III. Normandský|Roberta z&nbsp;Normandie]] k cestě na jih, která se uskutečnila koncem února. V&nbsp;přístavu [[LázikíjaLatákie|Latakia]] se spojili s&nbsp;vojskem hraběte Roberta Flanderského. Cestou dobyli [[Starověk|antické]] město [[Byblos]] (za křižácké vlády Gibelet) a poté dorazili před Arku, kterou zatím obléhala první část výpravy, vedená Raimondem. Zde propukly další hádky mezi normanskými a provensálskými křižáky.<ref name="bridge73">Bridge, str. 73.</ref> Normani nesouhlasili s Raimondovým stylem obléhání<ref name="bridge73"/> a kritizovali jej za to, že věří v&nbsp;pravost [[relikvie]] [[Kopí osudu|Svatého kopí]], které bylo objeveno v Antiochii.<ref name="hroch56">Hrochová, str. 56.</ref> Na Velký pátek proto prostý poutník a nálezce kopí [[Petr Bartoloměj]] podstoupil [[ordál]] ohněm, který měl dokázat pravost relikvie. Petr při ordálu zemřel, ale jeho smrt na poutníky i velmože tak zapůsobila, že zanechali hádek i obléhání Arky. Díky svému morálnímu kreditu se vůdcem výpravy stal Godefroy z Bouillonu, pod jehož vedením křižáci 7.&nbsp;června 1099 poprvé spatřili Jeruzalém.<ref name="mak122">Kovařík, str. 122.</ref>
 
=== Dobytí Jeruzaléma ===
{{viz též|Obléhání Jeruzaléma (1099)}}
[[Soubor:Gustave dore crusades the crusaders war machinery.jpg|thumbnáhled|Gustave Doré: Křižácké obléhací stroje]]
Když křižáci pod Godefroyovým vedením dorazili k&nbsp;Jeruzalému, každý z&nbsp;velitelů se utábořil na jiné straně města. Godefroy z&nbsp;Bouillonu rozbil ležení na severovýchodě Jeruzaléma,<ref name="hroch60">Hrochová, str. 60.</ref> kde střežil úsek od Herodovy brány až k údolí [[Josafat]] a [[CedronNachal Kidron|Cedronu]]u. Po odražení prvního útoku začali křižáci 19.&nbsp;června stavět dvě pohyblivé obléhací věže,<ref name="duggan65">Duggan, str. 65.</ref> jednu pro Godefroye a Roberta Flanderského na severu města stavěl Gaston de Béarn a druhou pro Raimonda z&nbsp;Toulouse na jihu stavěl Guilelmo Ricou zvaný Opilec.<ref name="mak127">Kovařík, str. 127.</ref> Křižáci si navzdory odražení prvního útoku a velkými problémy se zásobováním vodou ve vojsku s významnou pomocí duchovních udržovali vysokou morálku.<ref name="mak127"/>
 
Navečer 9. července se rozhodlo, že obě věže budou připraveny na generální útok. Obrovské věže bylo dobře vidět z&nbsp;hradeb a obránci města v jejich blízkosti tak mohli připravovat obranné pasti a překážky, které měly zabránit věžím, aby se dostaly až k&nbsp;samotným hradbám. Lotrinský vévoda přikázal, aby vojáci za noci celou věž rozebrali a zase složili na jiném místě. Akce se skutečně podařila a druhý den ráno stála znovu sestavená věž i s&nbsp;třemi obléhacími praky proti Herodově bráně.<ref name="duggan65"/><ref name="mak128">Kovařík, str. 128.</ref>
Za úsvitu 10. července začaly Godefroyovy obléhací stroje ostřelovat jeruzalémské hradby. Vojáci pod velením jeruzalémského místodržícího Iftíkara ad-Dauly však na nejvíce ohrožená místa na městských zdech pověsili balíky slámy, a tak ztlumili nápor střel. Godefroy vyslal lučištníky s&nbsp;hořícími šípy, aby tlumiče zapálili, přičemž se sám chopil jednoho z luků.<ref name="mak128"/>
 
[[Soubor:Crusades.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Gustave Doré: Godefroy vstoupil na jeruzalémské hradby]]
 
Věžím v cestě k hradbám stály především příkopy, které se Godefroyovi i Raimondovi z&nbsp;Toulouse podařilo zasypat za tři dny. Godefroyova třípatrová obléhací věž, s [[kříž]]em a postavou ukřižovaného [[Ježíš Kristus|Ježíše]] na vrcholu, se pak pozvolna dala do pohybu. V nejvyšším patře byl Godefroy s&nbsp;bratrem Eustachem, aby na hradby vpadli mezi prvními.<ref name="mak129">Kovařík, str. 129.</ref>
 
== Ochránce Svatého Hrobu ==
[[Soubor:Godfrey_of_Bouillon,_holding_a_pollaxe._(Manta_Castle,_Cuneo,_Italy.jpg|thumbnáhled|Idealizovaný renesanční obraz Godefroye z Bouillonu jako ochránce Božího hrobu od Giacoma Jaqueria, 1420 (Mistr z Mantaského hradu, nástěnná malba, hrad Manta, kolem 1420)]]
Po dobytí [[Jeruzalém]]a se rozhořel spor o to, kdo bude městu vládnout. Zástupci církve požadovali, aby město bylo řízeno [[teokracie|teokraticky]],<ref name="hroch64">Hrochová, str. 64.</ref> což šlechta odmítla a rozhodla se zvolit si mezi sebou kandidáta na jeruzalémský trůn. Vhodnými kandidáty byli pouze Godefroy z Bouillonu a Raimond z Toulouse. Přestože Raimond nebyl u šlechticů, poutníků ani vojáků příliš oblíben, byla koruna nabídnuta nejprve jemu. Raimond však korunu odmítl a doufal, že tak znemožní, aby ji přijal Godefroy.<ref name="bridge82">Bridge, str. 82.</ref> Velmoži na Raimonda nenaléhali a nabídli vládu lotrinskému vévodovi, který byl mezi křižáky sice oblíbenější, ale jako státník nebyl příliš schopný, což však během křížové výpravy neměl příležitost projevit.<ref name="hroch65">Hrochová, str. 65.</ref> Godefroy
 
 
Byl si vědom, že jeho zvolení část rytířů nepodporuje, nechtěl proto prohlubovat spory a odmítl královský titul. První křižácký vládce Jeruzaléma tak usedl na trůn jako {{cizojazyčně|la|''Advocatus Sancti Sepulchri''}} (''Ochránce Svatého Hrobu'')<ref name="hroch65"/> a dle pověsti se nechal korunovat korunou ze slámy.<ref name="mak135"/> Titul „Ochránce“ byl ve Francii udělován laickému ochránci klášterních statků, nicméně Godefroy přijal veškerou správní i vojenskou moc.<ref name="duggan67-68">Duggan, str. 67–68.</ref> Raimond odmítal uznat Godefroyovu autoritu a obsadil [[Davidova věž|jeruzalémskou citadelu]]. S podporou provensálského biskupa Pierra de [[Narbonne]] se podařilo přesvědčit Raimonda, aby ustoupil. Poté vzpurný šlechtic odešel do [[Jericho|Jericha]].<ref name="mak136">Kovařík, str. 136.</ref> Zatím připlouvaly z&nbsp;Evropy posily. 4. srpna 1099 vyrazila proti křižákům egyptská armáda vezíra [[al-Afdal]]a a utábořila se poblíž [[Aškelon|Askalonu]], dalšího mocného palestinského města pod správou Egypta.<ref name="bridge83">Bridge, str. 83.</ref> Lotrinský vévoda žádal o pomoc a ostatní vůdci křižáků mu ji poskytli.
[[Soubor:Godefroi uhkral.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Godefroy vítá uherského krále (Estoire d'Eracles, Vilém z Tyru)]]
 
Křižácké armády se sešly v Ramlehu, kde Godefroyovi Tankred a Eustach sdělili, že egyptská armáda neočekává střet dříve než v Jeruzalémě.<ref name="bridge83"/> Godefroy chtěl využít momentu překvapení a nařídil vytáhnout muslimům vstříc.<ref name="hroch66">Hrochová, str. 66.</ref> V sobotu postupující křižáci ukořistili stáda dobytka určená pro egyptskou armádu.<ref name="bridge84">Bridge, str. 84.</ref> V neděli 12.&nbsp;srpna dorazilo křižácké vojsko na dohled protivníka. Za rozbřesku se křižáci seskupili do tří šiků a na nepřipravené Egypťany okamžitě zaútočili. Chabý odpor byl rychle přemožen a muslimové se dali na zběsilý útěk do Askalonu.<ref name="duggan68">Duggan, str. 68.</ref> Křižáci začali drancovat opuštěné ležení. Ochránce Svatého hrobu se obořil na své rabující pěšáky:
Odplula i kotvící egyptská flotila. Město Askalon se chtělo křižákům vzdát, ale protože kapitulaci nabídlo Raimondovi de Saint-Gilles a ne Godefroyovi, vypukl mezi oběma vojevůdci opět ostrý spor. Godefroy se obával, že by se po kapitulaci Raimond mohl Askalonu zmocnit. Raimond tedy i se svými vojáky obléhání zanechal. Svým úzkoprsým jednáním Godefroy pobouřil i ostatní a ti jej opustili.<ref name="bridge85">Bridge, str. 85.</ref> S takto prořídlou armádou byl útok na město nemyslitelný a Godefroy obléhání vzdal.
 
[[Soubor:Gustave dore crusades gerard of avesnes exposed on the walls of asur.jpg|thumbnáhled|Gustav Doré: Gérard de&nbsp;Avesnes přivázaný na hradbách Arsufu]]
 
Po návratu od Askalonu se Godefroy soustředil na získání důležitých přístavů. V [[Arsuf]]u vypuklo povstání, obyvatelé města pobili nepočetnou křižáckou posádku a zajali velitele, rytíře Gérarda z Avesnes. Ochránce Svatého hrobu vytáhl s vojskem vzpouru potlačit. Obyvatelé nabízeli propuštění Gérarda přivázaného na hradbách výměnou za svoji svobodu.<ref name="mak139">Kovařík, str. 139.</ref> Godefroy Gérardovi nechal údajně vzkázat:
Bohemund a Balduin se dlouho nezdrželi, přenechali ale Godefroyovi část svých vojáků, díky nimž Godefroy začal uvažovat o dobytí některého dalšího palestinského přístavu.<ref name="bridge87">Bridge, str. 87.</ref> Nesmiřitelní Egypťané vyslali malou expedici na posílení vzbouřeného města Arsuf. Křižáci ale egyptský oddíl odrazili a arsufští předáci se nakonec rozhodli vzdát se Godefroyovi.<ref name="mak140">Kovařík, str. 140.</ref> Ten nekladl příliš kruté podmínky kapitulace a okolní drobné arabské emiráty, výměnou za toleranci víry a volný obchod, nabídly placení [[tribut]]u a dávek,<ref name="bridge87"/> což Godefroy přijal.
 
[[Soubor:Godefroy de Bouillon, death.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Smrt Godefroye z Bouillonu<br />''(Salles des Croisades, Versailles (1839–1842))'']]
 
=== Závěr vlády ===
 
== Odkaz a odraz v umění ==
[[Soubor:Friedrich Overbeck 006.jpg|thumbnáhled|Friedrich Overbeck: Archanděl Gabriel Godefroyovi nařizuje osvobodit Jeruzalém]]
Godefroyova postava se stala vděčným modelem ideálního rytíře. Už [[Geoffrey Chaucer]] jej ve svých [[Canterburské povídky|Canterburských povídkách]] popisuje jako „skutečně dokonalého urozeného rytíře“.<ref name="bridge41"/> Godefroy se stal vzorem pro celé následující generace rytířů.<ref name="mak110">Kovařík, str. 110.</ref> V soudobých kronikách byla zdůrazňována především jeho zbožnost a ctnosti.
 
380 739

editací