Niccolò Piccinni: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Život: který |
m Robot: oprava přesměrování; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox - osoba}}
'''Niccolò Piccinni''', také '''Nicola Vincenzo Piccini''', resp. '''Niccolò Vito Piccini''', jako další křestní jména jsou uváděna rovněž Marcello, Antonio a Giacomo ([[16. leden|16. ledna]] [[1728]], [[Bari]] – [[7. květen|7. května]] [[1800]], [[16.
▲'''Niccolò Piccinni''', také '''Nicola Vincenzo Piccini''', resp. '''Niccolò Vito Piccini''', jako další křestní jména jsou uváděna rovněž Marcello, Antonio a Giacomo ([[16. leden|16. ledna]] [[1728]], [[Bari]] – [[7. květen|7. května]] [[1800]], [[16. obvod (Paříž)|Passy]]), byl [[Itálie|italský]] [[opera|operní]] skladatel, představitel [[neapolská operní škola|neapolské operní školy]].
== Život ==
Řádek 12 ⟶ 11:
V roce [[1756]] se oženil se svou žačkou, zpěvačkou Vincenzou Sibillou, která se krátce po sňatku na manželovo přání vzdala pěvecké kariéry.
Roku [[1776]] byl pozván královnou [[Marie Antoinetta|Marií Antoinettou]] do [[Paříž]]e. Všechna jeho díla se v Paříži dočkala velkého úspěchu a skladatel obdržel od pařížského dvora tučnou rentu.
Velkým rivalem na poli operní tvorby v Paříži mu byl [[Christoph Willibald Gluck]]. Paříž byla rozdělena na piccinisty a gluckisty. Tuto rivalitu podporoval ředitel [[Opéra Garnier|pařížské opery]], který objednal u obou skladatelů operu na stejné téma: Ifigenii na Tauridě. Gluckova opera měla premiéru [[18. květen|18. května]] [[1779]], Picciniho následovala [[23. leden|23. ledna]] [[1781]]. Ačkoliv byla provedena sedmnáctkrát, což byl na tehdejší dobu obrovský úspěch, později upadla v zapomenutí, zatímco Gluckovo dílo je trvalou součástí světového repertoáru. V roce [[1780]] Gluck opustil Paříž a ředitelé opery se pokusili roznítit novou rivalitu mezi Piccinim a [[Antonio Sacchini|Sacchinim]]. To se však již nepodařilo. Když [[Christoph Willibald Gluck]] zemřel, navrhl Piccini, aby byl na jeho počest v Paříži vybudován pomník. Projekt však sami gluckisté odmítli podpořit.
[[Soubor:Statue de Niccolo Piccinni - Bari.jpg|thumb|405x405px|Socha N. Piccinniho v italském Bari]]
Roku [[1784]] se Piccini stal profesorem na Královské konzervatoři (L'école royale de chant et de déclamation). Po nástupu [[Velká francouzská revoluce|francouzské revoluce]] se vrátil do Neapole. Z Paříže odešel ani ne tak z politických důvodů, jako spíše proto, že Republika mu královskou rentu silně zredukovala. Neapolským králem [[Ferdinand
Do [[Paříž]]e se vrátil v roce [[1798]]. Publikum ho přijalo s nadšením, penze mu byla částečně navrácena, a byl dokonce jmenován inspektorem reformované konzervatoře (Institut national de musique). Stáří a nemoci mu však již nedovolovaly pokračovat v dosavadním tvůrčím nasazení.
Zemřel [[7. květen|7. května]] [[1800]] v [[16.
== Dílo ==
Řádek 39 ⟶ 38:
# ''Le Contadine bizarre'' ([[1763]], Teatro San Samuele, Benátky)
# ''Gli Stravaganti'' ([[1764]], Teatro Valle, Řím)
# ''Il Barone di Torreforte'' ([[1765]], [[Řím]])
# ''La Pescatrici ovvero L'Erede riconosciuta'' ([[1766]], Teatro Capranica, Řím)
# ''Il gran Cid'' ([[1766]], Teatro San Carlo, Neapol)
# ''Le finte Gemelle'' ([[1772]], Teatro Valle, Řím)
# ''Alessandro nell'Indie'' ([[1774]], Teatro San Carlo, Neapol)
# ''Roland'' ([[1778]], [[Opéra Garnier|Grand Opéra]], [[Paříž]])
# ''Iphigénie en Tauride'' ([[1781]], Grand Opéra, Paříž)
# ''Didon'' ([[1783]], [[Fontainebleau]])
# ''Le faux Lord'' (1783), Comédie Italienne, Paříž)
# ''Penelope'' ([[1785]], Fontainebleau)
| |||