Wikipedie

Pražská německá literatura: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
drobné jazykové a typografické úpravy
drobné jazykové a typografické úpravy
Řádek 360:
== Nejdůležitější nakladatelé a vydavatelé ==
{{Citát - rámeček|''„Na jaře roku 1913 jsme Wolff, Werfel, Hasenclever a já seděli v jednom nočním baru. Bylo domluveno, že začneme vydávat sérii malých svazečků básní, z nichž každý, na rozdíl od tehdy již vzkvétající edice {{Cizojazyčně|de|Insel-Bücherei}}, měl být napsán mladým nebo dosud neznámým autorem. Jaké však měla mít jméno? Na stole ležely archy s korekturami Werfelovy nové knihy básní „My jsme“. Zabodli jsme do ní tužku: poslední řádek takto nalezené strany 116 začínal slovy „Ó poslední soude!“ ({{Cizojazyčně|de|O jüngster Tag!}}). Tak vznikla edice, jež měla nadále reprezentovat klíčící, nastupující literaturu.“''|Kurt Pinthus, ''{{Cizojazyčně|de|Erinnerungen an Franz Werfel}}'', 1945<ref>WICHNER, Ernst; WIESNER, Herbert. ''Pražská německá literatura od expresionismu po exil a pronásledování: katalog k výstavě'', s. 33.</ref>}}
Vzhledem k&nbsp;absenci jazykové bariéry není překvapivé, že již generace autorů z&nbsp;literárního uskupení ''{{Cizojazyčně|la|Concordia}}'' publikovala ve významných nakladatelstvích německé jazykové oblasti. Hugo Salus např. spolupracoval s&nbsp;lipským nakladatelstvím Eugen Diederichs a s&nbsp;berlínským vydavatelem Egonem Fleischelem.<ref>{{NK ČR|jk01110358|Hugo Salus}}</ref> Rilke byl vydáván ve [[Stuttgart]]u (''Adolf Bonz & Comp.''), Lipsku (''Friesenhahn'', ''Poeschel & Trepte'', ''{{Cizojazyčně|de|Insel-Verlag}}'') a Drážďanech (''Wolfgang Jess'').<ref>{{NK ČR|jn19990007038|Rainer Maria Rilke}}</ref> Paul Leppin pak kombinoval pražské (''{{Cizojazyčně|de|Die Bücherstube}}'', ''Arthur Werner'', ''Hugo Kosterka'', ''{{Cizojazyčně|de|Verlag des Vereines deutscher bildeender Künstler in Böhmen}}''), rakouské (''Eduard Strache'') a německé vydavatele (''{{Cizojazyčně|de|Delphin Verlag}}'').<ref>{{NK ČR|jk01071900|Paul Leppin}}</ref> V&nbsp;celé řadě nakladatelů vydávajících pražské německé spisovatele, stojí za zmínku zvláště ti, kteří jako první rozpoznali význam dosud neznámých autorů ze slavné generace ''Café Arco'', jmenovitě Kurt Wolff, Ernst Rowohlt a Paul Zsolnay.<ref>Srov. např.{{Citace elektronického periodika | titul = Mission und Leidenschaft: Kurt Wolff, Paul Zsolnay und die Literatur der zwanziger Jahre | periodikum = Neue Zürcher Zeitung | datum vydání = 2004-07-03 | datum přístupu = 2015-10-30 | url = http://www.nzz.ch/article9P9Z9-1.274676 | issn = 0376-6829}}</ref>
 
[[Soubor:Kafka - Heizer, 1913 - 2835608 F.jpg|náhled|vlevo|Franz Kafka – ''Topič'' (1913)]]
Kurt Wolff ([[1887]]–[[1963]]) založil ve své době nejdůležitější nakladatelství pro expresionistickou literaturu v&nbsp;Německu: ''{{Cizojazyčně|de|Kurt Wolff Verlag}}'', které existovalo v&nbsp;letech 1913 až 1940. V&nbsp;roce 1908 se Wolff v&nbsp;[[Lipsko|Lipsku]] seznámil s&nbsp;Ernstem Rowohltem ([[1887]]–[[1960]]), zakladatelem nového vydavatelského domu, a stal se jeho [[Tichá společnost|tichým společníkem]]. Lektory společného nakladatelství byli Kurt Pinthus a Walter Hasenclever, jejichž prostřednictvím se Wolff seznámil s&nbsp;Kafkou, Brodem a Werfelem. [[1.Pro listopad]]uvzájemné 1912neshody však Rowohlt1.&nbsp;listopadu pro1912 vzájemné neshodyRowohlt z&nbsp;nakladatelství odstoupil a Wolff po zaplacení odstupného ve výši 15 000 marek celý podnik (mj. i&nbsp;s&nbsp;právy na vydávání [[Johannes Robert Becher|Johannese Roberta Bechera]], Maxe Broda, [[Georg Heym|Georga Heyma]], Franze Kafky a [[Arnold Zweig|Arnolda Zweiga]]) převzal a přejmenoval na ''{{Cizojazyčně|de|Kurt Wolff Verlag}}''.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Wolff | jméno = Kurt | titul = A Portrait in Essays and Letters | url = https://books.google.com.pe/books?id=yp94cIm4M2YC&printsec=frontcover&dq=%22kurt+wolff%22&hl=cs&sa=X&ei=zjBkVcrkDKSr7AaEuIGgCA&ved=0CCQQ6AEwAA#v=onepage&q=%22kurt%20wolff%22&f=false | vydavatel = University of Chicago Press | místo = Chicago ; London | rok = 1991 | počet stran = xxviii, 223 | kapitola = A Biograhical Sketch | strany = xviii-xix | isbn = 0-226-90551-9}} (anglicky) (omezený přístup)</ref><ref name="Wolff">''Kurt Wolff: Die digitale Ausstellung'' [online], 2013, [cit. 2015-05-26]. [http://home.uni-leipzig.de/buchwissenschaft/kurtwolff/ Dostupné online]. (německy)</ref> V&nbsp;letech 1912–1915 byl v&nbsp;novém Wolffově nakladatelství zaměstnán Franz Werfel, který zde založil slavnou expresionistickou edici ''{{Cizojazyčně|de|Der jüngste Tag}}'' (''Poslední soud''), v&nbsp;níž mj. vyšlo jeho drama ''{{Cizojazyčně|de|Die Versuchung}}'' (''Pokušení'') a básnická sbírka ''{{Cizojazyčně|de|Gesänge aus den drei Reichen}}'' (''Zpěvy ze tří říší'').<ref name="Wolff" /> Kurt Wolff měl velký úspěch také s&nbsp;vydáváním Meyrinkova ''Golema''. Rozsáhlá reklamní kampaň organizovaná obchodním zástupcem Georgem Heinrichem Meyerem využila známosti stejnojmenného filmu [[Paul Wegener|Paula Wegenera]] z&nbsp;roku 1913, přičemž výše celkového nákladu mohla odhadem činit kolem 200 000 exemplářů.<ref>WICHNER, Ernst; WIESNER, Herbert. ''Pražská německá literatura od expresionismu po exil a pronásledování: katalog k&nbsp;výstavě'', s. 70.</ref> Na konci expresionistické éry byl v&nbsp;roce 1921 Wolf v&nbsp;důsledku inflace nucen přeměnit firmu na [[Akciová společnost|akciovou společnost]], ve svém dalším podnikání se proto soustředil na literární produkci v&nbsp;jiných jazycích (v&nbsp;roce 1924 např. ve [[Florencie|Florencii]] založil vydavatelství ''{{Cizojazyčně|it|Pantheon Casa Editrice S.A.}}''). V&nbsp;roce 1929 se Wolff rozhodl činnost tehdy již dosti prodělečného nakladatelství ukončit. Počátkem třicátých let pak nejen pro svůj židovský původ odešel do exilu (Florencie, [[Francie]], [[Spojené státy americké|USA]]) a od roku [[1942]] tu provozoval nové vydavatelství ''{{Cizojazyčně|en|Pantheon Books}}''. Po roce 1960 se vrátil zpět do [[Evropa|Evropy]], kde při návštěvě Německa v&nbsp;roce 1963 zemřel na následky dopravní nehody.<ref name="Wolff" />
 
Paul Zsolnay ([[1895]]–[[1961]]) byl zakladatelem prestižního vídeňského nakladatelství ''{{Cizojazyčně|de|Paul Zsolnay Verlag}}'', které se etablovalo v&nbsp;meziválečných letech 1924 až 1938. Samotný nápad na vytvoření nového podniku vznikl během večírku v&nbsp;Zsolnayově domě, jehož se účastnili také [[Alma Mahlerová|Alma Mahlerová-Werfelová]] a Franz Werfel. Herečka Ida Rolandová zde Zsolnayovi navrhla, aby si založil vlastní nakladatelství.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hall | jméno = Murray G | titul = Der Paul-Zsolnay-Verlag: von der Gründung bis zur Rückkehr aus dem Exil | url = https://books.google.cz/books?id=c8Wq4OYxZrYC&pg=PA820&dq=paul+zsolnay&hl=cs&sa=X&ei=_bVkVazKCIz5UOGegvAD&ved=0CDYQ6AEwAw#v=onepage&q=paul%20zsolnay&f=false | vydavatel = Niemeyer Verlag | místo = Tübingen | rok = 1994 | počet stran = x, 841 | edice = Studien und Texte zur Sozialgeschichte der Literatur ; Bd. 45 | kapitola = Der Gärtner gründet einen Verlag | strany = 27–29 | isbn = 3-484-35045-8}} (němčina) (omezený přístup)</ref> Budoucí nakladatel byl nejprve skeptický, když mu však Alma Mahlerová-Werfelová nabídla Werfelův první velký román ''Verdi'', souhlasil. Werfelův ''Verdi'' byl vydán [[4. duben|4. dubna]] 1924 a nové nakladatelství rychle prodalo 60 000 výtisků (do roku 1933 se pak celkový náklad vyšplhal na 250 000 kusů).<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hall | jméno = Murray G | titul = Österreichische Verlagsgeschichte 1918-1938. Band 2, Belletristische Verlage der Ersten Republik | vydavatel = H. Böhlau | místo = Wien | rok = 1985 | počet stran = 600 | edice = Literatur und Leben. Neue Folge ; Bd. 28/2 | strany = 503 | isbn = 3-205-07258-8}} (němčina)</ref> V&nbsp;roce 1929 se Paul Zsolnay oženil s&nbsp;dcerou Almy a [[Gustav Mahler|Gustava Mahlerových]], sochařkou Annou Mahlerovou, s&nbsp;níž měl dceru Almu Zsolnay. Podnikavý Zsolnay se mj. zajímal o&nbsp;Kafkovu literární pozůstalost, jejíž vydávání (za daných finančních podmínek) ale považoval za příliš riskantní.<ref>HALL, Murray G. ''Der Paul-Zsolnay-Verlag: von der Gründung bis zur Rückkehr aus dem Exil.'' Kapitola Der Nachlaß Franz Kafkas, s. 59–61.</ref> Max Brod, který s&nbsp;ním o&nbsp;této pozůstalosti jednal, brzy sám k&nbsp;Zsolnayovi přešel a zprostředkovával mu další (nejen) pražské autory. V&nbsp;''{{Cizojazyčně|de|Paul Zsolnay Verlag}}'' tak byla vydána díla Oskara Bauma, Hanse Natonka, Friedricha Torberga a Huga Sonnenscheina.<ref>HALL, Murray G. ''Der Paul-Zsolnay-Verlag: von der Gründung bis zur Rückkehr aus dem Exil.'' Kapitola Brod kommt zu Zsolnay, s. 114–140.</ref> Byly to však především knihy Franze Werfela a Lea Perutze, které toto nakladatelství nejvíce proslavily.<ref>WICHNER, Ernst; WIESNER, Herbert. ''Pražská německá literatura od expresionismu po exil a pronásledování: katalog k&nbsp;výstavě'', s. 10.</ref> Po [[Anšlus|anšlusu]] v&nbsp;roce 1938 byl Zsolnay nucen emigrovat, jeho nakladatelství bylo následně [[Arizace|arizováno]]. Po druhé světové válce se ovšem do Rakouska vrátil a vedl toto vydavatelství, které existuje dodnes,<ref>Zsolnay/Deuticke. In: ''Hanser Literaturverlage'' [online], 2015, [cit. 2015-05-27]. [http://www.hanser-literaturverlage.de/verlage/zsolnay-deuticke Dostupné online]. (německy)</ref> až do své smrti v&nbsp;roce 1961.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Polak | jméno = Hans W | titul = Grosse Österreicher : Neue österreichische Biographie ab 1815 | vydavatel = Amalthea | místo = Wien | rok = 1987 | kapitola = Paul von Zsolnay | strany = 133–143 | svazek = XXII | typ svazku = Bd. | isbn = 978-3-85002-253-8 | jazyk = de}}</ref>
Řádek 375:
 
=== ''{{Cizojazyčně|de|Selbstwehr}}'' ===
Časopis ''{{Cizojazyčně|de|Selbstwehr}}'' (''Sebeobrana'') vycházející v&nbsp;Praze v&nbsp;letech 1907–1938 s&nbsp;podnázvy „nezávislý židovský týdeník“ (''{{Cizojazyčně|de|unabhängige jüdische Wochenschrift}}'') a od roku 1922 „židovský lidový list“ (''{{Cizojazyčně|de|Jüdisches Volksblatt}}'') byl sionistickým listem, který měl blízko k&nbsp;Spolku židovských vysokoškoláků Bar-Kochba (''{{Cizojazyčně|de|Verein jüdischer Hochschüler Bar-Kochba in Prag}}''), v&nbsp;jehož čele byl tehdy filosof [[Samuel Hugo Bergmann|Hugo Bergman]]. V&nbsp;souvislosti s&nbsp;činností časopisu se ustavilo nakladatelství {{Cizojazyčně|de|Selbstwehr-Verlag}}, které vydávalo také ročenku ''{{Cizojazyčně|de|Jüdischer Almanach}}''. V&nbsp;letech 1913–1917 byl redaktorem ''Selbstwehru'' [[Siegmund Kaznelson]] vystřídaný později Nelly Thieringer. Nejdůležitějším vydavatelem časopisu ''{{Cizojazyčně|de|Selbstwehr}}'' byl ovšem od roku 1919 do roku 1938 Felix Weltsch, filosof a blízký přítel Maxe Broda a Franze Kafky, kteří byli oba rovněž autory některých článků a náruživými čtenáři časopisu. V&nbsp;této době byl ''{{Cizojazyčně|de|Selbstwehr}}'' nejdůležitějším sionistickým časopisem v&nbsp;Československu, a to až do konce roku 1938, kdy byl zakázán a veškerá jeho publikační činnost zastavena.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Schmidt | jméno = Carsten | titul = Kafkas fast unbekannter Freund: das Leben und Werk von Felix Weltsch (1884-1964): ein Held des Geistes - Zionist, Journalist, Philosoph | url = https://books.google.cz/books?id=Kvj6Uw980JsC&pg=PP1&lpg=PP1&dq=%22Kafkas+fast+unbekannter+Freund%22&source=bl&ots=Xn7CkRD9Xq&sig=MiVwuWN4EtfeSG-l8V4C0ZIWjh0&hl=cs&sa=X&ei=4xpKVeXKE-2R7Abzj4DIBg&ved=0CEcQ6AEwBQ#v=onepage&q=%22Kafkas%20fast%20unbekannter%20Freund%22&f=false | vydavatel = Königshausen & Neumann | místo = Würzburg | rok = c2010 | počet stran = 377 | edice = Epistemata | subedice = Reihe Literaturwissenschaft; Bd. 698 | kapitola = Die Selbstwehr-Jahre 1919–1938 | strany = 135–221 | isbn = 978-3-8260-4274-4}} (německy) (omezený přístup)</ref>
 
=== ''{{Cizojazyčně|de|Herder-Blätter}}'' ===
Řádek 391:
 
=== ''{{Cizojazyčně|de|Die Wahrheit}}'' ===
Časopis ''{{Cizojazyčně|de|Die Wahrheit}}'' (''Pravda'') vycházející od roku 1921 do roku 1938 (nejprve jako měsíčník, později jako čtrnáctideník, od srpna 1933 pak jako týdeník) byl pacifisticky zaměřeným periodikem, které se obracelo proti jakémukoliv nacionalismu a antisemitismu a které usilovalo o&nbsp;smíření mezi Čechy a Němci. Tento časopis, považovaný pražským měšťanstvem za socialistický, se po převzetí moci v&nbsp;Německu národními socialisty soustředil na pomoc emigrantům a na důsledný protifašistický boj, o&nbsp;což se zasazoval zvláště jeho šéfredaktor Georg Mannheimer.<ref name="rfr1">SERKE, Jürgen. ''Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou''. Kapitola Putování opuštěnou literární krajinou, s. 441.</ref> K&nbsp;jeho spolupracovníkům mj. patřili Max Brod, Oskar Baum, Christian von Ehrenfels, Ernst Feigl, Johannes Haase, Stefan Heym, [[Karel Čapek]], [[Alois Jirásek]], [[František Kubka]], [[Arne Novák]], Paul Leppin, Otto Pick, Walter Seidl, Johannes Urzidil, Oskar Wiener a letech 1928–1932 také Hans Klaus.<ref name="Franz-Kafka-Website" /><ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Merhautová | jméno = Lucie | titul = Píše Lucie Merhautová: (26. 5. 2014) | periodikum = Echos: Fórum pro germanobohemistiku | datum vydání = 2014-05-26 | datum přístupu = 2015-05-17 | url = http://www.ipsl.cz/index.php?id=512&menu=echos&sub=echos&str=aktualita.php}}</ref>
 
== Překlady české literatury ==
Řádek 400:
Max Brod, který obzvlášť vynikal schopností objevovat talenty jiných, byl po celý svůj život oddán přesvědčení, že je třeba být prostředníkem mezi německou a českou kulturou, pročež opakovaně využíval svůj vliv v&nbsp;oblasti literatury, divadla, hudby a do jisté míry také ve výtvarném umění. Nespornou zásluhou Maxe Broda je jeho rozhodná obhajoba [[Jaroslav Hašek|Haškova]] [[Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války|Švejka]] v&nbsp;''Prager Abendblattu'' z&nbsp;[[24. březen|24. března]] 1923 s&nbsp;uvedením vlastního překladu krátkého úryvku, tedy v&nbsp;době, kdy oficiální proud české kritiky tuto knihu buď zatracoval nebo ignoroval. Jeho dalším významným počinem na poli divadla byl překlad českých dramatiků [[Arnošt Dvořák|Arnošta Dvořáka]] a [[Vilém Werner|Viléma Wernera]], zejména ale jeho překlady operních libret děl [[Leoš Janáček|Leoše Janáčka]], [[Vítězslav Novák|Vítězslava Nováka]] a [[Jaromír Weinberger|Jaromíra Weinbergera]], které s&nbsp;velkým úspěchem propagoval na evropských německojazyčných scénách.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Šrámková | jméno = Barbora | titul = Max Brod – prostředník ze starých časů | příjmení sestavitele = Džambo | jméno sestavitele = Jozo | sestavitel = Jozo Džambo | sborník = Praha-Prag, 1900-1945: město literatury dvou jazyků a mnoha prostředníků | vydavatel = Karl Stutz | místo = Passau | rok vydání = 2012 | isbn = 978-3-88849-249-5 | strany = 87–98}}</ref>
 
Důležitým zprostředkovatelem mezi oběma kulturami, který již před první světovou válkou usiloval o&nbsp;překonání národnostních bariér, byl dnes zapomenutý autor Otto Pick. Za určitý milník je považován jeho článek o&nbsp;„Nové české literatuře“ publikovaný v&nbsp;posledním čísle časopisu ''{{Cizojazyčně|de|Herder-Blätter}}'', v&nbsp;němž je formulováno jeho přesvědčení o&nbsp;estetické autonomii umění, která nemá být poškozována společensko-politickými zájmy. Vedle své literární tvorby a redakční práce Pick překládal [[Fráňa Šrámek|Fráňu Šrámka]], spolupracoval rovněž s&nbsp;[[František Langer|Františkem Langerem]] a [[Karel Čapek|Karlem Čapkem]]. Dramatická díla těchto českých autorů se díky Pickovým překladům dočkala úspěchů na mezinárodních scénách. Ještě před rokem 1918 uvedl Pick na německý trh celý Čapkův povídkový soubor ''Boží muka'', později otevřel dveře do světa nejslavnějšíjedné hřez&nbsp;nejslavnějších her Karla Čapka [[R.U.R.]].<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Takebayashiová | jméno = Tazuko | titul = Otto Pick – zprostředkovatel par excelence | příjmení sestavitele = Džambo | jméno sestavitele = Jozo | sestavitel = Jozo Džambo | sborník = Praha-Prag, 1900-1945: město literatury dvou jazyků a mnoha prostředníků | vydavatel = Karl Stutz | místo = Passau | rok vydání = 2012 | isbn = 978-3-88849-249-5 | strany = 163–175}}</ref>
 
Ještě v&nbsp;době, kdy byl [[Petr Bezruč]] v&nbsp;[[Rakousko-Uhersko|Rakousku-Uhersku]] oficiálně zakázaným autorem, přeložil jeho verše básník a překladatel Rudolf Fuchs. Díky kontaktům pražských autorů potom Bezručovy [[Slezské písně]] vyšly v&nbsp;Lipsku v&nbsp;roce 1916 v&nbsp;nakladatelství Kurt Wolff Verlag. Dalším překladatelem Bezručových básní byl spisovatel a parlamentní zpravodaj v&nbsp;deníku ''[[Bohemia (deník)|Bohemia]]'', Georg Mannheimer, který tyto texty vydal v&nbsp;soukromých tiscích v&nbsp;letech 1931 a 1932.<ref name="rfr1" /> Pražští němečtí spisovatelé (Emil Saudek, Franz Werfel, Otto Pick, Pavel Eisner) také vytvořili první průkopnické překlady z&nbsp;poezie [[Otokar Březina|Otokara Březiny]].<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Holman | jméno = Petr | titul = Otokar Březina nejen v Čechách | příjmení sestavitele = Fedrová | jméno sestavitele = Stanislava | sestavitel = Stanislava Fedrová | sborník = Otázky českého kánonu: hodnoty a hranice: svět v české literatuře, česká literatura ve světě: sborník příspěvků z III. kongresu světové literárněvědné bohemistiky: Praha 28.6.-3.7.2005. Sv. 1. | vydavatel = Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR | odkaz na vydavatele = Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky | místo = Praha | rok vydání = 2006 | isbn = 80-85778-51-3 | url = http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/sborniky/kongres/tretiI/18.pdf | strany = 170–182}}</ref>
 
Vlivným kulturním prostředníkem v&nbsp;období mezi světovými válkami, u&nbsp;něhož příklon k&nbsp;české kultuře vedl k&nbsp;postupné asimilaci, byl Paul Eisner, který je v&nbsp;souvislosti s&nbsp;pražskou německou literaturou významný především svou neúnavnou propagací Kafkova díla (mj. např. překladem Kafkova ''[[Zámek (Kafka)|Zámku]]'' a esejem ''Franz Kafka a Praha''). Po jeho počátečních snahách o&nbsp;zprostředkování českého elementu v&nbsp;jiných jazycích u&nbsp;něho nastupuje intenzivní zájem o&nbsp;českou kulturu adresovaný česky mluvícímu publiku, později potom filologický zájem o&nbsp;samotnou češtinoučeštinu, o&nbsp;čemž dodnes svědčí jeho knihy ''Rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině'', ''[[Čeština poklepem a poslechem]]'' a zvláště ''[[Chrám i tvrz]]''. Po roce 1945 se směr Eisnerovy překladatelské činnosti obrátil k&nbsp;překladům z&nbsp;němčiny do češtiny zaměřeným hlavně na německý román klasické moderny.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Wögerbauer | jméno = Michael | titul = Od Paula Eisnera k Pavlovi Železnému? Pražský kulturní prostředník v období mezi světovými válkami | příjmení sestavitele = Džambo | jméno sestavitele = Jozo | sestavitel = Jozo Džambo | sborník = Praha-Prag, 1900-1945: město literatury dvou jazyků a mnoha prostředníků | vydavatel = Karl Stutz | místo = Passau | rok vydání = 2012 | isbn = 978-3-88849-249-5 | strany = 99–111}}</ref>
 
== Epilog ==
{{Citát - rámeček|''„Se zánikem pražské německé literatury, která se stala jednou z mnoha obětí hnědého fašistického barbarství, zmizel ze života této země a ze života střední Evropy důležitý prostředník mezi dvěma národy, jimž bylo historií a zeměpisnou polohou souzeno žít vedle sebe. Po pražské německé literatuře zbyla z tohoto hlediska mezera, která dodnes nebyla zaplněna, jistě ke škodě rychlé normalizace sousedských vztahů mezi Čechy a Němci.“''|[[Eduard Goldstücker]], ''{{Cizojazyčně|de|Weltfreunde}}'', 1967, s. 42<ref name="Goldstücker42" />}}
Krátce po uzavření [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]] se Max Brod s&nbsp;několika přáteli rozhodl vystěhovat do [[Palestina|Palestiny]], která v&nbsp;té době byla ještě pod [[Britský mandát Palestina|britskou mandátní správou]]. S&nbsp;výjimkou Ludwiga Windera se ale po dlouhou dobu nikdo z&nbsp;nich necítil blízkostí ani politikou nacistického souseda bezprostředně ohrožen. Jen šťastnou náhodou se večer [[14. březen|14. března]] 1939 podařilo Brodovi a Felixu Weltschovi opustit území již obsazovaného zbytkového území Československa posledním vlakem, který odjížděl z&nbsp;[[Moravská Ostrava|Moravské Ostravy]] do [[Polsko|Polska]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Gassmann | jméno = Arno A | titul = Lieber Vater, lieber Gott? Der Vater-Sohn-Konflikt bei den Autoren des engeren Prager Kreises (Max Brod - Franz Kafka - Oskar Baum - Ludwig Winder) | url = https://books.google.cz/books?id=yeN4ZP1cVPIC&printsec=frontcover&dq=Lieber+Vater,+Lieber+Gott?&hl=cs&sa=X&ei=lYRoVeC5N8KesgHUo4OQBw&ved=0CCAQ6AEwAA#v=onepage&q=Lieber%20Vater%2C%20Lieber%20Gott%3F&f=false | vydavatel = Igel-Verlag | místo = Oldenburg | rok = 2002 | počet stran = 319 | edice = Literatur- und Medienwissenschaft ; Bd. 83 | subedice = Studien zur Prager deutschen Literatur ; Bd. 3 | strany = 43 | isbn = 3-89621-146-3}} (německy) (omezený přístup)</ref> Mnozí z&nbsp;pražských spisovatelů německého jazyka takové štěstí neměli: Oskar Baum zemřel po nezdařeném pokusu o&nbsp;emigraci na následky operace v&nbsp;roce 1941, Paul Kornfeld a Emil Faktor zahynuli v&nbsp;[[Lodž]]ském ghettu, Camill Hoffmann byl zavražděn v&nbsp;[[Auschwitz|Osvětimi]], [[Walter Serner]] v&nbsp;[[Riga|Rize]], Oskar Wiener zemřel v&nbsp;[[Koncentrační tábor Terezín|Terezíně]] stejně jako řada dalších včetně přátel a příbuzných. Po katastrofě [[druhá světová válka|druhé světové války]] a [[Holokaust|vyvraždění]] většiny z&nbsp;těch, kdo vytvářeli tuto literární kulturu, přišlo další pronásledování v&nbsp;nepokrytě antisemitských politických procesech padesátých let, jejichž obětí se stal např. Hugo Sonnenschein<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Wilde | jméno = Dieter
| titul = Die Kategorie „Heimat“ im lyrischen Frühwerk Hugo Sonnenscheins | sborník = Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. Sociální studia = Studia minora Facultatis philosophicae universitatis brunensis. Studia socialium | vydavatel = Masarykova univerzita | odkaz na vydavatele = Masarykova univerzita | místo = Brno | rok vydání = 1996 | isbn = 80-210-1418-0 | issn = 1211-6815 | url = https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/106017/1_BrunnerBeitratgeGermanistikNordistik_10-1996-1_6.pdf?sequence=1 | svazek = 1 | typ svazku = Č. | strany = 55–67}} (německy)</ref> a Oskar Kosta<ref>{{Citace periodika | příjmení = Kosta | jméno = Jiří | titul = Svědectví o třech justičních zločinech z padesátých let: na okraj knihy Ivana Margolia „Praha za zrcadlem“ | periodikum = Soudobé dějiny | odkaz na periodikum = Soudobé dějiny (časopis) | rok = 2008 | ročník = 15
| číslo = 1 | strany = 129–134 | url = http://www.usd.cas.cz/archiv_SD/sd_1_2008.pdf | issn = 1210-7050}}</ref> a které Luise Fürnberga a Franze Carla Weiskopfa přiměly k&nbsp;vystěhování do [[Německá demokratická republika|NDR]]. V&nbsp;následných „emigrantských“ textech pražských spisovatelů, které na tuto literaturu navazují, což platí zvláště pro tvorbu Maxe Broda a nostalgické snění o&nbsp;Praze v&nbsp;dílech Johannese Urzidila, je Praha už jen městem vzpomínek.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Urzidil | jméno = Johannes | odkaz na autora = Johannes Urzidil | příjmení2 = Berg | jméno2 = Jimmy | titul = Interview mit Johannes Urzidil, dem Autor des Romanes "Die verlorene Geliebte" | url = http://www.mediathek.at/atom/09145565-29C-000C2-00000F4C-0913B7E6 | datum vydání = 1960-09-12 | datum přístupu = 2015-10-30 | vydavatel = ORF Radio Vorarlberg | jazyk = de}}</ref>
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Pražská_německá_literatura“