Východní fronta (druhá světová válka): Porovnání verzí

V době vrcholící [[bitva o Stalingrad|bitvy o Stalingrad]] se fronta dostala na své nejvýchodnější pozice za celou válku západně od měst [[Elista]] a [[Groznyj]]. Němci tehdy okupovali podstatnou část evropské části [[Sovětský svaz|SSSR]], na které před válkou žilo 42% jeho obyvatel, produkovala se 1/3 [[Hrubý domácí produkt|HDP]], nacházelo se tam 45% orné půdy. Pokud se vezmou v úvahu i obrovské lidské a materiální ztráty Rudé armády (v té době dosahující alespoň 2 miliony padlých, zajatých a raněných) jakož i velké ztráty na civilním obyvatelstvu, které se podílelo na válečném úsilí, země se nacházela ve smrtelném nebezpečí. Navíc byla za těchto otřesných podmínek nucena odrážet nápor většiny pozemních sil vojsk Osy v Evropě. Jedním z předpokladů přežití SSSR ve válce proto byla záchrana průmyslu ze západních časíčástí země. Ta začala již v průběhu léta 1941. Za evakuaci byli zodpovědní [[Nikolaj Michajlovič Švernik|Nikolaj Švernik]], [[Alexej Kosygin]] a [[Michail Pervuchin]]. Sovětům výrazně pomohlo, že ve válečném období bylo jejich plánované hospodářství flexibilnější. Přesun obrovských vojensko-průmyslových komplexů i s dělníky na vzdálenost tisíců kilometrů by byl jinak asi jen těžko představitelný.